Archiv autora: Jaromír Typlt

Dříve než vzápětí 26. 11. 2019

„Poťouchle krutá kabaretní férie plná pokleslého humoru a klepetnatců. Múzy jsou perlorodé. Showmani stárnou. Šťávičky tečou. Svatozář výhrůžně jiskří. Dramatický oblouk směřující do finální jeskyně. Láska a smrt, kečup a párek. Čekání na potlesk.“
Takto láká režisérka Lucia Kramárová spolu s okruhem svých spolupracovníků na reprízu jednoaktovky Dříve než vzápětí v úterý 26. listopadu 2018 od 19.30 v pražském Kampusu Hybernská. Hra byla napsána v roce 1993 a jevištní premiéru měla až po 25 letech, 13. 6. 2018.
Autor textu: Jaromír Typlt. Režie: Lucia Kramárová. Dramaturgie: Helena Jonášová. Scénografie: Barbora Maleninská. Hudební spolupráce: Václav Strýček. Klávesy: Jakub Ruschka.
Hrají – Beztoho: Matouš Fendrych. Bezmez: Vojtěch Vávra. Potomnes: Lukáš Ruml. Dozorce: Markéta Labusová. Amplituda: Tereza Těžká. Režisér: Lucia Kramárová.

(Tu hru jsem napsal ve svých dvaceti. Nejdřív jsem nevěřil všem, kdo říkali, že se to nedá zahrát. Pak jsem sám došel k přesvědčení, že se to nedá zahrát, a jedny nadšence jsem dokonce od pokusu o inscenaci odradil. A potom v roce 2018 přišla Lucia Kramárová se svými přáteli a najednou se to zahrát dá.)

Provokatér

Listopad 89, to pro mě je prst majora Zemana, který na mě před zraky všech varovně ukazuje. Dlouho jsem při té vzpomínce zažíval takovou hanbu, že jsem o ní ani nedokázal mluvit. Bylo to ten týden, kdy se na náměstích scházelo den ode dne víc lidí. Sedl jsem v Nové Pace na autobus, abych se zajel podívat, jak vypadají demonstrace v Jičíně, našem okresním městě. Dokonce jsem se tam protlačil až do blízkosti řečníků, kteří nám přivezli nejnovější zprávy z Prahy. Jeden vysokoškolák a jeden herec. A ten herec byl major Zeman. S mikrofonem v ruce se dušoval, že kdyby býval měl tušení, co komunisté v naší zemi páchají za zvěrstva, nikdy by od nich roli majora Zemana nevzal. Potlesk, který za to sklidil, nebral konce. A pak dál zaníceně mluvil a člověk zrovna cítil potřebu se k tomu všemu přidat, něco nahlas provolat, vypustit do vzduchu revoluční heslo. Kdybych já dnes věděl, jaká to pitomá slova mě tenkrát napadla! Ale ať už to bylo cokoliv, major Zeman stál opravdu jen na pár kroků a z mého zvolání něco zaslechl. „To ne!“ zahřímal do mikrofonu a vblesku provedl prudkou otočku směrem ke mně. Bradu měl rozhořčením rozklepanou jako major Zeman, pohled mu ztvrdl nesmlouvavou přísností jako majoru Zemanovi a když na mě namířil ostrý prst majora Zemana, rázem mě přenesl do zlého snu. „To ne! Žádné Bijte je! My nebudeme jako oni!“ Dokázal jsem na něj jenom vyděšeně zírat. Ze všech stran jsem cítil káravé pohledy. A strašné ticho. Neměl jsem ani pomyšlení na jakoukoliv obhajobu, styděl jsem se i dýchat. Kdo by mi věřil, že televizní božstvo se přeslechlo a podsunulo mi něco, co jsem nevykřikl? Major Zeman se pak obrátil k zástupům a vítězoslavně dokončil svoje poučení o tom, že My se k násilí, na rozdíl od nich, nikdy neuchýlíme. Bylo mi šestnáct a právě jsem si zahrál epizodní roličku ve velikém národním seriálu.

(2014)

Jitka Zívrová: 2. listopadu 2009

„I já bych bez ní nemohl být, život by byl pro mne příliš těžký a snad k nepřežití. Divně bych skončil. Cítím to nejlépe, když nezazní její povzbuzující smích a rozptýlení v té tíze mého myšlení. Zoufám v nitru nad svojí bezmocností i nad tím, že mně umění nejde tak, jak bych chtěl. Těžko asi bych nacházel vyrovnanost a až se divím, vždyť se zabývám stále duchovními věcmi a tudíž těžiště má být uvnitř, a ne mimo. Ty leta, co jsme spolu, vytvořily spojité nádoby a těžko, přetěžko se dýchá bez ní. (…)“
(Ladislav Zívr, zápis z 23. 2. 1958)
Přesně před deseti lety, v noci z 2. na 3. listopadu 2009, zemřela ve Dvoře Králové nad Labem ve věku 85 let JITKA ZÍVROVÁ, žena a Múza sochaře Ladislava Zívra.
Nepřestávám na ni vzpomínat, vedu s ní tiché rozhovory, za tolik jí děkuji.
„…a třikrát sláva mé ženě, skromné a vidoucí, která mne zachránila do života.“ (Zívr 3. 4. 1964)

Sedmdesát let od smrti Františka Halase

27. října 1949 zemřel básník František Halas.
K připomínce tohoto výročí sem vkládám část přepisu rozhlasového pořadu Knižní pól, vysílaného na stanici Vltava a přetištěného v revui Souvislosi.

„Teprve ve sbírce A co? se František Halas vrátil k tomu, s čím kdysi do české literatury vstupoval, tedy v době, kdy zveřejnil sbírku Kohout plaší smrt. K poezii, která nechtěla ani ničemu sloužit, ani být příjemná, líbivá, nebo dokonce lidová či populární. V tom návratu asi sehrálo určitou roli i to, že ve čtyřicátých letech už vydali své sbírky nechci říkat Halasovi žáci, ale každopádně básníci, kterým Halas otevřel cestu a které ovlivnil: Jiří Kolář, Josef Kainar, básníci Skupiny 42. A Halas jako by si uvědomil, že za nimi nechce pokulhávat a nechce také, aby některé jeho básnické objevy byly přičítány spíš jim než jemu.“
číst celý text

Lepziger Buchmesse 2019 – Jaromír Typlt

FREITAG 22. MÄRZ 2019

21:00–22:00 CAFÉ & RESTAURANT TELEGRAPH
(TELEGRAPH-CLUB, DITTRICHRING 18–20, 04109 LEIPZIG ZENTRUM)
Jaromír Typlt und Matěj Spurný
Tabus der tschechischen Gesellschaft. Die beiden Autoren beschäftigen sich mit der Erfahrung zweier totalitärer Regime.
LESUNG UND GESPRÄCH

SAMSTAG 23. MÄRZ 2019

20:00–21:00 GALERIE KUB
(KANTSTR. 18, 04275 LEIPZIG)
Jaromír Typlt: oder schnurstracks
Im Werk des Dichters verschmelzen die Echos von Experiment, Spiel und surrealistische Phantasie. Mit Thomas Kunst.

21:15–22:00 GALERIE KUB
(KANTSTR. 18, 04275 LEIPZIG)
Jaromír Typlt und Michal Rataj: Kritzeleien
Verstecktes (und gefundenes) Spiel vor der Kulisse neuer Musik und poetischer Experimente. Video: https://vimeo.com/297796427

SONNTAG 24. MÄRZ 2019

11:15–11:45, MESSE, Nationalstand Gastland Tschechien
HALLE 4 / STAND NR. D401
Jaromír Typlt: oder schnurstracks
Der Autor arbeitet am liebsten an der Grenze von Wort und Bild, Wort und Klang, Wort und Performance.

 

Dříve než vzápětí – hra z roku 1993

„Poťouchle krutá kabaretní férie plná pokleslého humoru a klepetnatců. Múzy jsou perlorodé. Showmani stárnou. Šťávičky tečou. Svatozář výhrůžně jiskří. Dramatický oblouk směřující do finální jeskyně. Láska a smrt, kečup a párek. Čekání na potlesk.“
Takto láká režisérka Lucia Kramárová spolu s okruhem svých spolupracovníků na reprízu jednoaktovky Dříve než vzápětí ve čtvrtek 14. března 2018 od 19.30 v pražském Kampusu Hybernská. Hra byla napsána v roce 1993 a jevištní premiéru měla až po 25 letech, 13. 6. 2018.
Autor textu: Jaromír Typlt. Režie: Lucia Kramárová. Dramaturgie: Helena Jonášová. Scénografie: Barbora Maleninská. Hudební spolupráce: Václav Strýček. Klávesy: Jakub Ruschka.
Hrají – Beztoho: Matouš Fendrych. Bezmez: Vojtěch Vávra. Potomnes: Lukáš Ruml. Dozorce: Markéta Labusová. Amplituda: Tereza Těžká. Režisér: Lucia Kramárová.

Haus weit

Dovolte mi podělit se s jednou radostí: včera jsme s mým kamarádem z Lipska, básníkem Thomasem Kunstem, probírali, co tak zná v překladech z české poezie. Po vyjmenování Halase, Nezvala, Seiferta a dalších najednou změnil tón hlasu a řekl:
„Ale jestli mě nějaká autorka z české literatury opravdu hluboce zasáhla, tak je to Věra Linhartová.“ A vzápětí zaznělo „Haus weit“ – Dům daleko, nemohlo být pochyb, nebyl to omyl. To vzácné jméno, to vzácné dílo, které i mě tak nezapomenutelně zasáhlo (a zasahuje), a tentokrát jsem to nebyl já, kdo o něm v cizině začal!
„Sie kennt kein Schwein,“ přitakal mi Thomas, když jsem se přiznal, že tohle se mi opravdu běžně nestává. Dům je daleko – a najednou jste uvnitř.

Haus weit (Originaltitel: Dům daleko, übersetzt von Konrad Balder Schäuffelen und Tamara Kafková). Suhrkamp, edition suhrkamp, Nr. 416, Frankfurt 1970.

Škrábanice v lipské Kulturapotheke

KuApo – Škrábanice from soubhi shami on Vimeo.

Tisková zpráva:
V rámci svého měsíčního rezidenčního pobytu v Lipsku představí Jaromír Typlt v sobotu 20. října ve 20 hodin ve zdejší Kuapo – Kulturapotheke (Eisenbahnstraße 99, Leipzig) také tu podobu své tvorby, která se blíží zvukové poezii. Improvizované vystoupení pod názvem Škrábanice/Scribbles vychází z dlouhodobě rozvíjené spolupráce se skladatelem Michalem Ratajem a je založené na představě zvukově zpracovávaného „rukopisu“, přecházejícího od prvních nejasných spojení slov až k definitivním větám (a zpět). Škrábanice byla od roku 2009 představena nejen na mnoha literárních festivalech, ale i na festivalech zvukové tvorby a soudobé hudby (Audio Art Kraków, Contempuls Praha, Prague Microfestival aj.). V roce 2014 vyšel záznam na stejnojmenném CD. Lipské provedení Škrábanice bude spojeno s veřejným uvedením Typltovy sbírky oder schnurstracks, kterou na jaře tohoto roku vydalo nakladatelství hochroth Verlag v překladu Martina Mutschlera. Texty zazní v češtině a v němčině. Vystoupení bylo zařazeno do programu festivalu OSTlichter Leipzig.

Související stránky: Facebookpozvánka v němčině.