Archiv autora: Jaromír Typlt

Prolog Vlastislava Matouška

Védský hymnus o čase. Ale taky jedna báseň o roji mušek, který zná jen „teď“. Skladatel Vlastislav Matoušek mě v srpnu 2015 přizval do své skladby Prolog. Zazněla v Českém muzeu hudby, jehož prostor výrazně účinkuje i na sdíleném videozáznamu.

Prague Shakuhachi Festival 2015, 21. 8. 2015: Jaromír Typlt – recitace a akustická basová kytara, Vlastislav Matousek – šakuhači, Klára, Veronika a Anežka Matoušková – zpěv, Kateřina Vožická – niněra, Denisa Benovská – fagot, Jakub Míšek – roh (Gemshorn).

Ruské překlady

V květnovém čísle ruského časopisu Иностранная литература (2018/5) vycházejí v překladu Jeleny Litinské (Елена Литинская) básně To naráží řeč, Ucukne vzhůru, Zaživa, Instinktea, Ani se nehni.

В рубрике «Стихи» — подборка чеха Яромира Тыплта (1973) в переводе Елены Литинской. Вот какими словами заканчивает переводчица краткое вступление к публикации: «Стихи Яромира Тыплта, свободные по форме, с рассыпанными, не устойчивыми, редкими рифмами и полуощутимым ритмом, ценны своей живописной образностью, драматизмом и ненавязчивыми философскими раздумьями, навевающими чувство сопереживания и меланхолии…»

Odkazy: Иностранная литература web a Facebook.

Za Josefem Kocourkem

Na pozítří připadá poslední březnový den. Vždycky si vzpomenu na Josefa Kocourka, pro kterého byl 31. březen (v roce 1933) i posledním dnem jeho života. Bylo mu dvacet čtyři a zemřel na tuberkulózu nedlouho po dokončení svého posledního románu Zapadlí vlastenci 1932.
Karel Čtveráček o něm natáčí dokumentární film (zatím tedy jen soukromě, protože Česká televize neprojevila zájem), a tak jsme před pěti lety vyrazili spolu s několika přáteli (Albert Králiček, Vojtěch Jirásko…) právě 31. března ke hrobu „na Brdě“ u Nové Paky. A k připomenutí 85 let od Kocourkovy smrti jsme nyní umístili na YouTube krátký, lehce pošmourný záznam z téhle vzpomínkové cesty.

Související stránky: Josef KocourekMarto! Marto! (záznam z literárního večera).

Rozhovor v jazyce německém

Otázky mi ovšem kladl gruzínský básník Giorgi Lobžanidze:

In welche Richtung sollte die zeitgenössische Poesie Deiner Meinung nach gehen?

Ich fürchte mich vor leeren Ritualen, in denen kein innerer Grund – kein lebendiges Herz – mehr ist. Leider sind Autorenlesungen und dichterische Vorstellungen häufig nichts mehr als eine auffällige Vorführung von diesen leeren Ritualen. Eine erstarrte und erschöpfte Opferung für die Wörter, die eigentlich niemand wirklich hört. Nicht einmal mehr die Dichter untereinander. Auch aus dem Grund suche ich immer einen Weg, um ein Treffen mit den Gedichten unerwartet zu machen. Mithilfe von Stimme, Klängen, Bildern, graphischer Form. Ich glaube, es ist auch das Erbe der uralten Schamanen und Priester, die ich mir bei der Geburt der Poesie vorstelle. So kann uns auch eine technologisch überraschende multimediale Vorstellung zu dieser Geburt, zu dem Ursprung umwenden. Es kann auch nur ein blödes Wunschbild sein. Aber jeder braucht seinen Irrtum, nicht wahr?
lesen mehr

Průhledná

K dnešním narozeninám Věry Linhartové znovu vracím příspěvek ze 17. dubna 2014:

Ta kniha byla úplně průhledná. Viděl jsem to pak na televizním záznamu na vlastní oči: vzal jsem ji do ruky a bylo vidět skrz. A to neviditelné jsem pak navíc ještě předal do další ruky. Tématem rozhovoru byla Věra Linhartová. Autorka, která tak často psala právě o průhlednosti, rozplývání a mizení. Pak se ale není co divit, že její kniha viditelně zmizela… Šlo o navíc o její překlady z japonštiny – básně na Lotosovou sútru Mnicha Jiena: Listí slov, květ Zákona (nakladatelství Maxima). Všichni, včetně techniků, jsme přehlédli, že ta kniha má jednobarevnou zelenou obálku, která ve studiu vymalovaném do zelené barvy, na niž se promítá obrazové pozadí, nutně zprůhlední.
Pokud se těšíte, že chyba byla přijata jako vzkaz a ve vysílání zůstala, musím vás ovšem předem zklamat: v záznamu na ČT ART uvidíte U zavěšené knihy už všechno zase řádně napravené. Žádné zmatky. Žádné záhady. Žádné zneklidňující důkazy, že literatura si pořád ještě umí zahrát se životem.

Televizní záznam je zde.

 

K narozeninám Věry Linhartové (22. března)

„Sachez que la fleur et la terre, l´une comme l´autre, ignorent la naissance. (…)
Ce qu´on appelle SANS NAISSANCE, désigne l´éveil suprême.“
(
Dogen, La présence au monde, přeložila Věra Linhartová, Éditions Gallimard 1999, s. 71)

Několik odkazů, pokud narozeniny mají znamenat i příležitost k úvaze: rozhovor v České televizi o sbírce Ianus tří tváří – krátká rekapitulace textů a diskusí o Věře Linhartové (Aleš Merenus 2013) – stránka o Věře Linhartové.

oder schnurstracks

Jaromír Typlt
oder schnurstracks
Edition OstroVers 01
aus dem Tschechischen von Martin Mutschler
hochroth Verlag, Leipzig 2018
ISBN: 978-3-903182-14-1
50 Seiten, 19×13 cm
8,00 €

»Jaromír Typlt, 1973 in Nová Paka im Nordosten Böhmens geboren, ist auf den ersten Blick ein Findling, in der tschechischen wie in der europäischen Lyrik. Er ist ein seltener Stein, aus vormaliger Zeit unter anderes Material geraten, uralt und doch von besonderer, aufreizender Fremdheit. So ist auch jedes seiner Gedichte karges Relief, strenge Ballung von Energie. Ob man ihre Beschwörungen nicht schon vor tausend Jahren gehört hat?«
Aus dem Nachwort des Übersetzers.

Přejít na stránku nakladatelství hochroth Verlag.

Nové nahrávky na Lyrikline.org

Víčka, Ve znaku, Ucukne vzhůru, Konvice, Tmavě, Zkratka, Vztlak – těchto sedm básní je od podzimu 2017 nahrávkou, originálním textem i překlady zastoupeno na webové stránce Lyrikline.org, kterou provozuje berlínský Haus der Poesie.
Rozšířeny byly i překlady, a to verze v němčině (Martin Mutschler a Róža Domašcyna), francouzštině (Denis Molčanov), španělštině (Elena Buixaderas), angličtině (David Vichnar), čínštině (树才 – Shu Cai), italštině (Antonio Parente), polštině (Leszek Engelking), maďarštině (Acsai Roland a Tünde Mészárosz), gruzínštině (Giorgi Lobzhanidze), litevštině (Aigustė Vykantė Bartkutė a Vytas Dekšnys) nebo běloruštině (Альгерд Бахарэвіч – Alhierd Bacharevič).
Nahrávky pořídil Michael Mechner v Berlíně v dubnu 2017, produkci zajistili Juliane Otto a Jonáš Hájek.

Přejít na Lyrikline.

Kůra v Žilině

Od 22. 12. 2017 do 10. 3. 2018 byla v Nové synagoze v Žilině v rámci mezinárodní výstavy Poézia a performancia. Východoevropská perspektiva (kurátoři Tomáš Glanc, Daniel Grúň a Sabine Hänsgen) promítána Kůra, videobáseň dokončená v roce 2012 ve spolupráci se Šimonem Pikousem a Ilonou Malou.
„Ukazujú sa tu intencie básnikov a umelcov vymaniť sa z kontrolovaného jazyka a z normatívnych komunikačných rámcov.“

Více o výstavě – stránky Poézia a performancia.
Snímky z výstavy – Peter Snadík (Flickr).
Záběry z vernisáže (včetně živé performance Zmije) – Flickr.
Recenze výstavy – Artalk.cz.