Blog ve svém zrcadle

Redakce časopisu Tvar oslovila několik autorů, kteří si vedou internetový blog, aby krátce popsali svou zkušenost s tímto druhem literární komunikace. Anketa vyšla v posledním letošním čísle. Zde je moje odpověď.

Blog jsem si založil jako takový „prostor pro všechno možné“ hned při spuštění svých webových stránek v listopadu 2006. Líbilo se mi pojetí Vladimíra Kokolii, podle mě autora vůbec nejzajímavějšího českého blogu, že jde o „recyklaci balastních memů“, ale bylo mi od počátku jasné, že sám budu takhle recyklovat opravdu jen příležitostně. Hlavně když mě něco rozčílí – a opravdu, dodnes je to nejčastější popud k novému příspěvku. Výrazně bohužel začínají přibývat i nekrology. Sem tam nějaký zajímavý sen, fotografie, odpověď na anketu, překvapivý citát z knížky. Když to tak zpětně procházím, bývá to asi tak jeden záznam za dva tři měsíce. Hodně se toho samozřejmě změnilo po nástupu Facebooku, Twitteru nebo YouTube, blogy od té doby působí na síti trochu těžkopádně. Dodávám, že jsem nikdy neměl rád fejetony a od počátku jsem je považoval za nejhorší žánrovou nástrahu, do které blogger může upadnout. Všechno možné, jen ne fejetony!

Související stránky: Tvarblog Vladimíra KokoliiJení: knižní vydání Kokoliova blogu.