Hana Fousková

Z ohlasů na sbírku Psice v anketě Lidových novin (Kniha roku 2008)

Miloš Urban, spisovatel a knižní redaktor:
„Hana Fousková: Psice (nakl. Dybbuk) – Člověk, s kterým se život nemazlí, může i nemusí psát tu nejsilnější poezii. Tady se to děje. A dost z toho mrazí.“

Tomáš Weiss, obchodník s knihami a publicista:
„Hana Fousková: Psice (Dybbuk) – Jobovské hádání se s Osudem. Zápis toho, když jsme z nejhoršího uvnitř.“

Radek Malý, básník a překladatel, jako dodatek ke své nominaci sbírky Rukopis od Bohumily Grögerové (nakl. Pavel Mervart) připsal:
Pro odvahu a sílu poezie staré ženy (a patřila by sem i Psice Hany Fouskové a Předkonec Violy Fischerové).

(Poznámka: Celou anketu Lidových novin, která byla zveřejněna 16. prosince 2008, lze číst na internetu ve dvou částech: A–L a M–Z.)

Další ohlasy

Recenze na sbírku Psice – Daniela Iwashita, Karel Kolařík, Tomáš Weiss, Ondřej Hanus, Ivo Harák.

„Fouskovou jsem přečetl v tichém úžasu. Strčí do kapsy většinu mladých básníků. Ona je schopná se vciťovat do druhých, do zvířat i do Měsíce, a to je schopnost, kterou u většiny mladých básníků postrádám. Její poezie působí jako voda na poušti. Ti lepší ze zavedených básníků naší generace dovedou vyvolávat fatamorgánu, ale ona přichází se skutečnou vodou.“

S takovým nadšením reagoval literární kritik Michael Hauser na knihu básní a obrazů Hany Fouskové Jizvy (Liberec 1998). Nebyl sám. „Jak krutý, podivně po svém žitý život. Jak uhrančivá poezie. A próza jako vyrytá do kamene,“ vyjádřila v časopise Neon svůj obdiv k Jizvám básnířka Viola Fischerová. Jiří Staněk v literárním obtýdeníku Tvar zase napsal: „Škatulkovat Hanu Fouskovou není jednoduché, jsou to básně samorostlé a téměř nepoučené na vzorech či naopak v nich lze najít ode všeho, fosforeskují chvějivým vnitřním spiritismem. Jejich atmosféra je noční, hvězdná, letící, magická, beztížná, přetěžká.“

Všechny tyto reakce mají jedno společné: úžas před přírodním živlem, kterým Hana Fousková ve své poezii je. Ztracená kdesi ve Světlé pod Ještědem, kam už jen několik literárních nadšenců chodí ohledávat vytrácející se stopy po velké spisovatelce z předminulého století, působí Hana Fousková na umělecký svět jako neuvěřitelné zjevení. Tím spíš, že svým bezprostředním okolím je vysmívána a přezírána. Se svým psem tu vede život věčného osamělce, tuláka, hledače, zoufalce žebrajícího i žalujícího, ale zároveň nekonečně pyšného na své vnitřní bohatství.

Zdá se, že má podstatně blíž ke stromům, zvířatům, horám, ba i vzdáleným planetám, než k lidem, se kterými se setkává. Je skutečnou prokletou básnířkou dneška. V posledních letech propast mezi ní a ostatními mírně zúžilo několik výstav (1998 Praha, Nová Paka, Görlitz, 2002 Liberec, 2005 Praha), knižních a časopiseckých publikací, dokonce i dokumentární film, který o ní natočili studenti FAMU (Já špatně zajizvená rána, režie Jiřina Vávrová 2000). Velkým překvapením byla i nominace na cenu Magnesia Litera za básnickou sbírku Troud (Host, Brno 2003).

Přesto je propast mezi Hanou Fouskovou a „světem“ zřejmě nepřeklenutelná: tvoří ji příliš mnoho jizev.

Krátký životopis

Narodila se 5. 5. 1947 ve Šluknově, vyrostla ve Světlé pod Ještědem. Dvakrát se pokoušela o studium výtvarného směru — na textilní výtvarné škole v Brně a pak na střední uměleckoprůmyslové škole na Hollarově náměstí v Praze — žádné ale nedokončila.

V Praze se mimo jiné pohybovala v okruhu undergroundu a podílela se i na jedné kolektivní ilegální výstavě pořádané Věrou Jirousovou.

V polovině 70. let se ale natrvalo vrátila do Světlé pod Ještědem. Zde se jí narodila dvojčata, jedno z nich ovšem zemřelo ve stáří jednoho roku.

V devadesátých letech se Hana Fousková vrátila k malování a psaní. Její obrazy jsou založeny na tvrdé barevné expresi a mají většinou figurální námět (portréty, náboženské výjevy aj.). Teprve koncem 90. let se objevuje i krajinomalba (horské scenérie, moře). V roce 1999 autorka vymalovala originálními freskami i zdi svého bytu, které byly zničeny při rekonstrukci.

Obrazy Hany Fouskové v Galerii hostů – přejít zde

Další odkazy
recenze na Psici – Host (Ivo Harák).
básně Hany Fouskové v časopise Poboczačesky i v polských a srbských překladech