Sedm

Kateřina Jirásková, Vít Ondráček, Alois Nožička, Vladimír Kokolia, Jiří Šigut, Zdeněk Košek a Ladislav Zívr: od těchto sedmi autorů jsem do obnovené rubriky Revolver Revue Sedm vybral díla, která mě provázejí nebo mi alespoň vězí v hlavě.
Jejich reprodukce vyšly spolu s komentářem v čísle 108 na podzim roku 2017.
Vkládám sem prozatím alespoň dvě ukázky:
Kateřina Jirásková, Voda a vzduch (2002, na snímku)
Nakonec už asi nebudu chtít nic jiného než vrátit se do krajiny, po které bych se mohl svobodně toulat.
číst celý text
Zdeněk Košek, 1991, kresba ve školním sešitu
A teď tu byl najednou prudký pád do stavu mysli, kde už o pozornost volá úplně všechno.
číst celý text

Související stránky: Revolver Revue 108Kateřina JiráskováZdeněk Košek.

 

Šlejharův román poprvé knižně

Na pultech knihkupectví se v prosinci objevilo těžko přehlédnutelné, v rozsahu celých 744 stran vypravené vydání románu Josefa K. Šlejhara Cvrček mého krbu. I po grafické stránce velmi přitažlivý titul nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis znamená velkou událost, protože je to vůbec první knižní zveřejnění Šlejharova textu, který zatím mohli znát jen ti, kdo si dohledali jeho časopisecký otisk v časopise Květy z let 1912–1913. Kniha, kterou připravil editor Pavel Hájek, byla uvítána 18. ledna 2018 večerem v Knihovně Václava Havla a na 28. února je ohlášen literární pořad také ve Šlejharově rodném kraji – v Nové Pace.

K retrospektivě malíře Zdeňka Koška

Od 8. 9. do 31. 12. 2017 byla v Muzeu města Ústí nad Labem k vidění rozsáhlá retrospektiva Zdeňka Koška pod názvem Život v 360°. Kurátorky Vendula Horáková a Lucie Vojtíšková k výstavě připravily i stejnojmenný katalog. Napsal jsem k němu úvodní text pod názvem Lámán v kole, ve kterém jsem se pokusil otevřít otázku odlišného přijímání Koškova malířského díla a jeho obrazců řazených do art brut.

Košek ale právě takhle maloval, v opravdu mučivém napětí mezi kruhy a hranami, kdykoliv se pokoušel na obraze zprostředkovat ústřední zážitek svého života – prolomené vědomí. Ten zážitek z něj sice udělal pacienta na psychiatrii, ale zároveň mu dal jistotu, že lidský mozek se v běžném stavu dobrovolně omezuje pouze na určitou rovinu vnímání. Stačí se jen trochu pootevřít a myšlení se okamžitě dokáže rozběhnout do mnoha směrů zároveň, v závratné rychlosti přejít z bodu do kruhu, do koule, do nekonečna.
číst celý text

Související stránky: Zdeněk KošekŽivot v 360°.

Zlomek B101 ve španělském znění

V argentinském internetovém časopise Buenos Aires Poetry byla 10. listopadu 2017 zveřejněna báseň Zlomek B101 v překladu Eleny Buixaderas.
Smirkový papír je ve španělštině el papel de líja
Báseň zazněla v září 2917 i na básnickém festivalu FIPLIMA 2017 v Peru, kde ji spolu s autorem interpretoval chilský básník Manuel Silva Acevedo (na snímku dole). Na stejné akci se podařilo pořídit i nahrávku španělského překladu básně Instinktea.

Související stránky: Buenos Aires PoetryFIPLIMA 2017autorský profilManuel Silva Acevedo.

Záznam z Věže

30. června 2017 zazněl v Galerii Věž ve Frýdku-Místku Fragment B101 a pár dalších ukázek z knížky Za dlouho, ale vedle toho i několik návratů – ten nejstarší k básni Svatea z roku 1990, a to právě kvůli Věži.
Díky za pozvání a za záznam: Dagmar Čaplyginová, Tomáš Rozehnal, Patrik Havelka.

Fotografie Miroslava Machotky v Jihlavě

V úterý 5. září bude zahájena výstava fotografií Miroslava Machotky Po vrstvách v jihlavském Domě Gustava Mahlera.

„Kdo z nás se kdy pozastaví nad tím, mezi kolika druhy vrstev se běžně pohybuje a kolik dalších stváří, když denodenně něco k sobě skládá nebo na sebe něco vrší? Miroslav Machotka ukazuje, že se stačí trochu pozorněji rozhlédnout po ulici a projít různá městská zákoutí, aby se hned vynořily nějaké úseky a řady, které ne náhodou připomínají příčné průřezy navrstvenými horninami, kmeny stromů, složením kůže nebo třeba obdobími dějin. A nejpozoruhodnější jsou samozřejmě místa, kde se naráz sejde víc takových průřezů, takže na sebe různé vrstvy navzájem upozorňují, aniž by bylo potřeba k tomu cokoliv dodávat.“
číst celý průvodní text

Ota Prouza vystavuje v Děčíně

Kresby Oty Prouzy (1959), provedené na dlouhých, někdy až dvanáctimetrových pásech papíru, patří k nejnovějším objevům českého art brut, „umění v surovém stavu“, pro které se v anglofonním světě užívá i označení outsider art. Podstatným znakem takového tvůrčího projevu je bezvýhradné soustředění na hlavní životní téma, ze kterého se autor nenechává nijak vyrušovat světem oficiálního umění, pokud o něm vůbec něco tuší… V případě Oty Prouzy se téma „tras a tratí“ stává skoro univerzálním klíčem k výkladu celého světa.
Je to ale zároveň téma letošního XVII. Literárního Zarafestu v Děčíně. A právě v návaznosti na tento festival probíhá od 1. září až do začátku října v děčínské galerii Artmaterial.cz (Zámecká 7) samostatná výstava Oty Prouzy. Otevřeno ve všední dny od 10 do 18 hodin, v sobotu od 10 do 12. Výstavu připravili Ivana Brádková a Jaromír Typlt.

Naa říjen 2017 je mimo to připravována samostatná výstava v Cavin-Morris Gallery v New Yorku. A těsně před zahájením děčínské výstavy bylo také vyhlášeno, že Prouzovy kresby získaly nominaci do prestižní soutěže Euward7 a budou dík tomu příští rok v létě vystaveny v Mnichově.

Související stránky: Webkamera v instalaci výstavy Artmaterial.czesej o kresbách Oty Prouzy (Jaromír Typlt 2016).