Škrábanice

Škrábanice/Scribbles


Škrábanice/Scribbles byla jako společná zvukově–textová improvizace s využitím čtyřkanálového zvuku poprvé veřejně uvedena 17. června 2009 v Praze.

Trochu jako být obětí zaklínače v zrcadlovém bludišti.
(Ondřej Lipár, 2009)

V březnu 2014 vychází ve vydavatelství Polí5 na CD se 13 skladbami nahranými ve studiu Michala Rataje:

1. Chybný závěr – 2. Nahradit nebo smazat – 3. V ohybu stránky – 4. Pozdější přepis – 5. Vráceno zpět – 6. Na cáru novin – 7. Asi odjinud – 8. Prodřené naskrz – 9. U horního okraje – 10. Nečitelná zmínka – 11. Ze čtyř útržků – 12. A vykřičníky – 13. Hned seškrtáno.

15-10-SkrabPosluchač Škrábanice má vstoupit do jakéhosi „ozvučeného rukopisu“ plného škrtů, přepisů, zkusmo nahozených skic a nerozluštitelných poznámek na okraj.
více o CD na stránkách vydavatele

Škrábanice v NoDu, foto Aleš Pavelka

Studiové zpracování umožňuje slepecké soustředění na samotný „text“ a „hudbu“. Hlas se zde však často stává zvukem a zvuk zase přejímá narativní úlohu hlasu. Význam už tak dost vytržených hesel se zpřetrhal ještě více prací s tónem hlasu.
(Filip Jakš, H_aluze 2014)

Škrábanice jsou plné zastřenosti a mlžení, v některých okamžicích navozují stav, jaký máte po vyřčené lži. Typlt je tichý šraml v dálce při odchodu z festivalu, při cestě tramvají. Je jako záznam hovoru od vedlejšího stolu, který jste neměli slyšet.
(Pavel Zajíc, Weles 2016)

Michal Rataj – live electronics, mbira, akustická kytara, zvukové předměty
Jaromír Typlt – texty, hlas, akustická baskytara, zvukové předměty

Michal Rataj (1975) se jako hudební skladatel věnuje převážně elektroakustické a instrumentální tvorbě a kompoziční práci v oblasti live electronics. Je autorem filmové hudby (Rodina je základ státu, České století ad.) a desítek hudebních a zvukových realizací rozhlasových her. Od roku 2003 je producentem premiérové řady Radioateliéru ve vysílání Českého rozhlasu Vltava. Vyučuje na katedře skladby HAMU, NYU Prague a vede mezinárodní workshopy.
Poslech Škrábanice v provedení z února 2013 (Sound Cloud)

Dosavadní představení: 17. 6. 2009 Praha, Školská 28 – 23. 7. 2009 Brno, Husa na provázku (festival Měsíc autorského čtení, záznam zde) – 28. 11. 2009 Kraków, Bunkr sztuki, festival Audio Art – 20. 4. 2010 Praha, NoD – 19. 11. 2010 Praha, La Fabrica, festival Contempuls – 30. 11. 2010 Liberec, Krajská vědecká knihovna – 20. 10. 2011 Ústí nad Labem, Experimentální prostor Mumie, festival Antropotyátr – 3. 5. 2012 Galerie Rudolfinum, akce Shirana a básníci – 13. 2. 2013 Praha, NoD (uvedení CD Michala Rataje Spectral Shapes).

První společná improvizace s Michalem Ratajem v komunikačním prostoru Školská 28 byla zaznamenána (fotky od Ondřeje Lipára zde) a její podstatná část je dostupná na YouTube. Jako v každém záznamu živé akce, poněkud se stírá napětí místa a času – ta nejistota, co přijde v příštím okamžiku –, ale pro informaci, kudy to procházelo, video posloužit může.

A takto vypadala Škrábanice na podzim roku 2009 na festivalu v Krakově – kvůli délce je tu záznam rozdělen do dvou částí:

 

Z recenze Jana Trojana na Contempuls 2010

(původně na Atemporevue.cz)

Poslední skladbou, společnou improvizovanou text-sound performancí Jaromíra Typlta a Michala Rataje byla Škrábanice. Scribble. Skladba poprvé zazněla v r. 2009 v komunikačním prostoru – klubu – Školská 28 v Praze. Najdeme zde propojení slova, hudby, písma zaneseného na papír snímaný kontaktním mikrofonem a různých zvukových předmětů (např. skleněných trubicových zvonů apod.). Každý z těchto předmětů má v performanci svou konkrétní funkci, díky níž se stává  součástí bohatého světa sonických obrazů obou performerů, aniž by vzbuzoval prvky určité teatrálnosti. Skladba sestávala z širokého spektra mluveného slova, bohatých rytmických i spektrálních událostí, které ve čtyřkanálovém prostoru vytvářely dojem kompaktního prostředí. Performance mě dost bavila, evokovala dojem si také někde škrábnout.

Myslím, že stojí za to zmínit, že všechny ovládací prvky, kterých jsme si mohli všimnout, např. wii kontroler, elektronický tablet či deska s papírem, k níž byl připojen kontaktní mikrofon, byly nástroje ovlivňující celou řadu naprogramovaných událostí. Autor k nim mohl vstupovat přímou cestou  manuálního ovládání, a být tak v pozici performera a zvukového designéra. Svými gesty artikuloval hudební děj a za pomoci těchto nenápadných nástrojů se stával instrumentalistou ve specifickém druhu zvukového umění. Osobně mě tyto světy dost baví, tím spíš, když vím, že nejde o hudbu spuštěnou banálním stiskem klávesy „space“, nýbrž o prostředí artikulované pohyby těla, slovem, gestem, interakcí mezi skutečným a multimediálním světem.