Archiv autora: Jaromír Typlt

Fotografie Miroslava Machotky v Jihlavě

V úterý 5. září bude zahájena výstava fotografií Miroslava Machotky Po vrstvách v jihlavském Domě Gustava Mahlera.

„Kdo z nás se kdy pozastaví nad tím, mezi kolika druhy vrstev se běžně pohybuje a kolik dalších stváří, když denodenně něco k sobě skládá nebo na sebe něco vrší? Miroslav Machotka ukazuje, že se stačí trochu pozorněji rozhlédnout po ulici a projít různá městská zákoutí, aby se hned vynořily nějaké úseky a řady, které ne náhodou připomínají příčné průřezy navrstvenými horninami, kmeny stromů, složením kůže nebo třeba obdobími dějin. A nejpozoruhodnější jsou samozřejmě místa, kde se naráz sejde víc takových průřezů, takže na sebe různé vrstvy navzájem upozorňují, aniž by bylo potřeba k tomu cokoliv dodávat.“
číst celý průvodní text

Ota Prouza vystavuje v Děčíně

Kresby Oty Prouzy (1959), provedené na dlouhých, někdy až dvanáctimetrových pásech papíru, patří k nejnovějším objevům českého art brut, „umění v surovém stavu“, pro které se v anglofonním světě užívá i označení outsider art. Podstatným znakem takového tvůrčího projevu je bezvýhradné soustředění na hlavní životní téma, ze kterého se autor nenechává nijak vyrušovat světem oficiálního umění, pokud o něm vůbec něco tuší… V případě Oty Prouzy se téma „tras a tratí“ stává skoro univerzálním klíčem k výkladu celého světa.
Je to ale zároveň téma letošního XVII. Literárního Zarafestu v Děčíně. A právě v návaznosti na tento festival probíhá od 1. září až do začátku října v děčínské galerii Artmaterial.cz (Zámecká 7) samostatná výstava Oty Prouzy. Otevřeno ve všední dny od 10 do 18 hodin, v sobotu od 10 do 12. Výstavu připravili Ivana Brádková a Jaromír Typlt.

Naa říjen 2017 je mimo to připravována samostatná výstava v Cavin-Morris Gallery v New Yorku. A těsně před zahájením děčínské výstavy bylo také vyhlášeno, že Prouzovy kresby získaly nominaci do prestižní soutěže Euward7 a budou dík tomu příští rok v létě vystaveny v Mnichově.

Související stránky: Webkamera v instalaci výstavy Artmaterial.czesej o kresbách Oty Prouzy (Jaromír Typlt 2016).

Podivní přátelé v Berlíně

Dny české poezie v Berlíně.
Úterý 11. dubna 2017 od 19 hodin
Protichůdci devadesátých let: Petr Borkovec a Jaromír Typlt
Autorské čtení a debata. Haus für Poesie, Kulturbrauerei, Knaackstr. 97, 10435 Berlin
Vstupné: 6/4 €
Hudba: Franka Herwig, akordeon | Tomáš Jamník, violoncello | Moderuje: Lena Dorn slavistka a překladatelka, Lipsko. Dramaturg: Jonáš Hájek.

Dva dávní odpůrci vystoupí poprvé společně na jednom pódiu: hosty druhého večera české poezie jsou Petr Borkovec a Jaromír Typlt. V české poezii utvářeli zlatou generaci 90. let a dlouho zaujímali vzájemně protichůdné postavení. Způsob, jakým zacházejí s řečí a přivlastňují si svět, se zásadně liší. Borkovec, který je mozkem Café Fra a ústředním hybatelem pražské básnické scény, přetváří ve svém díle klasické formy. Typlt se nechává inspirovat čistým zvukem a rozšiřuje hranice poezie crossoverem s performancí a jinými uměleckými žánry. Společně budou diskutovat o cestě, kterou česká poezie ušla od politického převratu v roce 1989.
Tomáš Jamník a Franka Herwig provedou skladbu Simple Space od úspěšného českého skladatele Miroslava Srnky, v daném obsazení vůbec poprvé. Za svolení provést skladbu Miroslava Srnky děkujeme nakladatelství Bärenreiter.

Pozvánka v němčině: Haus für Poesie.

Vzpomínka po roce


Právě před rokem, 8. března 2016, zemřel houslař Vladimír Dufek. Požádal jsem Karla Čtveráčka, jestli by jako vzpomínku na něj nenatočil „portrét hudebního nástroje“, v tomto případě poslední niněry, kterou Vladimír dokončil. Vždycky se těším, až se rozezní…

Několik vzpomínek jsem také zveřejnil v novopackém Achátu:
„Víte, co si myslím o své práci? Že nástroje si podmaňují mě, a ne naopak,“ řekl mi Vladimír Dufek zhruba před patnácti lety, kdy jsem si u něj v houslařské dílně ve Štikově, mezi rozloženými kontrabasy, violoncelly a houslemi, zaznamenával různé jeho úvahy a postřehy. „Já musím vycházet z možností dřeva – a dřevo zase vychází z mých možností, co já s ním dokážu udělat. A tak spolu musíme komunikovat, opravdu i nahlas, ústně, jako blázni, a pak zase potichu. Pomalinku rukama z toho dřeva dostávám něco ven. Ale to dřevo vás nepustí. Jakmile uděláte něco špatně, takzvaně se zavře a už vám nehraje.“
číst celý text

 

Záznam Za dlouho

Asi nejlepší záznam z autorského čtení, jaký zatím mám, byl pořízen 29. listopadu 2016 v Liberci. Natočil ho a upravil Jan Myšák, kterému bych rád poděkoval za všechnu tu práci. Ale další poděkování si zaslouží Martin Fryč za to, že záznam objednal, a Josef Straka za úvod.
Ale také Zuzana Li za spoluautorství překladů Jidi Majia, ze kterých tam čtu (31:00–46:20), Swoon za film Ve znaku (16:50–21:45) a Viktor Kopasz za film Vinice (1:08:10–1:10:35).

Kobzovi k narozeninám

Dnes má narozeniny Ondřej Kobza. A protože dostal „potěšující“ dáreček od pražského bulváru, kde je líčen jako zločinný ničitel Krymské, chtěl bych dnes přijít s dárkem snad trochu vítanějším.
Dá se vyposlechnout na níže uvedeném přehrávači v čase mezi 21.05 a 22.13, zvláště v časech 21.30 a 21.51, kdy zazní i jméno – ve zvláštním tvaru Ondřejas Kobzas

„O kaip yra Prahoje? Ar legendinės kavinės ir aludės virto muziejais turistams? Kur renkasi bendrauti šiuolaikiniai čekų rašytojai? Apie tai pasakos čekų poetas Jaromiras Typltas.“

Na konci loňského roku mi totiž z Litvy telefonoval básník Rimantas Kmita, abych pro jeho pořad o evropských literárních kavárnách popsal „pražskou kavárnu“. A tak se vedle Fra (v čase po 20. minutě), surrealistického Montmartru nebo Literární kavárny v Řetězové dostalo i na Café V lese a Neustadt.

 

Za dlouho

Na přelomu října a listopadu vyšla v nové edici české poezie nakladatelství Argo básnická sbírka Za dlouho. Redaktorem byl Petr Onufer a grafickou úpravu (s použitím fotografie Jaromíra Typlta) navrhl Pavel Růt.typlt-za-dlouho-argo

Nakladatelské anotace:
To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených textů autor během let uváděl a proměňoval v různých jevištních, zvukových nebo i filmových zpracováních. Ústřední téma sbírky Za dlouho by se snad dalo shrnout podle jednoho z veršů básně Zlomek B101: „smyk a setření, složenina, odírání a třpyt, drolení a prach“.

Ukázky ze sbírky: Literarni.cz (Hörspiel, Konvice) – iHNed.cz (Ucukne vzhůru, Ani se nehni).

Rozhlasový rozhovor v pořadu Mozaika (29. 11. 2016, ptala se Klára Fleyberková).