Nová Paka

  • Josef Kocourek

    Takto ho charakterizuje malíř a básník Vít Ondráček: „Expresionista, lyrik, extatik, zběsilec a vizionář, menšinový učitel, přesvědčený socialista, solitér, bohém, palič vlastních děl, svůdce dívek předurčený podle vlastních slov k bláznění a životu bezútěšnému a smutnému, malíř postižený oční vadou, nemocný člověk hazardující se zdravím, ale především básník nadaný schopností doslova spalovat každou vteřinu života. […]
  • Ladislav Zívr

    Sochař Ladislav Zívr (1909–1980) po celý svůj život udržel pozornost ke všem projevům života, hmoty a nevědomí, a snad proto dokázal neustrnout ve svém uměleckém vývoji. Prošel více proměnami, přirozeně ne bez výkyvů, ale přesto je jeho dílo soudržné a završené. Vstřebal obě nejzásadnější umělecké zkušenosti moderního umění, kubismus i surrealismus, a pomáhal jim dokonce […]
  • Josef K. Šlejhar

    (14. 10. 1864 Stará Paka – 4. 10. 1914 Praha) „Toto ohromivé, prázdné nepohnutí, toto němé, zejivé utkvění, toto záhadno účinků, k nimž nebylo příčin…“ Říkám si, že není možné, aby čas Josefa K. Šlejhara ještě nepřišel. Podobně to ovšem už před skoro stoletím vnímal Josefa Svatopluk Machar: „Jeden z největších prozaiků naší literatury jest u […]
  • Jan Opolský

    (15. 7. 1875 Nová Paka – 20. 5. 1942 Praha) Související stránky: Petr Fabian o Opolského básních – výbor z poezie Sám všechen život býti (PDF) – www.deml.cz – výbor z poezie Staré lesy. Hned po vydání jeho první sbírky Svět smutných v roce 1899 F. X. Šalda s nejvyšším obdivem rozpoznal v Janu Opolském […]
  • Přátelé a místa

    Než dojde k dalšímu přísunu informací, přejděte odsud třeba na stránky grafika a měditepce Vojtěcha Jiráska. Pozoruhodná je malířka Kateřina Jirásková, „přírodní bytost“, pronikající malbou kamsi do nitra země. Zajímavou postavou je také sochař Albert Králiček. Zvlášť když vám oplácává tvář sádrou, stává se zajímavou postavou. Stránky Open Artu Nová Paka nabízejí další odkazy, kam […]
  • Pakárna

    Podmračné klima, šero, větší část roku stínovitě mřížovaná přeháňkami a plískanicemi. Zádumčivá jara a kalné podzimy, v zimě sněhy dunivě se řítící s vysokých šikmých střech na chodníky. Zřítelnice kyvadla věčnosti komíhající na radniční věži proti ztemnělému podloubí, naší jakési Akadémově zahradě, kde jsme nejednou i za největší sloty peripateticky filosofovali ve třech, Opolský, Jampílek […]