Archiv autora: Jaromír Typlt

Podivní přátelé v Berlíně

Dny české poezie v Berlíně.
Úterý 11. dubna 2017 od 19 hodin
Protichůdci devadesátých let: Petr Borkovec a Jaromír Typlt
Autorské čtení a debata. Haus für Poesie, Kulturbrauerei, Knaackstr. 97, 10435 Berlin
Vstupné: 6/4 €
Hudba: Franka Herwig, akordeon | Tomáš Jamník, violoncello | Moderuje: Lena Dorn slavistka a překladatelka, Lipsko. Dramaturg: Jonáš Hájek.

Dva dávní odpůrci vystoupí poprvé společně na jednom pódiu: hosty druhého večera české poezie jsou Petr Borkovec a Jaromír Typlt. V české poezii utvářeli zlatou generaci 90. let a dlouho zaujímali vzájemně protichůdné postavení. Způsob, jakým zacházejí s řečí a přivlastňují si svět, se zásadně liší. Borkovec, který je mozkem Café Fra a ústředním hybatelem pražské básnické scény, přetváří ve svém díle klasické formy. Typlt se nechává inspirovat čistým zvukem a rozšiřuje hranice poezie crossoverem s performancí a jinými uměleckými žánry. Společně budou diskutovat o cestě, kterou česká poezie ušla od politického převratu v roce 1989.
Tomáš Jamník a Franka Herwig provedou skladbu Simple Space od úspěšného českého skladatele Miroslava Srnky, v daném obsazení vůbec poprvé. Za svolení provést skladbu Miroslava Srnky děkujeme nakladatelství Bärenreiter.

Pozvánka v němčině: Haus für Poesie.

Vzpomínka po roce


Právě před rokem, 8. března 2016, zemřel houslař Vladimír Dufek. Požádal jsem Karla Čtveráčka, jestli by jako vzpomínku na něj nenatočil „portrét hudebního nástroje“, v tomto případě poslední niněry, kterou Vladimír dokončil. Vždycky se těším, až se rozezní…

Několik vzpomínek jsem také zveřejnil v novopackém Achátu:
„Víte, co si myslím o své práci? Že nástroje si podmaňují mě, a ne naopak,“ řekl mi Vladimír Dufek zhruba před patnácti lety, kdy jsem si u něj v houslařské dílně ve Štikově, mezi rozloženými kontrabasy, violoncelly a houslemi, zaznamenával různé jeho úvahy a postřehy. „Já musím vycházet z možností dřeva – a dřevo zase vychází z mých možností, co já s ním dokážu udělat. A tak spolu musíme komunikovat, opravdu i nahlas, ústně, jako blázni, a pak zase potichu. Pomalinku rukama z toho dřeva dostávám něco ven. Ale to dřevo vás nepustí. Jakmile uděláte něco špatně, takzvaně se zavře a už vám nehraje.“
číst celý text

 

Záznam Za dlouho

Asi nejlepší záznam z autorského čtení, jaký zatím mám, byl pořízen 29. listopadu 2016 v Liberci. Natočil ho a upravil Jan Myšák, kterému bych rád poděkoval za všechnu tu práci. Ale další poděkování si zaslouží Martin Fryč za to, že záznam objednal, a Josef Straka za úvod.
Ale také Zuzana Li za spoluautorství překladů Jidi Majia, ze kterých tam čtu (31:00–46:20), Swoon za film Ve znaku (16:50–21:45) a Viktor Kopasz za film Vinice (1:08:10–1:10:35).

Kobzovi k narozeninám

Dnes má narozeniny Ondřej Kobza. A protože dostal „potěšující“ dáreček od pražského bulváru, kde je líčen jako zločinný ničitel Krymské, chtěl bych dnes přijít s dárkem snad trochu vítanějším.
Dá se vyposlechnout na níže uvedeném přehrávači v čase mezi 21.05 a 22.13, zvláště v časech 21.30 a 21.51, kdy zazní i jméno – ve zvláštním tvaru Ondřejas Kobzas

„O kaip yra Prahoje? Ar legendinės kavinės ir aludės virto muziejais turistams? Kur renkasi bendrauti šiuolaikiniai čekų rašytojai? Apie tai pasakos čekų poetas Jaromiras Typltas.“

Na konci loňského roku mi totiž z Litvy telefonoval básník Rimantas Kmita, abych pro jeho pořad o evropských literárních kavárnách popsal „pražskou kavárnu“. A tak se vedle Fra (v čase po 20. minutě), surrealistického Montmartru nebo Literární kavárny v Řetězové dostalo i na Café V lese a Neustadt.

 

Za dlouho

Na přelomu října a listopadu vyšla v nové edici české poezie nakladatelství Argo básnická sbírka Za dlouho. Redaktorem byl Petr Onufer a grafickou úpravu (s použitím fotografie Jaromíra Typlta) navrhl Pavel Růt.typlt-za-dlouho-argo

Nakladatelské anotace:
To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených textů autor během let uváděl a proměňoval v různých jevištních, zvukových nebo i filmových zpracováních. Ústřední téma sbírky Za dlouho by se snad dalo shrnout podle jednoho z veršů básně Zlomek B101: „smyk a setření, složenina, odírání a třpyt, drolení a prach“.

Ukázky ze sbírky: Literarni.cz (Hörspiel, Konvice) – iHNed.cz (Ucukne vzhůru, Ani se nehni).

Rozhlasový rozhovor v pořadu Mozaika (29. 11. 2016, ptala se Klára Fleyberková).

Nahrát zkratku k dráze

15. listopadu 2016 odvysílal Český rozhlas Vltava v rámci cyklu Básníci na svých místech desetiminutovou reportáž, kterou natočila Klára Fleyberková u pivovarského rybníku v Nové Pace.

Jaromír Typlt nás vede zkratkou skrze proluku v křoví na okraji Nové Paky. Je to sen a v něm na něj čeká surrealista a hermetik Martin Stejskal. Je to sen o surrealismu, o novopackém pivovaru, který je jedním z dějišť filmového scénáře Vzpoura sládků Vratislava Effenbergera. Tyhle Effenbergerovy scénáře nebyly určeny k realizaci. Sochař Ladislav Zívr, další surrealista z Nové Paky, své sochy realizoval. „Uviděl jsem na procházce mnoho věcí, které mne okouzlily, okolo kterých chodím rok co rok, a dnes jsem je uviděl,“ píše si Zívr do deníku 26.září 1947 a Jaromír Typlt uniká zkratkou k nádraží.
(Z průvodního textu na webu Českého rozhlasu.)

Všech deset nahrávek si je možno poslechnout zde.

Ota Prouza v Revolver Revui

prouza-vystavaAby se svět dal dostatečně protáhnout, nesmí ztratit pružnost. Dokonce i městská zástavba musí být stlačitelná, musí se nechat propínat, zakřivovat a natěsnávat. Tak to alespoň platí na kresbách Oty Prouzy, kde se těmto základním zákonům podřizuje každý zobrazený tvar.
Koneckonců, čím jiným je art brut, než právě říší zákonů, které si našly bezvýhradně oddané vykonavatele? A Prouza patří mezi ty tvůrce, v jejichž tvorbě můžeme vůbec nejpřesvědčivěji zaznamenat spoluúčast jakési těžko vysvětlitelné, ale přitom nezpochybnitelné, až nadosobní nutnosti, která „zadává“ zároveň téma i styl. Není to vlastně nic menšího než světonázor – základní tvůrčí nazření, prvotní vhled do uspořádání všeho, co je, a nezadržitelná potřeba vepsat se do všeho, co vzniká.

Rok po výstavě Crossroads v Muzeu Montanelli, kde byl Ota Prouza poprvé představen veřejnosti, vyšel ve 105. čísle Revolver Revue (zima 2016) obsáhlý blok jeho kreseb s průvodními texty od Ivany Brádkové a Jaromíra Typlta. (Foto Ivana Brádková)

Související stránky: Revolver Revue, obsah čísla 105Crossroads v Muzeu Montanelli.

Na pomezí pro grafické kompozice

typlt-poddat-02-det„Pokud bychom chtěli škatulkovat, jeví se mi k Typltovi přiléhavé označení „text concrete“, tedy textová kompozice postavená na základech reálných vět z reálného života. (…) Typlt je tichý šraml v dálce při odchodu z festivalu, při cestě tramvají, je jako záznam z hovoru od vedlejšího stolu, který jste neměli slyšet.“
Úryvky z průvodního slova, které napsal Pavel Zajíc v novém čísle Welesu (65, listopad 2016) ke grafické kompozici Poddat. Byla otištěna v rubrice Na pomezí, zaměřené právě na vizuální poezii a grafické experimenty.

Související stránky: Revue Weles – rubrika Na pomezí.