Zdeněk Košek

Jak se dělá počasí

Tisícídevítistádevadesátá mocnina obrovitého, inteligencí a vůlí vybaveného cumulonimbu – bouřkového mračna, které se podobá horstvu plujícímu po nebi -, jenže mocnina záporná, tedy zmenšující. Čím větší, tím více zmenšující: „pavouček“: člověk jménem Zdeněk Košek, žijící v roce 1990 život jednoho z tisíců obyvatel severočeského města Ústí nad Labem.
Tenhle skok je potřeba mít stále před očima, jinak by asi nemělo smysl pokračovat dál.
Skok z ohromného do nepatrného. Z neviditelného do nedozírného. A zpět a znovu. Skok přímo uvnitř lidského JÁ, které si prožilo svoji naprostou zanedbatelnost – tak naprostou, že až nemyslitelnou –, protože se začalo vidět z perspektivy nečeho nepředstavitelně velikého a mocného.
Po takovém skoku se JÁ většinou rozdělí a samo sobě změní ve zdrcující, přemrštěný, neúnosný nepoměr.
číst celý text Jaromíra Typlta

Zdeněk Košek

Narodil se 22. 11. 1949 v Duchcově. Žil a tvořil v Ústí nad Labem, kde také 26. 12. 2015 zemřel.

Vyučil se typografem v podniku Severografia. Krátce studoval grafickou školu v Praze. Pracoval patnáct let jako sazeč a čtyři roky jako výtvarník v Domě kultury ROH v Ústí nad Labem. Od roku 1989 je v invalidním důchodu. V roce 1992 se stal členem ústeckého sdružení Fokus, podílí se tu na svépomocném hnutí, vydávání časopisu Zrcadlo a obecně vůbec na informování o problematice duševního onemocnění.

Jako výtvarný autodidakt se věnuje především olejomalbě a kresbě, uplatnil se ale i jako autor kresleného humoru (hlavně v letech 1970–83) a ilustrací pro regionální periodika (1991–96). V letech 1991–93 vystavoval s výtvarnou skupinou Plebs. V letech 1998–2002 se několikrát zúčastnil Arteterapeutických dílen a výstav pořádaných libereckým sdružením Fokus – MYklub.

Zásadní obrat znamenalo roku 2001 vydání katalogu Jak se dělá počasí a následné zařazení Koškových kreseb do významné pařížské sbírky art brut ABCD Bruno Decharma. V rámci této sbírky je Košek od roku 2002 vystavován po celém světě, v roce 2015 i v Praze na výstavě Art Brut Live v Doxu.

 Výběr ze samostatných výstav

1983 Galerie Na terase, Ústí nad Labem — obrazy a kresby
1989 Galerie Na terase, Ústí nad Labem — kresby
1992 Klub Kamenný vrch, Ústí nad Labem — obrazy a kresby
1994 Městské muzeum, Ústí nad Labem — obrazy a kresby
1996 Galerie Hefaistos, Děčín — obrazy
1997 Galerie Suterén, Ústí nad Labem — „Jak se dělá počasí“, obrazce
1998 Biograf U Františka, Ústí nad Labem — obrazce
1999 Galerie Na hradbách, Kolín — „Preecipitatio“, obrazce
1999 Galerie Albis, Ústí nad Labem — obrazy
2000 Klub Diakonie, Litoměřice — obrazy a obrazce
2002 Chomutov — obrazy
2002 Fotokavárna Malé výstavní síně — „Jak se dělá počasí“, obrazy a obrazce
2006 Institut Francais, Praha – „Jak se dělá počasí“, obrazy a obrazce
2014 Knihovna Václava Havla, Praha

Byl zastoupen na kolektivních přehlídkách Fillovka Open (Galerie E. Filly, Ústí nad Labem, 1999), Devadesátka pokračuje (Muzeum města Ústí nad Labem a ČNB, 2000) a na světovém kongresu WAPR v Paříži (2000).

Z rozhovoru o Zdeňku Koškovi (2003)

Bližší kontakt s psychotiky mi skoro vždycky nastavil zrcadlo, vždycky jsem se v tom nějak rozpoznal, jenom ty rysy byly o něco přehnanější. A když mě pak do svýho světa pustil Zdeněk Košek z Ústí nad Labem, začal jsem už místy ztrácet orientaci, co jsem já a co je on.

Jeho mapy v knize Jak se dělá počasí jsou spíše než mapami meteorologickými něčím jako mapami světa. Fascinují mě coby izočáry dějů v mozku!
Izočáry dost aktivní až agresivní. Když jsem ty mapy poprvé uviděl, došlo mi – a to nemusím být meteorolog! – že je to obraz mého vlastního šílenství, přechovávaného v skrytu a tichosti. Lidi, kteří mi byli nablízku v době, kdy jsem Jak se dělá počasí sestavoval a psal průvodní text, můžou potvrdit, jak jsem v tom lítal. V podstatě se jedná o konfesi, nejosobnější ze všech mých esejů, „konečné vyjádření“.

Tomu textu jsi dal podtitul „volný rozhovor“ – Koškovy zápisky se střídají s tvými komentáři. Nevedeš neustále takové volné rozhovory?
Zase, postavil bych to trochu jinak. „Rozhovor“ s Koškem byl spíš takovou formou překladu, protože jeho zkušenost se obvykle bere jako kuriozita: chlápkovi ruplo, takže uvěřil tomu, že řídí počasí na planetě, mluvil s ptákama a zběsile počmáral, co mu přišlo pod ruku. Potřeboval jsem ukázat, že to vůbec není kuriozita, naopak, že je to hluboká zkušenost, která prověřuje základní předpoklady všeho, v čem žijeme. Košek spoustu těch věcí předvádí a říká neobyčejně jasně, ale většinou je potřeba nahlas upozornit, že si nemumlá jen tak něco pod vousy, ale že opravdu mluví přímo na nás. A že se nás to bezprostředně týká.
(celý rozhovor: Definitivní nápis si rozhodně nenapíšeš, otázky Petr Šrámek, Souvislosti 3/2003)

Ohlasy na Koškovo dílo

Vskutku jsem užasl, jak se v zemi Váchalově a jiných samorostů líhnou i dnes arcizvláštní opusy, k nimž záhodno přistupovati s hubou otevřenou, by v nás padlo slovo co největší. Takové to arcislovo, jež druhdy píšeme s velkým „S“. Slovometi tu již zajisté byli; pravda, tomu Největšímu vděčíme za tento svět, leč Zdeněk Košek otevírá svojí transcendencí ještě jiných vrátek našemu vnímání a Jaromír Typlt ctnými komentáři portrét jeho duše umně předkládá, nechávaje mu prostor k vrůstání do té naší…
(San, Okultura 2001, recenze katalogu Jak se dělá počasí, číst celý text)

Radiokompozice, instalace
Lukáš Jiřička a Martin Ježek: Jak se dělá počasí, 2014–2015

1165052250kosek-kresba07Dílo Lukáše Jiřičky a Martina Ježka se zvukem a obrazem přibližuje unikátnímu magickému myšlení malíře s psychiatrickou zkušeností Zdeňka Koška a překládá jej do filmového a fotografického média, které je v galerijním prostoru rozloženo na jednotlivé pásy a obrazy. Pro samotnou strukturu kompozice je zásadní Koškova kresba – jedna z jeho map počasí, která byla použita nejen jako partitura zvukového díla, ale i jako přímá inspirace části sonického univerza v intencích Koškovy specifické „kabaly“ založené na pozorování počasí, letu ptáků, znalosti chemie a matematiky, propojení typografie s matematikou a barvami nebo na sexuální imaginaci, vytvořené i z lidských hlasů čtyř různých charakterů. A možnosti náhody, která vlastně neexistuje. Ve svém zvukově-obrazovém plánu vychází dílo z interpretace Koškových „map počasí“ plných časových údajů a poetických řetězců slov, údajů o meteorologických podmínkách, názvech měst či interpretací počasí jako milostného aktu, gest lidského těla nebo mentálních projevů.
Autoři projektu: Lukáš Jiřička a Martin Ježek
Hlasy: Zdeněk Košek, Jaromír Typlt, Rado, Anna Kroupová, hlas v telefonu
Hudební interpretace: David Danel (housle), Jan Bierhanzel (perkuse)
Technická spolupráce: Tomáš Procházka
Jedna z instalací proběhla v galerii Školská 28 od 8. do 10. prosince 2015. Zdeněk Košek ji v první den jejího uvedení ještě sám navštívil, jak ukazuje i krátký obrazový záznam, kde se vynořuje ze tmy okolo třetí minuty:

Související stránky: Zdeněk KošekŠkolská 28.