Archiv pro štítek: Josef K. Šlejhar

Šlejhar: u nejzazší přepjatosti

Slova protlačená, kam až to jde. „V samé blízkosti zelo něco neoznačitelně bezpodstatného, a přece jakoby vyzývavě zasahujícího.“ Nestačí jenom napsat, že Šlejhar dohání slova až na nejkrajnější mez toho, co se dá ještě vyslovit. To, co je pro Šlejhara příznačné, je totiž jeho neochota zastavit se a zůstat u toho. Ten nepolevující nápor, s jakým […]

Šlejharův román poprvé knižně

Na pultech knihkupectví se v prosinci objevilo těžko přehlédnutelné, v rozsahu celých 744 stran vypravené vydání románu Josefa K. Šlejhara Cvrček mého krbu. I po grafické stránce velmi přitažlivý titul nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis znamená velkou událost, protože je to vůbec první knižní zveřejnění Šlejharova textu, který zatím mohli znát jen ti, kdo si […]

Anketa k F. X. Šaldovi

Odpovědi na otázky redakce Revolver Revuek osobnosti a dílu F. X. Šaldy (1867–1937). Jaký je Váš vztah k F. X. Šaldovi a vyvozujete z něj něco ve svém vlastním působení? Tiše s ním trpím, jak si všichni zvykli si ho přivlastňovat. Každý tak nějak samozřejmě počítá s tím, že Šalda by teď byl určitě na jeho straně. V povinném postesknutí „jak nám tady […]

Josef K. Šlejhar

(14. 10. 1864 Stará Paka – 4. 10. 1914 Praha) „Toto ohromivé, prázdné nepohnutí, toto němé, zejivé utkvění, toto záhadno účinků, k nimž nebylo příčin…“ Říkám si, že není možné, aby čas Josefa K. Šlejhara ještě nepřišel. Podobně to ovšem už před skoro stoletím vnímal Josefa Svatopluk Machar: „Jeden z největších prozaiků naší literatury jest u […]

Kraj v krvi

Básníci a výtvarníci o novopacké hlíně K té barvě jako by se nedalo proniknout bez poranění, potrhání, rozedrání. Musí být odkryta, aby projevila svoji krvavost. „V celé té ponurosti zemní nyní tak strašné, tak osamocené, v jakési neznámé bezednosti se propadávající, zapadat a hynout se zdálo vše lidské… Místy z tohoto splynulého celku zely v […]

Šlejharův industriál

Josef K. Šlejhar A vší touto schvácenou jednotou pronikal zvuk veliký, zvučení jakési neoznačitelné harmonie, v níž vzdáleně prales sténá a moře žene v nesmírnost své vlny. Bylo to ono vyznění, v němž všechny hmoty, zvířené zde neodolatelně silami a mocnostmi, pojily hlasy a ozevy rozevírajících se a oživených mrtvých podstat svých, jako když země […]