„Co si myslíte, mistře, jsem génius i z hlediska ohně?”
„Pevně věřím, že jednou budu pálit i tvé knihy,” usmívá se velkomyslně Koniáš a vkládá si do úst další cigaretu, ale sirky už nehledá. 
„Díky vám grafomanům bude vždycky co pálit! A to je dobře, protože já nesnesu pohled na oheň, který skomírá, vždycky musím přikládat dál a dál, je to nádhera, oheň posvěcuje desítky knih, je to nekonečná řada myšlenek stoupajících do nebe…
Myšlenka, je-li očištěna ohněm, je totiž vyšší a dokonalejší, vpravdě nedotknutelná, a jen ohněm je navždy uchována.
Miluju tohle své poslání, nedá se dokončit! Ale když oheň skomírá, pokaždé musím odejít, protože než vidět umírat oheň, to bych raději zemřel sám. Co když mi přece jenom hrozí, že jednou spálím poslední list papíru a pak už nebude s čím?”
(Jaromír Typlt: Víra v únavu, psáno v roce 1988, číst celý text)
Ilustrační snímek převzat z Facebooku, 7. 2. 2011.
“Ani není povědomo, jak Typlt hořel, zda dobře či špatně, zda se z Typltova opusu valil smrdutý dým nebo se vznášel z něho libý kouř, ani o tom nemám zdání, nicméně můžeme po dlouhé době zaznamenat další literární autodafé.”
(blog Literární západ 11. 3. 2011)
Pro koho je Koniášovo vysvětlení nedostačující, ať to vezme podél trati nebo do dokumentačního centra… Jednu věc je ale dobré připomenout: obálku ke Koncertu grosso navrhl malíř Jan Pištěk.