Zachovali naprosté soustředění a nepřestávali hrát. Cítili přesně, že pravá improvizace se ruší teprve na vnitřní příkaz, ne na vnější! Díky jim!
Nafackovat špatným posluchačům.
Básník Jaromír Typlt obdržel veřejnou facku od dvou pseudolevicových publicistů za nechuť vůči kategorii “angažovaného umění”. Paradoxní je, že se tak stalo na společném koncertním vystoupení s improvizující skupinou The Pololáníks: což celé téma angažovanosti staví do speciálního světla. Tito hudebníci totiž patří k neformální scéně abstraktní hudby, která v uplynulých sezónách prošla silným rozmachem. V podstatě míří k tréninku pozorného poslechu, reakcím v reálném čase, sepětí s přítomným okamžikem. Vytýkat tomuto žánru slabou angažovanost je dokladem těžkého nepochopení a nezralosti: péče o veřejné věci se tu promítá do dlouhodobého, relativně náročného sebezdokonalování. Takhle jedná málokterý žánr. Stále tedy platí, že vedle špatných hudebníků existují i posluchači, kteří neumějí pořádně (angažovaně) poslouchat.
Pavel Klusák, Lidové noviny 28. 12. 2013, příloha Orientace, s. 28/VIII.