Archiv autora: Jaromír Typlt

Nové nahrávky na Lyrikline.org

Víčka, Ve znaku, Ucukne vzhůru, Konvice, Tmavě, Zkratka, Vztlak – těchto sedm básní je od podzimu 2017 nahrávkou, originálním textem i překlady zastoupeno na webové stránce Lyrikline.org, kterou provozuje berlínský Haus der Poesie.
Rozšířeny byly i překlady, a to verze v němčině (Martin Mutschler a Róža Domašcyna), francouzštině (Denis Molčanov), španělštině (Elena Buixaderas), angličtině (David Vichnar), čínštině (树才 – Shu Cai), italštině (Antonio Parente), polštině (Leszek Engelking), maďarštině (Acsai Roland a Tünde Mészárosz), gruzínštině (Giorgi Lobzhanidze), litevštině (Aigustė Vykantė Bartkutė a Vytas Dekšnys) nebo běloruštině (Альгерд Бахарэвіч – Alhierd Bacharevič).
Nahrávky pořídil Michael Mechner v Berlíně v dubnu 2017, produkci zajistili Juliane Otto a Jonáš Hájek.

Přejít na Lyrikline.

Kůra v Žilině

Od 22. 12. 2017 do 10. 3. 2018 byla v Nové synagoze v Žilině v rámci mezinárodní výstavy Poézia a performancia. Východoevropská perspektiva (kurátoři Tomáš Glanc, Daniel Grúň a Sabine Hänsgen) promítána Kůra, videobáseň dokončená v roce 2012 ve spolupráci se Šimonem Pikousem a Ilonou Malou.
„Ukazujú sa tu intencie básnikov a umelcov vymaniť sa z kontrolovaného jazyka a z normatívnych komunikačných rámcov.“

Více o výstavě – stránky Poézia a performancia.
Snímky z výstavy – Peter Snadík (Flickr).
Záběry z vernisáže (včetně živé performance Zmije) – Flickr.
Recenze výstavy – Artalk.cz.

BáSnění na Vltavě

Na stanici Vltava od podzimu 2017 vysílají v rámci ranní Mozaiky – nejčastěji v čase okolo 6.20 – pořad BáSnění. „Své oblíbené básně recitují a zároveň glosují básníci, spisovatelé, překladatelé i další kulturní osobnosti. Každý všední den v Mozaice.“

V týdnu od 11. do 15. prosince 2017 byly odvysílány i nahrávky, které redaktorka Petra Hynčíková natočila se mnou. Vybral jsem básně Jana Opolského Hluboko v lesích (11. 12.), Karla Jana Čapka Všechny tiché pitvy (12. 12.) a Mikuláše Medka Magnetická ryba (13. 12.).
Ze své sbírky Za dlouho jsem pak přečetl básně Konvice (14. 12.) a Ucukne vzhůru (15. 12.).

Na webové stránce pořadu BáSnění nahrávky zatím bohužel ani s odstupem tří měsíců nebyly zveřejněny.

Na téma Totenklage od Hugo Balla

Díky organizátorům festivalu Ars poetica v Bratislavě sem můžu vložit odkaz na záznam z performance, ke které jsme se sešli spolu s frakfurtským zvukovým básníkem Dirkem Hülstrunkem v listopadu 2016 v klubu Berlinka.
Společně jsme improvizovali na „slova“ fónické básně Hugo Balla Totenklage (Oplakávání, Nářek…). Je to čistá dadaistická poezie, ale už svým názvem nám připomíná, že celé výsměšné gesto dada je neodmyslitelně spojeno s hrůznou ozvěnou z bojišť první světové války.

Jaromír Typlt & Dirk Hülstrunk Performance Ars Poetica 2016 from Ars Poetica on Vimeo.
Související stránky: Ars poetica 2016Dirk Hülstrunk.

Sedm

Kateřina Jirásková, Vít Ondráček, Alois Nožička, Vladimír Kokolia, Jiří Šigut, Zdeněk Košek a Ladislav Zívr: od těchto sedmi autorů jsem do obnovené rubriky Revolver Revue Sedm vybral díla, která mě provázejí nebo mi alespoň vězí v hlavě.
Jejich reprodukce vyšly spolu s komentářem v čísle 108 na podzim roku 2017.
Vkládám sem prozatím alespoň dvě ukázky:
Kateřina Jirásková, Voda a vzduch (2002, na snímku)
Nakonec už asi nebudu chtít nic jiného než vrátit se do krajiny, po které bych se mohl svobodně toulat.
číst celý text
Zdeněk Košek, 1991, kresba ve školním sešitu
A teď tu byl najednou prudký pád do stavu mysli, kde už o pozornost volá úplně všechno.
číst celý text

Související stránky: Revolver Revue 108Kateřina JiráskováZdeněk Košek.

 

Šlejharův román poprvé knižně

Na pultech knihkupectví se v prosinci objevilo těžko přehlédnutelné, v rozsahu celých 744 stran vypravené vydání románu Josefa K. Šlejhara Cvrček mého krbu. I po grafické stránce velmi přitažlivý titul nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis znamená velkou událost, protože je to vůbec první knižní zveřejnění Šlejharova textu, který zatím mohli znát jen ti, kdo si dohledali jeho časopisecký otisk v časopise Květy z let 1912–1913. Kniha, kterou připravil editor Pavel Hájek, byla uvítána 18. ledna 2018 večerem v Knihovně Václava Havla a na 28. února je ohlášen literární pořad také ve Šlejharově rodném kraji – v Nové Pace.

Z cizího krev neteče

V listopadu 2017 vydala redakce Revolver Revue zvláštní číslo RR novin s anketou k osobnosti a dílu F. X. Šaldy (1867–1937). Vkládám sem svou odpověď na první otázku…

Jaký je Váš vztah k F. X. Šaldovi a vyvozujete z něj něco ve svém vlastním působení?

Tiše s ním trpím, jak si všichni zvykli si ho přivlastňovat. Každý tak nějak samozřejmě počítá s tím, že Šalda by teď byl určitě na jeho straně. V povinném postesknutí „jak nám tady chybí kritik formátu FXŠ“ se obvykle tají nadpozemská naděje „jen ten by přece uměl doopravdy rozpoznat moji hodnotu“. Ale já myslím, že je to právě naopak. Šaldu, pokud by to byl Šalda v plné síle, si je spíš třeba představit jako někoho, kdo právě dnes velmi nepříjemně vystupuje proti mně. Kdo mě rozmetává, cupuje, podceňuje, vysmívá se mi, možná se mi i sem tam za něco mstí – protože mstít se přece taky dokázal. Při jeho vyhraněnosti se dá předpokládat, že by mi možná vůbec neporozuměl, míjel se se mnou. Úplně slyším ty jeho věty, jak se proti mně ženou jako vichřice, která ze mě chce strhat všechno nastrojené, přežilé, zkostnatělé, úmorné, podvodné, nepravé a neživé. Mám si věřit, že by pak vůbec něco zbylo? Že by něco odolalo těm náporům? Šalda, vyučený Nietzschem, spoléhal na to, že pokud je v autorovi něco skutečně „od přírody“, bude to mít i dost síly na to, aby se to udrželo. Občas se uměl projevit i ochranitelsky, ale mnohem častěji odíral až na dřeň. A to muselo bolet. Jako dnešní Šaldovi čtenáři už jenom pohodlně spoléháme na svou výhodu, že z cizího krev neteče.

Celá anketa byla zveřejněna v listopadu 2017 ve zvláštním vydání RR novin, vybrané odpovědi redakce také zpřístupnila 16. 11. 2017 v Bubínku Revolver Revue.
Své odpovědi na obě anketní otázky jsem vložil i na stránku sem.

K retrospektivě malíře Zdeňka Koška

Od 8. 9. do 31. 12. 2017 byla v Muzeu města Ústí nad Labem k vidění rozsáhlá retrospektiva Zdeňka Koška pod názvem Život v 360°. Kurátorky Vendula Horáková a Lucie Vojtíšková k výstavě připravily i stejnojmenný katalog. Napsal jsem k němu úvodní text pod názvem Lámán v kole, ve kterém jsem se pokusil otevřít otázku odlišného přijímání Koškova malířského díla a jeho obrazců řazených do art brut.

Košek ale právě takhle maloval, v opravdu mučivém napětí mezi kruhy a hranami, kdykoliv se pokoušel na obraze zprostředkovat ústřední zážitek svého života – prolomené vědomí. Ten zážitek z něj sice udělal pacienta na psychiatrii, ale zároveň mu dal jistotu, že lidský mozek se v běžném stavu dobrovolně omezuje pouze na určitou rovinu vnímání. Stačí se jen trochu pootevřít a myšlení se okamžitě dokáže rozběhnout do mnoha směrů zároveň, v závratné rychlosti přejít z bodu do kruhu, do koule, do nekonečna.
číst celý text

Související stránky: Zdeněk KošekŽivot v 360°.

Zlomek B101 ve španělském znění

V argentinském internetovém časopise Buenos Aires Poetry byla 10. listopadu 2017 zveřejněna báseň Zlomek B101 v překladu Eleny Buixaderas.
Smirkový papír je ve španělštině el papel de líja
Báseň zazněla v září 2917 i na básnickém festivalu FIPLIMA 2017 v Peru, kde ji spolu s autorem interpretoval chilský básník Manuel Silva Acevedo (na snímku dole). Na stejné akci se podařilo pořídit i nahrávku španělského překladu básně Instinktea.

Související stránky: Buenos Aires PoetryFIPLIMA 2017autorský profilManuel Silva Acevedo.

Záznam z Věže

30. června 2017 zazněl v Galerii Věž ve Frýdku-Místku Fragment B101 a pár dalších ukázek z knížky Za dlouho, ale vedle toho i několik návratů – ten nejstarší k básni Svatea z roku 1990, a to právě kvůli Věži.
Díky za pozvání a za záznam: Dagmar Čaplyginová, Tomáš Rozehnal, Patrik Havelka.