Černá Duha po dvaceti letech

V úterý 2. února 2016 v 17 hodin byla v galerii Věda a umění Akademie věd České republiky na Národní třídě 3 zahájena výstava Černá Duha Víta Ondráčka. Potrvá do 26. února.
Typlt-1996-2016-webObrazy prozrazují velikou vnímavost pro přírodní děje, jako by se do nich promítaly pohyby a zlomy geologických vrstev, divoké víry, poryvy rozbouřených živlů, ale i podivuhodné formy organického života. Ondráčkova barevná „askeze“, tedy záměrné omezení všech barev na odstíny šedi v černobílé škále, přitom úspěšně podněcuje intenzivní barevné prožívání malby v divákově představivosti.

Jádro rozsáhlého cyklu Černá Duha vzniklo mezi lety 1994–1998 a po dvaceti letech se tato díla vrátila do výstavních síní na retrospektivách v Pardubicích (2014) a v polské Vratislavi (2015). A o dvacetiletém odstupu vypovídají i fotografie ze zahájení výstavy. Horní snímek – pořídil ho Bohuslav Chlup v brněnské galerii Lužánky – je z roku 1996. Ten spodní byl pořízen v létě ve Vratislavi. Dílo v pozadí – triptych Vlna – za ty dvě desítky let nedoznalo velkých změn… Ale co ten člověk v popředí?

Rozhovor o Černé Duze na Mozaice Vltavy 4. února 2016. Natočil Karel Oujezdský. Čas: 36:27.

BallOnAir

Kabaretní suita na texty Hugo Balla pro dva extenzivní recitátory, housle, tenorsaxofon, banjo, akordeon, trubicové zvony, činely, velký buben a basofon.
Premiéra: 17. ledna 2016.
Ve volné připomínce ke 100. výročí založení Kabaretu Voltaire bylo do programu Narozenin umění 2016, pořádaných Českým rozhlasem ve Veletržním paláci v Praze, zařazeno i představení s fónickými básněmi Hugo Balla Wolken, Katzen und Pfauen a Totenklage.
Autorem kompozice je Miroslav Tóth, vokály  Jaromír Typlt a Pavel Novotný a Jaromír Typlt, hudební provedení Ensemble Terrible HAMU: David Danel – housle, Miroslav Tóth – soprán a tenor saxofon, Tomáš Mika – banjo, Šimon Veselý – trubicové zvony, velký buben a činely, Petr Vrba – basofón.

Související stránky: Český rozhlas o BallOnAirBallOnAirVidea k Narozeninám umění.

Machotkovy fotografie v Liberci

MachotkaAž do neděle 6. března budou v liberecké Fotogalerii Nika, která je součástí Oblastní galerie v Liberci (Lázně), vystaveny fotografie Miroslava Machotky pod názvem Rytmus míst.
Po loňské retrospektivě v pražské Leica Gallery, spojené i s vydáním knižní monografie v nakladatelství Kant, se právě vnitřní „rytmizovanost“ Machotkových snímků vyjevila jako nápadný rys, na který by stálo za to se při dalších výstavách víc zaměřit.
„Jsou to fotografie, které potvrzuje sluch. Přitakává očím, že uměly v pravou chvíli zpozornět, když spolu věci začaly hrát. Čím přesnější je souhra, tím dokonaleji vyniká rytmus. Nepřišel jsem na žádné jiné slovo, které by lépe pojmenovávalo, proč je Miroslav Machotka v kontextu české fotografie tak nezaměnitelný.“
číst celý text
Po komorní výstavě Rytmus míst v ostravské Fiducii Machotka nyní s využitím téhož názvu představuje v Liberci výběr z posledních zhruba deseti let. V Liberci už vystavoval dvakrát v někdejší Malé výstavní síni (1990 a 2005).
Krátkou reportáž ze zahájení výstavy natočil Zdeněk Dam pro televizi Genus:

Jan Opolský v krátké próze

Štorm: Opolský„Jan Opolský has long been considered to be little more than an epigon of the Czech Decadence. By detailed analysis of his prose, this book aims to show that Opolsky is a master of sustained narrative irony and an accomplished writer in his own right.“
Tak začíná anotace na anglicky psanou monografii Petera Butlera Beyond Decadence. Exposing the Narrative Irony in Jan Opolský´s Prose, kterou na konci roku 2015 vydalo v Praze nakladatelství Karolinum.
V nepředpokládané souhře byla zároveň vydána Krčma, velmi ironicky vyznívající číslovaná bibliofilie s Opolského povídkou, vybranou ze souboru Upír a jiné prózy (1926). Svými dřevoryty ji doprovodil František Štorm (Opolského podobizna je samozřejmě jeho dílem) a ručně ji vysázel a v počtu 123 číslovaných exemplářů vytiskl Jaromír Štoural.

Související stránky: Beyond Decadence na Kosmasu.

Zemřel „vládce počasí“ Zdeněk Košek

K 109 ZK-Malba-01Nečekaná a smutná zpráva: v sobotu 26. 12. 2015 zemřel v Ústí nad Labem Zdeněk Košek, „bouřkolog a srážkolog“, který kdysi meteorologii povýšil na fascinující způsob sebepoznání. Jeho obrazce patří mezi největší objevy art brut ve druhé polovině 20. století.
„Byl jsem přesvědčen, že když je člověk ze 70% z vody, že „má právo”, když zemře, „zúčastnit” se dění v oblacích. Ono to tak je, ale ne okamžitě, ale fyzikálním a chemickým procesem. Myslel jsem si, že čím víc zemře lidí, tím více je atmosférických srážek, tedy hydrometeorů — a že já jsem „organizační pracovník” celého tohoto procesu… Měl jsem pocit, že všechno řídím z obrovské vzdálenosti od zemského povrchu — od několika tisíc kilometrů po milióny světelných let. Zároveň jsem se bál „odejít”, tzv. zemřít, což je přirozené.“ (20. 2. 1994)

Poslední rozloučení se Zdeňkem Koškem proběhne v úterý 5. ledna 2016 ve 14 hodin v Ústí nad Labem – Střekově ve velké obřadní síni krematoria.

Související stránky: monografická studie o Zdeňku Koškovi (2001) – radiofonická kompozice inspirovaná Koškovým dílem (2014).


Poslední setkání se Zdeňkem Koškem 8. 12. 2015
(na záznamu se jako silueta vynořuje ze tmy okolo třetí minuty):

Dirk Hülstrunk v Praze

Fra-Huelstrunk-TJFListopadové stipendium frankfurtského performera a zvukového básníka Dirka Hülstrunka v Praze pomalu končí, a tak vkládám vzpomínku na naše společná vystoupení během tohoto tvůrčího pobytu.
Fotografie Jitky Hanušové z vystoupení ve Fra 16. 11. 2015 (31 snímků, přejít) a fotografie Anny Koutské z vystoupení v Pražském literárním domě 23. 11. 2015 (5 snímků, přejít).

Vystoupení ve Fra si lze poslechnout i na nahrávce – zazní tam mimo jiné i dvojhlasná interpretace dadaistických fónických básní Hugo Balla (v čase 12:45) a Kurta Schwitterse (56:58).

Foto: Jitka Hanušová, Fra.

O slavnosti a hostech

„Manžel jí zašeptá něco do ucha, ona do něj zabuší pěstičkami. Scénu přeruší příchod Rudolf na ramenou čtyř pánů, hraje na flašinet. Manžel zmizí. Paní si srovná vlasy, pak se přidá do davu.“

Studio-Hrdinu-SlavnostFilm Jana Němce a Ester Krumbachové O slavnosti a hostech je podobenstvím o lidské konformitě, o tom, za jakou cenu je člověk ochotný přizpůsobit se společenské poptávce, aby mohl být šťastný a zapomenout na události, které zdánlivě nemůže ovlivnit, aby mohl žít a přežít. Co když se ale najde někdo, kdo nechce přistoupit na pravidla společné kolaborace, viny a lhostejnosti? Co s ním, když odmítá laskavé pozvání k slavnostní tabuli?

V divadelním představení Studia Hrdinů v režii Kathariny Schmitt hrají Michal Kern, Marta Vítů, Petr Vaněk, Dora Bouzková, Jiří Štrébl, Eva Salzmannová, Lukáš Karásek a další.
Za Päsi Mäkelu alternoval v roli Manžela 9. 11., 23. 11., 3. a 4. 12. 2015 Jaromír Typlt.
Příští alternace: 28. 1. 2016.

Související stránky: O slavnosti a hostech.