Rubriky
Blog

Pecka Krytis

A tak jednou nadejde i to poslední odpoledne v roce, kdy před dvacítkou lidí shromážděných v syrovém podzemí černé kuchyně středověkého hradu odehraje se Camusův Pád, ale pro jistotu celý litevsky, aby se nikdo ani nepokoušel porozumět jednotlivým slovům, která v tom odlehlém koutě severovýchodních Čech budou stejně znít jen jako tajemná zaklínadla. V onom příběhu bude vystupovat jeden jediný herec a všichni budou pozorovat, jak se mu dech hned před ústy sráží v páru. Až z dalekého Vilniusu ho cesta přivede k tomuto krbu, ve kterém bude praskat oheň jakoby už jen na znamení toho, že mrazu a tmě se nedá vzdorovat. Rok skončí za několik hodin.
Představuji si, že třeba i takhle by to mohlo znít v nějaké fantastické povídce, podané třeba z pohledu latinskoamerických autorů, pro které rozdíl mezi Pobaltím a Podkrkonoším může mít asi už jen hodnotu čistě kombinatorické hříčky.
Ale i když to vypadá jen jako stylistické cvičení, k onomu divadelnímu představení opravdu došlo. Na samém pomezí pravděpodobnosti, v řádu statistické chyby, ovšem je řada svědků, že vzdor televizním programům i takový Silvestr se u nás odehrál: Věra Kociánová, nynější kastelánka hradu Pecka, sezvala 31. prosince 2007 své přátele na malý festival litevské kultury. Herec Ramunas Abukevičius (na snímku), který ve Vilniusu už několik let provozuje svoje vlastní bytové divadlo, tu opravdu dokázal víc než hodinu udržet pozornost svou dramatizací románu Alberta Camuse Pád (litevsky Krytis), a režisérka Inesa Kurklietyte pak osobně uvedla promítání svého polodokumentárního filmu Vraní jezero (Varnu ežeras). Byla to pravděpodobně jeho česká premiéra… Diváci se tísnili na dlouhých dřevěných lavicích a zahřívali se svařeným vínem. Na nepohodlí nikdo nereptal.
Měl jsem příležitost chvíli si s Ramunasem Abukevičiusem promluvit. Bytové divadlo začal původně dělat víceméně z profesionálního vzdoru, ale brzy začal vnímat, že zvláštní okolnosti divadelního představení vytvářejí i zvláštní prožitek. Vztah mezi hercem a divákem se mění. Prohlubuje se, takže snese i mnohem větší zátěž. To musím potvrdit. Podmínky, za kterých na Pecce proběhlo představení Krytis, by nejspíš většina herců i diváků brala jako trest. Byly opravdu drsné. Ale čím to, že pokud Věra Kociánová ještě někdy uspořádá podobné odpoledne, nejsem určitě sám, kdo tam bude chtít zase klepat kosu a nerozumět slovu?

Taip, mes nebematom rytmečio šviesos, praradom šventą sielos tyrumą, kuris pats sau atleistų kaltes. Juk mes visi tokie panašūs – kalbam nesustodami, į nieką nesikreipdami, visuomet susiduriam su tais pačiais klausimais, nors atsakymus į juos žinom iš anksto. Papasakokite, prašau jūsų, kas jums nutiko “vieną vakarą ant tilto”. Kaip jums pavyko niekados nerizikuoti savo gyvybe? Patys ištarkite žodžius, kurie jau daugelį metų be perstojo skamba naktimis mano ausyse ir kuriuos pagaliau ištarsiu jūsų lūpomis.” (Albert Camus)

(přejít na stránky: hrad Pecka / Ramunas Abukevičius / Inesa Kurklietyte)