František Novák

Obrazový doprovod na této stránce vytvořil Vojtěch Jirásko.

EPSON scanner image„Libomudrc“, „obzvláštník“, „literární šílenec“ či „inzitní badatel“, promovaný kartograf a dlouholetý ředitel muzea v Lomnici nad Popelkou František Novák (narodil se 2. 12. 1933) zatím mnoho nepublikoval, své texty šířil spíš v kopiích rukopisů, a pokud byl občas tištěn v místních novinách (Pojizerských listech nebo Týdnu v Českém ráji), zůstává otázkou motivace jejich redakcí:

„Když jsem viděl, že v Týdnu v Českém ráji publikují tři grafomani ve stále rostoucím rozsahu, neotištění mého článku se mi stalo záminkou, že jsem tam přestal psát. Potom se mi (bylo to nejspíše v roce 2000) stala příhoda, která mě pěkně pobavila. Když jsem se v Semilech zeptal jednoho trafikanta, zda má na prodej Týden v Českém ráji, řekl mi, že poslední číslo vyšlo někdy koncem května, a dodal, že od té doby, co tam několik jeho stálých zákazníků postrádalo články, které tam psal nějaký blbec z Lomnice nad Popelkou, stal se mu z toho ležák. Ti lidé se prý nejdříve podívali do toho plátku a když tam uviděli můj článek, tak si to koupili, když tam nebyl, tak to nekoupili.“ (dopis z 24. 4. 2002)

Není divu: Novákovy články musely uprostřed běžných novinových zpráv působit jako nebývalé osvěžení. Geniální pitomosti, sebejistá tvrzení s ohromujícím nezájmem o jakýkoliv obvyklý důkaz, velkorysé přepsání dějin pouze na základě osobní fantazie – nebo přesněji „čichověchuťové duševní podstaty“, jak to František Novák sám definuje –, jedním slovem průlom v nudě očekávatelných sdělení.

EPSON scanner imageDva roky před svým odchodem do důchodu stihl ještě v lomnickém muzeu vydat – oficiálně k 500. výročí objevení Ameriky – zásadní spis Lomnice nad Popelkou, zakladatelské sídlotvorné středisko českého života (1992). Užaslý čtenář se z něj dozvěděl, že Lomnice nad Popelkou byla v dávných dobách vlastně hlavní protiváhou Prahy a že většina českých sídel je svým původem napojena právě na toto nenápadné městečko. K podobně zásadním poznatkům ale František Novák dospěl i ve svém bádání o někdejším významu podkrkonošských obcí Semily, Libštát, Řeheč, Kacákova Lhota, Nová Paka… Pokud by snad čtenář zatoužil zvědět o tomto tématu více, lze ho odkázat na obsáhlou rekapitulaci Novákových hlavních myšlenek, kterou pod názvem Rozčechrané protovědomí aneb Mašíbl mašíblů uveřejnil kulturolog Vladimír Borecký v magazínu Uni (6/2000).

V prosinci 2013 vyšla nakladatelství Malvern kniha Františka Nováka Výstup na horu Ťululum aneb O biologické podstatě pozemského Času. Výtvarně ji doprovodil Vojetěch Jirásko, doslov napsal Jaromír Typlt, edičně připravil Jan Sušer. Čtyřminutový rozhovor o knize odvysílala 18. prosince stanice ČRo3 Vltava v pořadu Mozaika, ptala se Milena M. Marešová, záznam je zde:
Kartograf František Novák se pustil do přepisu dějin na základě vlastní fantazie. Jindřich Veselý v recenzi pro internetový Deník Referendum napsal „Pro mě se jedná o knihu roku. A dost možná ne jen loňského.“

EPSON scanner image

Úryvky z Novákových textů zatím uveřejnily časopisy Analogon, Souvislosti a Výčepní list. Za přečtení stojí určitě příběh nazvaný Gottwaldův nový člověk.
Na moji otázku, v čem bych mu zrovna já mohl připomínat Gottwaldova vysněného nového člověka, když si nevím rady ani s harampádím, kterým si nechám proti své vůli znepřístupnit veřejně přístupnou expozici, mi Gottwaldův spolupracovník řekl, že jsem mu dokázal odpovědět na několik otázek, které ho zajímaly a na které nenašel v žádné literatuře ani v žádné politické nebo kulturní instituci odpověď, která by ho uspokojila.
číst celý text

Další texty o Františku Novákovi

Průtrž

Psáno v roce 2005 na základě spisu Františka Nováka O biologické podstatě pozemského Času:
Jak se to stane, že člověk tak modelově a z hlubokého přesvědčení nemystický náhle píše iniciační román a v jeho průběhu dosahuje vhledů málem osvícených? Málem, bezmála, téměř – anebo doopravdy?

EPSON scanner image

„Jeden z ctitelů mých textů mi napsal, že jejich ojedinělost spočívá v tom, že když je čte, má dojem, že čte něco, co napsal desetiletý kluk obdařený stopadesátiletým rozumem.“
číst celý text

Zesměšnění, které si nehledá oběť

Novákovo vylíčení germánského bohoslužebného obřadu, při kterém se zvuk „gerrrr“, odvozený od drnčící dřevěné střely, zmnohonásobuje a předbíhá sám sebe v různých ozvěnách, se snad vymyká téměř všemu, s čím se lze obvykle na poli tzv. vědecké i tzv. nevědecké literatury setkat. Je to násilné zasvěcení zvukem-slabikou-výkřikem, které navozují mezní stav vědomí. Možná, že bychom v té zkoušce principu podřízenosti a nadřízenosti mohli zaslechnout podivuhodnou ozvěnu hegelovské dialektiky pána a raba: „němec“ si opakuje prožitek ohrožení vlastního života, který z něj nakonec udělal vůdce. Ale je-li to ozvěna, kudy sem doputovala?
číst celý text

Co nepřijde s věkem

„Já vystupuji v roli pouhého překladatele z významově nejširší biologické češtiny do významově užší lidské češtiny. Autory informací jsou uvedené tři biologické autority, které mě naučily trochu ovládat LEDRP – čichověchuťový rozum, jenž pracuje s informacemi zvanými DRBy. LEDRP se vyznačuje tím, že vidí do nejodlehlejších zákoutí lidského metabolismu, v nichž je největší čichověchuťová TMA, tj. tma jako v PRDELi. LEDRP vidí do té čichověchuťové TMY, do níž lidský zrakový rozum vidět nemůže.“
(z dopisu psaného v prosinci 2010)
číst celý text

Fragment  Několik slov o slepici – nejenom řehečské si můžete stáhnout na stránce ostravského časopisu Obrácená strana měsíce (č. 2006/4).