Archiv autora: Jaromír Typlt

Rozhovor v jazyce německém

Otázky mi ovšem kladl gruzínský básník Giorgi Lobžanidze:

In welche Richtung sollte die zeitgenössische Poesie Deiner Meinung nach gehen?

Ich fürchte mich vor leeren Ritualen, in denen kein innerer Grund – kein lebendiges Herz – mehr ist. Leider sind Autorenlesungen und dichterische Vorstellungen häufig nichts mehr als eine auffällige Vorführung von diesen leeren Ritualen. Eine erstarrte und erschöpfte Opferung für die Wörter, die eigentlich niemand wirklich hört. Nicht einmal mehr die Dichter untereinander. Auch aus dem Grund suche ich immer einen Weg, um ein Treffen mit den Gedichten unerwartet zu machen. Mithilfe von Stimme, Klängen, Bildern, graphischer Form. Ich glaube, es ist auch das Erbe der uralten Schamanen und Priester, die ich mir bei der Geburt der Poesie vorstelle. So kann uns auch eine technologisch überraschende multimediale Vorstellung zu dieser Geburt, zu dem Ursprung umwenden. Es kann auch nur ein blödes Wunschbild sein. Aber jeder braucht seinen Irrtum, nicht wahr?
lesen mehr

Průhledná

Napsat komentář

K dnešním narozeninám Věry Linhartové znovu vracím příspěvek ze 17. dubna 2014:

Ta kniha byla úplně průhledná. Viděl jsem to pak na televizním záznamu na vlastní oči: vzal jsem ji do ruky a bylo vidět skrz. A to neviditelné jsem pak navíc ještě předal do další ruky. Tématem rozhovoru byla Věra Linhartová. Autorka, která tak často psala právě o průhlednosti, rozplývání a mizení. Pak se ale není co divit, že její kniha viditelně zmizela… Šlo o navíc o její překlady z japonštiny – básně na Lotosovou sútru Mnicha Jiena: Listí slov, květ Zákona (nakladatelství Maxima). Všichni, včetně techniků, jsme přehlédli, že ta kniha má jednobarevnou zelenou obálku, která ve studiu vymalovaném do zelené barvy, na niž se promítá obrazové pozadí, nutně zprůhlední.
Pokud se těšíte, že chyba byla přijata jako vzkaz a ve vysílání zůstala, musím vás ovšem předem zklamat: v záznamu na ČT ART uvidíte U zavěšené knihy už všechno zase řádně napravené. Žádné zmatky. Žádné záhady. Žádné zneklidňující důkazy, že literatura si pořád ještě umí zahrát se životem.

Televizní záznam je zde.

K narozeninám Věry Linhartové (22. března)

Napsat komentář

„Sachez que la fleur et la terre, l´une comme l´autre, ignorent la naissance. (…)
Ce qu´on appelle SANS NAISSANCE, désigne l´éveil suprême.“
(Dogen, La présence au monde, přeložila Věra Linhartová, Éditions Gallimard 1999, s. 71)

Několik odkazů, pokud narozeniny mají znamenat i příležitost k úvaze: rozhovor v České televizi o sbírce Ianus tří tváří – krátká rekapitulace textů a diskusí o Věře Linhartové (Aleš Merenus 2013) – stránka o Věře Linhartové.

oder schnurstracks

Napsat komentář

Jaromír Typlt
oder schnurstracks
Edition OstroVers 01
aus dem Tschechischen von Martin Mutschler
hochroth Verlag, Leipzig 2018
ISBN: 978-3-903182-14-1
50 Seiten, 19×13 cm
8,00 €

»Jaromír Typlt, 1973 in Nová Paka im Nordosten Böhmens geboren, ist auf den ersten Blick ein Findling, in der tschechischen wie in der europäischen Lyrik. Er ist ein seltener Stein, aus vormaliger Zeit unter anderes Material geraten, uralt und doch von besonderer, aufreizender Fremdheit. So ist auch jedes seiner Gedichte karges Relief, strenge Ballung von Energie. Ob man ihre Beschwörungen nicht schon vor tausend Jahren gehört hat?«
Aus dem Nachwort des Übersetzers.

Přejít na stránku nakladatelství hochroth Verlag.

Nové nahrávky na Lyrikline.org

Napsat komentář

Víčka, Ve znaku, Ucukne vzhůru, Konvice, Tmavě, Zkratka, Vztlak – těchto sedm básní je od podzimu 2017 nahrávkou, originálním textem i překlady zastoupeno na webové stránce Lyrikline.org, kterou provozuje berlínský Haus der Poesie.
Rozšířeny byly i překlady, a to verze v němčině (Martin Mutschler a Róža Domašcyna), francouzštině (Denis Molčanov), španělštině (Elena Buixaderas), angličtině (David Vichnar), čínštině (树才 – Shu Cai), italštině (Antonio Parente), polštině (Leszek Engelking), maďarštině (Acsai Roland a Tünde Mészárosz), gruzínštině (Giorgi Lobzhanidze), litevštině (Aigustė Vykantė Bartkutė a Vytas Dekšnys) nebo běloruštině (Альгерд Бахарэвіч – Alhierd Bacharevič).
Nahrávky pořídil Michael Mechner v Berlíně v dubnu 2017, produkci zajistili Juliane Otto a Jonáš Hájek.

Přejít na Lyrikline.

Kůra v Žilině

Napsat komentář

Od 22. 12. 2017 do 10. 3. 2018 byla v Nové synagoze v Žilině v rámci mezinárodní výstavy Poézia a performancia. Východoevropská perspektiva (kurátoři Tomáš Glanc, Daniel Grúň a Sabine Hänsgen) promítána Kůra, videobáseň dokončená v roce 2012 ve spolupráci se Šimonem Pikousem a Ilonou Malou.
„Ukazujú sa tu intencie básnikov a umelcov vymaniť sa z kontrolovaného jazyka a z normatívnych komunikačných rámcov.“

Více o výstavě – stránky Poézia a performancia.
Snímky z výstavy – Peter Snadík (Flickr).
Záběry z vernisáže (včetně živé performance Zmije) – Flickr.
Recenze výstavy – Artalk.cz.

BáSnění na Vltavě

Napsat komentář

Na stanici Vltava od podzimu 2017 vysílají v rámci ranní Mozaiky – nejčastěji v čase okolo 6.20 – pořad BáSnění. „Své oblíbené básně recitují a zároveň glosují básníci, spisovatelé, překladatelé i další kulturní osobnosti. Každý všední den v Mozaice.“

V týdnu od 11. do 15. prosince 2017 byly odvysílány i nahrávky, které redaktorka Petra Hynčíková natočila se mnou. Vybral jsem básně Jana Opolského Hluboko v lesích (11. 12.), Karla Jana Čapka Všechny tiché pitvy (12. 12.) a Mikuláše Medka Magnetická ryba (13. 12.).
Ze své sbírky Za dlouho jsem pak přečetl básně Konvice (14. 12.) a Ucukne vzhůru (15. 12.).

Na webové stránce pořadu BáSnění nahrávky zatím bohužel ani s odstupem tří měsíců nebyly zveřejněny.

Na téma Totenklage od Hugo Balla

Napsat komentář

Díky organizátorům festivalu Ars poetica v Bratislavě sem můžu vložit odkaz na záznam z performance, ke které jsme se sešli spolu s frakfurtským zvukovým básníkem Dirkem Hülstrunkem v listopadu 2016 v klubu Berlinka.
Společně jsme improvizovali na „slova“ fónické básně Hugo Balla Totenklage (Oplakávání, Nářek…). Je to čistá dadaistická poezie, ale už svým názvem nám připomíná, že celé výsměšné gesto dada je neodmyslitelně spojeno s hrůznou ozvěnou z bojišť první světové války.

Jaromír Typlt & Dirk Hülstrunk Performance Ars Poetica 2016 from Ars Poetica on Vimeo.
Související stránky: Ars poetica 2016 – Dirk Hülstrunk.

Sedm

Napsat komentář

Kateřina Jirásková, Vít Ondráček, Alois Nožička, Vladimír Kokolia, Jiří Šigut, Zdeněk Košek a Ladislav Zívr: od těchto sedmi autorů jsem do obnovené rubriky Revolver Revue Sedm vybral díla, která mě provázejí nebo mi alespoň vězí v hlavě.
Jejich reprodukce vyšly spolu s komentářem v čísle 108 na podzim roku 2017.
Vkládám sem prozatím alespoň dvě ukázky:
Kateřina Jirásková, Voda a vzduch (2002, na snímku)
Nakonec už asi nebudu chtít nic jiného než vrátit se do krajiny, po které bych se mohl svobodně toulat.
číst celý text
Zdeněk Košek, 1991, kresba ve školním sešitu
A teď tu byl najednou prudký pád do stavu mysli, kde už o pozornost volá úplně všechno.
číst celý text

Související stránky: Revolver Revue 108 – Kateřina Jirásková – Zdeněk Košek.

Šlejharův román poprvé knižně

Napsat komentář

Na pultech knihkupectví se v prosinci objevilo těžko přehlédnutelné, v rozsahu celých 744 stran vypravené vydání románu Josefa K. Šlejhara Cvrček mého krbu. I po grafické stránce velmi přitažlivý titul nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis znamená velkou událost, protože je to vůbec první knižní zveřejnění Šlejharova textu, který zatím mohli znát jen ti, kdo si dohledali jeho časopisecký otisk v časopise Květy z let 1912–1913. Kniha, kterou připravil editor Pavel Hájek, byla uvítána 18. ledna 2018 večerem v Knihovně Václava Havla a na 28. února je ohlášen literární pořad také ve Šlejharově rodném kraji – v Nové Pace.