Když jsem ještě studoval českou literaturu na pražské filozofické fakultě a potřeboval jsem se vypovídat z nějakých svých teoretických zmatků, šel jsem s tím obvykle za Jiřím Brabcem. Rozvrh jsem si mnoho let organizoval tak, abych nepřišel o žádnou z jeho přednášek. Dodnes si je připomínám, vracejí se mi některé poznámky na okraj, ale i výstupy, které bych neváhal označit za herecké. Neměl jsem také nejmenší pochybnost, když jsem si měl zvolit odborného vedoucího pro svou diplomovou práci o českém surrealismu – Jiří Brabec jako někdejší přítel a spolupracovník Vratislava Effenbergera, editor básní Zbyňka Havlíčka, člen redakční rady Analogonu a snad jediný historik české literatury, kterého je ochotná respektovat i současná Surrealistická skupina, mi zaručoval tu nejbezpečnější kontrolu nad všemi úlety, kterých bych se při psaní mohl dopustit.
Proto nedokážu jenom tak přejít žvásty, s nimiž tu a tam vyleze někdo, kdo se očividně potřebuje Jiřímu Brabcovi za něco pomstít. Prý za sebou nemá odborné dílo, ale hlavně prý nemá v současné literární kritice a historii žádné žáky ani následovníky, dočetl jsem se o svém učiteli v posledních dnech roku 2007. Autor tohoto tvrzení a internetová stránka, která mu dovolila něco takového pustit do světa, si rozhodně nezaslouží popularizaci, proto o nich budu mlčet, ale věc sama si zaslouží uvedení na pravou míru. Chci poděkovat Jiřímu Flajšmanovi, že se už 9. ledna 2008 na stránkách kulturního týdeníku A2 skvěle formulovaným textem postavil na obranu Jiřího Brabce a uvedl více než výmluvný seznam jeho žáků z FF UK i odjinud, s nimiž se lze setkat na současné literární scéně. Těší mě, že jsem jmenován mezi nimi, protože sám bych si asi netroufal veřejně se označit za Brabcova žáka: vnímám to totiž jako čestný titul, který si nelze osobovat jen tak.
(V novém čísle A2 přibyla ještě poznámka od Petra A. Bílka, který Jiřího Flajšmana podpořil a správně připomněl, že “podnět, vliv a dopad někoho se v myšlení o literatuře neprojevuje jen deklarativním souhlasným citováním, ale i volbou jiných cest či řešení, než které volil dotyčný badatel“.)
Když už někdo přijde s ubohým pokusem o vtip „kde ti všichni žáci jsou“, pak zkrátka nezbývá než se ozvat: TADY!
Rubriky