Fotografie Miroslava Machotky v Jihlavě

V úterý 5. září bude zahájena výstava fotografií Miroslava Machotky Po vrstvách v jihlavském Domě Gustava Mahlera.

„Kdo z nás se kdy pozastaví nad tím, mezi kolika druhy vrstev se běžně pohybuje a kolik dalších stváří, když denodenně něco k sobě skládá nebo na sebe něco vrší? Miroslav Machotka ukazuje, že se stačí trochu pozorněji rozhlédnout po ulici a projít různá městská zákoutí, aby se hned vynořily nějaké úseky a řady, které ne náhodou připomínají příčné průřezy navrstvenými horninami, kmeny stromů, složením kůže nebo třeba obdobími dějin. A nejpozoruhodnější jsou samozřejmě místa, kde se naráz sejde víc takových průřezů, takže na sebe různé vrstvy navzájem upozorňují, aniž by bylo potřeba k tomu cokoliv dodávat.“
číst celý průvodní text

Ota Prouza vystavuje v Děčíně

Kresby Oty Prouzy (1959), provedené na dlouhých, někdy až dvanáctimetrových pásech papíru, patří k nejnovějším objevům českého art brut, „umění v surovém stavu“, pro které se v anglofonním světě užívá i označení outsider art. Podstatným znakem takového tvůrčího projevu je bezvýhradné soustředění na hlavní životní téma, ze kterého se autor nenechává nijak vyrušovat světem oficiálního umění, pokud o něm vůbec něco tuší… V případě Oty Prouzy se téma „tras a tratí“ stává skoro univerzálním klíčem k výkladu celého světa.
Je to ale zároveň téma letošního XVII. Literárního Zarafestu v Děčíně. A právě v návaznosti na tento festival probíhá od 1. září až do začátku října v děčínské galerii Artmaterial.cz (Zámecká 7) samostatná výstava Oty Prouzy. Otevřeno ve všední dny od 10 do 18 hodin, v sobotu od 10 do 12. Výstavu připravili Ivana Brádková a Jaromír Typlt.

Naa říjen 2017 je mimo to připravována samostatná výstava v Cavin-Morris Gallery v New Yorku. A těsně před zahájením děčínské výstavy bylo také vyhlášeno, že Prouzovy kresby získaly nominaci do prestižní soutěže Euward7 a budou dík tomu příští rok v létě vystaveny v Mnichově.

Související stránky: Webkamera v instalaci výstavy Artmaterial.czesej o kresbách Oty Prouzy (Jaromír Typlt 2016).

Podivní přátelé v Berlíně

Dny české poezie v Berlíně.
Úterý 11. dubna 2017 od 19 hodin
Protichůdci devadesátých let: Petr Borkovec a Jaromír Typlt
Autorské čtení a debata. Haus für Poesie, Kulturbrauerei, Knaackstr. 97, 10435 Berlin
Vstupné: 6/4 €
Hudba: Franka Herwig, akordeon | Tomáš Jamník, violoncello | Moderuje: Lena Dorn slavistka a překladatelka, Lipsko. Dramaturg: Jonáš Hájek.

Dva dávní odpůrci vystoupí poprvé společně na jednom pódiu: hosty druhého večera české poezie jsou Petr Borkovec a Jaromír Typlt. V české poezii utvářeli zlatou generaci 90. let a dlouho zaujímali vzájemně protichůdné postavení. Způsob, jakým zacházejí s řečí a přivlastňují si svět, se zásadně liší. Borkovec, který je mozkem Café Fra a ústředním hybatelem pražské básnické scény, přetváří ve svém díle klasické formy. Typlt se nechává inspirovat čistým zvukem a rozšiřuje hranice poezie crossoverem s performancí a jinými uměleckými žánry. Společně budou diskutovat o cestě, kterou česká poezie ušla od politického převratu v roce 1989.
Tomáš Jamník a Franka Herwig provedou skladbu Simple Space od úspěšného českého skladatele Miroslava Srnky, v daném obsazení vůbec poprvé. Za svolení provést skladbu Miroslava Srnky děkujeme nakladatelství Bärenreiter.

Pozvánka v němčině: Haus für Poesie.

Vzpomínka po roce


Právě před rokem, 8. března 2016, zemřel houslař Vladimír Dufek. Požádal jsem Karla Čtveráčka, jestli by jako vzpomínku na něj nenatočil „portrét hudebního nástroje“, v tomto případě poslední niněry, kterou Vladimír dokončil. Vždycky se těším, až se rozezní…

Několik vzpomínek jsem také zveřejnil v novopackém Achátu:
„Víte, co si myslím o své práci? Že nástroje si podmaňují mě, a ne naopak,“ řekl mi Vladimír Dufek zhruba před patnácti lety, kdy jsem si u něj v houslařské dílně ve Štikově, mezi rozloženými kontrabasy, violoncelly a houslemi, zaznamenával různé jeho úvahy a postřehy. „Já musím vycházet z možností dřeva – a dřevo zase vychází z mých možností, co já s ním dokážu udělat. A tak spolu musíme komunikovat, opravdu i nahlas, ústně, jako blázni, a pak zase potichu. Pomalinku rukama z toho dřeva dostávám něco ven. Ale to dřevo vás nepustí. Jakmile uděláte něco špatně, takzvaně se zavře a už vám nehraje.“
číst celý text

 

Záznam Za dlouho

Asi nejlepší záznam z autorského čtení, jaký zatím mám, byl pořízen 29. listopadu 2016 v Liberci. Natočil ho a upravil Jan Myšák, kterému bych rád poděkoval za všechnu tu práci. Ale další poděkování si zaslouží Martin Fryč za to, že záznam objednal, a Josef Straka za úvod.
Ale také Zuzana Li za spoluautorství překladů Jidi Majia, ze kterých tam čtu (31:00–46:20), Swoon za film Ve znaku (16:50–21:45) a Viktor Kopasz za film Vinice (1:08:10–1:10:35).

Za dlouho

Na přelomu října a listopadu vyšla v nové edici české poezie nakladatelství Argo básnická sbírka Za dlouho. Redaktorem byl Petr Onufer a grafickou úpravu (s použitím fotografie Jaromíra Typlta) navrhl Pavel Růt.typlt-za-dlouho-argo

Nakladatelské anotace:
To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených textů autor během let uváděl a proměňoval v různých jevištních, zvukových nebo i filmových zpracováních. Ústřední téma sbírky Za dlouho by se snad dalo shrnout podle jednoho z veršů básně Zlomek B101: „smyk a setření, složenina, odírání a třpyt, drolení a prach“.

Ukázky ze sbírky: Literarni.cz (Hörspiel, Konvice) – iHNed.cz (Ucukne vzhůru, Ani se nehni).

Rozhlasový rozhovor v pořadu Mozaika (29. 11. 2016, ptala se Klára Fleyberková).

Nahrát zkratku k dráze

15. listopadu 2016 odvysílal Český rozhlas Vltava v rámci cyklu Básníci na svých místech desetiminutovou reportáž, kterou natočila Klára Fleyberková u pivovarského rybníku v Nové Pace.

Jaromír Typlt nás vede zkratkou skrze proluku v křoví na okraji Nové Paky. Je to sen a v něm na něj čeká surrealista a hermetik Martin Stejskal. Je to sen o surrealismu, o novopackém pivovaru, který je jedním z dějišť filmového scénáře Vzpoura sládků Vratislava Effenbergera. Tyhle Effenbergerovy scénáře nebyly určeny k realizaci. Sochař Ladislav Zívr, další surrealista z Nové Paky, své sochy realizoval. „Uviděl jsem na procházce mnoho věcí, které mne okouzlily, okolo kterých chodím rok co rok, a dnes jsem je uviděl,“ píše si Zívr do deníku 26.září 1947 a Jaromír Typlt uniká zkratkou k nádraží.
(Z průvodního textu na webu Českého rozhlasu.)

Všech deset nahrávek si je možno poslechnout zde.