Ota Prouza v Revolver Revui

prouza-vystavaAby se svět dal dostatečně protáhnout, nesmí ztratit pružnost. Dokonce i městská zástavba musí být stlačitelná, musí se nechat propínat, zakřivovat a natěsnávat. Tak to alespoň platí na kresbách Oty Prouzy, kde se těmto základním zákonům podřizuje každý zobrazený tvar.
Koneckonců, čím jiným je art brut, než právě říší zákonů, které si našly bezvýhradně oddané vykonavatele? A Prouza patří mezi ty tvůrce, v jejichž tvorbě můžeme vůbec nejpřesvědčivěji zaznamenat spoluúčast jakési těžko vysvětlitelné, ale přitom nezpochybnitelné, až nadosobní nutnosti, která „zadává“ zároveň téma i styl. Není to vlastně nic menšího než světonázor – základní tvůrčí nazření, prvotní vhled do uspořádání všeho, co je, a nezadržitelná potřeba vepsat se do všeho, co vzniká.

Rok po výstavě Crossroads v Muzeu Montanelli, kde byl Ota Prouza poprvé představen veřejnosti, vyšel ve 105. čísle Revolver Revue (zima 2016) obsáhlý blok jeho kreseb s průvodními texty od Ivany Brádkové a Jaromíra Typlta. (Foto Ivana Brádková)

Související stránky: Revolver Revue, obsah čísla 105Crossroads v Muzeu Montanelli.

Na pomezí pro grafické kompozice

typlt-poddat-02-det„Pokud bychom chtěli škatulkovat, jeví se mi k Typltovi přiléhavé označení „text concrete“, tedy textová kompozice postavená na základech reálných vět z reálného života. (…) Typlt je tichý šraml v dálce při odchodu z festivalu, při cestě tramvají, je jako záznam z hovoru od vedlejšího stolu, který jste neměli slyšet.“
Úryvky z průvodního slova, které napsal Pavel Zajíc v novém čísle Welesu (65, listopad 2016) ke grafické kompozici Poddat. Byla otištěna v rubrice Na pomezí, zaměřené právě na vizuální poezii a grafické experimenty.

Související stránky: Revue Weles – rubrika Na pomezí.

Ve zvukovém časopise Huellkurven

huellkurven-logoHuellkurven je mezinárodní webový časopis zaměřený na „sound poetry“ – v tom nejnapínavějším rozpětí mezi slovem a zvukem.
12. listopadu 2016 bylo ve Vídni uvedeno na svět 5. číslo, kde jsou skladbami zastoupeni například Jaap Blonk, John M. Bennet, Dirk Huelstrunk, Brandstifter… A pod číslem 16 si lze poslechnout skladbu O to dřív (The Sooner), zatím poslední z našich nahraných Škrábanic (Michal Rataj).
A tak zní i čeština mezi všemi těmi spletenými jazyky…
Přejít na 5. číslo Huellkurven.

Zemřel fotograf Čestmír Krátký

kratky-mrtve-kruhyAsi první tuto zprávu přinesla na internet stránka zaměřená na etnografický průzkum poválečných českých reemigrantů, protože Čestmír Krátký (23. 4. 1932 v Liberci –20. 9. 2016 v Praze) byl mimo jiné velmi významný český etnograf a folklorista. Zapsal se ale také do dějin české fotografie jako autor, který v letech 1961–1968 spoluvytvářel podobu zdejšího „informelu“. V roce 2007 toto období jeho tvorby připomněla monografie Čestmír Krátký – Tvorba jako pokus o existenci, vydaná v Praze nakladatelstvím Kant.
číst text monografie

Nejen za těmito obdobími, ale i za dalšími svými životy v USA a Mexiku se Čestmír Krátký ohlédl v roce 2000 v rozhovoru ke své tehdejší retrospektivní výstavě v Liberci.
číst rozhovor

Foto Čestmír Krátký – z cyklu Mrtvé kruhy.

Uvedení nové sbírky Za dlouho

Jako první svazek nové edice české poezie v nakladatelství Argo vychází sbírka Jaromíra Typlta nazvaná Za dlouho.
Ve čtvrtek 3. listopadu v 19 hodin v café Neustadt (Praha, Karlovo náměstí 23/1) uvede sbírku redaktor celé edice, Petr Onufer, v rámci večera, na kterém promluví i literární historik Jiří Brabec.
Součástí programu bude Škrábanice, společná zvukově-textová improvizace Michala Rataje a Jaromíra Typlta.

přejít na stránky nakladatelství

K Františku Halasovi

Říjen je Halasův měsíc, narozen 3. října (letos 115 let), zemřel 27. října…
Organizátoři Literární soutěže Františka Halase mě letos poctili pozváním do Kunštátu, mimo jiné k setkání u básníkova hrobu. Loni tam promluvil Petr Hruška a svou řeč uzavřel poznámkou o době, která „dávno vyměnila Halase za halas“.
Téma, které Halas otevírá ve mně, je zase trochu jiné, a vlastně si ho upřesňuji už léta. Probírám se tedy skicami a předběžnými náčrtky – a rozhodl jsem se vytvořit tu pro ně samostanou stránku.

V řadě básní se přiznává k tomu, že je posedlý slovy, která se mu vymykají. Ať začne odkudkoliv, nakonec stejně dojde k tomu svému zejícímu nikde. Všechna slova jako by pořád obkružovala základní hrůzu ze sebe samých. Podivně se proplétají, skoro jako nějaká – ornamentální – výšivka na okraji propasti, ale ta výšivka se postupně zaškrcuje a slova se blíží jakémusi „úzkostnému bodu“. Tam už všechno vychází čistě z jejich zvuku a významů, které jsou pod krajním napětím.
přejít na stránku K Františku Halasovi

O Haně Fouskové v Kalmanachu

1213704657fousk03_autoportret10. listopadu 2016 uplyne přesně rok od smrti Hany Fouskové (1947–2015)
Její osobnost se rozhodla připomenout i redakce libereckého Kalmanachu (Kruh autorů Liberecka), a tak do aktuálního desátého čísla (2016/2017) zařadila obsáhlý blok vzpomínek, ale i recenzí, rozhovorů, fotografií a reprodukovaných obrazů.
Pod názvem Po horách chodí démoni a lákají mě k sobě ho uspořádal Jan Šebelka a přispěli do něj mimo jiné Luděk Lukuvka, Janele z Liků, Ivana Myšková, Karel Kolařík, Otto Hejnic, Milena Králová, Roman Polách. Reprodukce a další snímky obstaral fotograf Šimon Pikous.
Související stránky: Kalmanach.

Nový ohlas na monografii Ladislava Zívra

Jan K. Čeliš na svém blogu zveřejnil 3. 10. 2016 asi jednu z nejpodrobnějších recenzí o monografii sochaře Ladislava Zívra. A tak tři roky po vydání (uvedena byla na konci listopadu 2013, nakladatelství KANT) kniha ožila v nové interpretaci, která si všímá i rozložení obrazového doprovodu a grafiky (snímky v knize Ondřej Polák, grafická úprava Otakar Karlas).

Přejít na recenzi – číst další úvahy Jana K. Čeliše na zívrovské téma.

Hugo Ball: Totenklage (Oplakávání mrtvých)

Dirk Hülstrunk a Jaromír Typlt (2015).
Skladba postoupila do finále evropské rozhlasové ceny Palm Ars Acoustica 2016.

Nejbližší vysílání: HR3 Záhřeb (http://www.hrt.hr/streamf/PROGRAM3) 15. října od 23.30. Skladbu odvysílalo například Ö1, Kunstradio (Rakousko) 31. července 2016 od 23.03 do 01:00.

Špačkové lümpff tümpff trll

Špačkové z ostrova Hjertøya zpívají Kurta Schwitterse je název výstavy Wolfganga Müllera, na které se ornitologie střetává s dadaismem a na které Goethe-Institut poprvé spolupracuje s Nadací Walthera von Goetheho (Walther von Goethe Foundation), sídlící v Reykjavíku a Berlíně.

Na vernisáži 14.10. v 18 hodin zazní dadaistický text Kurta Schwitterse „Ursonate“ v podání básníků Jaromíra Typlta a Pavla Novotného.

Zásadní inspiraci pro svou Prasonátu (Ursonate), patrně nejslavnější dadaistickou zvukovou báseň vůbec, získal dadaistický umělec Kurt Schwitters údajně ze zvukové poesie svého kolegy Raoula Hausmanna při jednom pobytu v Praze v září roku 1921.
O více než 70 let později vycestoval berlínský konceptuální umělec, milovník ptáků a obdivovatel Kurta Schwitterse Wolfgang Müller na norský ostrov Hjertøya. Vlastně chtěl fotografovat chatu, ve které Schwitters od roku 1932 trávíval léto. Během dokumentování pozůstatků Schwittersových uměleckých objektů v jeho kamenném domečku však Müller objevil jednu velkou kuriozitu. Zjistil, že špačkové na ostrově Hjertøya si jen tak jednoduše neštěbetají. Ve zpěvu ptáků rozpoznal umělec mnohem spíše imitaci Schwittersovy Prasonáty. Nahrávky tohoto špaččího zpěvu společně s fotografiemi Schwittersova objektu Merzbau na ostrově Hjertøya představil Müller v roce 2000 na výstavě v berlínské galerii Katze 5.

Více o výstavě zde.