Ani pořádně nevím, jak jsem k tomu přišel, ale zase už jsem byl na stránkách A2 hnán k zodpovědnosti. (Samozřejmě ovšem ke společenské zodpovědnosti, jiná je tu asi nemyslitelná.)
“Metafora literatury jako sluhy, která byla v diskusi nad angažovanou literaturou tu implicitně, tu explicitně přítomna, má i druhou stránku a Jaromír Typlt, který sám sebe v červencovém rozhovoru pro Deník Referendum považuje za „přísně vycvičeného sluhu“ samotné řeči, jehož úkolem je pochopit, co se po nás, asi formou jakéhosi božského vnuknutí, žádá, by mohl být analýzou sociální stránky jazyka nepříjemně zaskočen.”
(Jan Bělíček a Marta Svobodová, Ideologie a literatura, A2 17/2013.)
Troufám si tvrdit, že žádnou takovou analýzou bych nepříjemně zaskočen nebyl. Její výsledek je totiž dán předem. Skončí to zase jen u staré známé rovnice “Kdo nejde s námi, jde proti nám”.