13. září se překladatel Oldřich Král stává osmdesátníkem.
Vstoupil do mé knihovny možná vůbec nejdůležitějšími texty – překladem Knihy proměn (Yijing), Mistra Zhuanga, Brány bez dveří, Tribunové sútry šestého patriarchy, Snu v červeném domě, Třech nadání...
A hlavně překladem Daodejingu od Laoziho. I když jsem se zájmem pročítal další překlady, a nejen české, moje představa o Cestě Dao stále zůstává ve znamení toho, jak nám text zprostředkoval právě Oldřich Král.
Zkusil jsem to pojmenovat v delší studii Překlad přes cestu, která by měla vyjít jako doslov k bibliofilskému vydání Králova Laoziho s výtvarným doprovodem Jana Merty v Galerii Zdeněk Sklenář.
Abych tu neprozrazoval předem celé znění, zatím – jako gratulaci Oldřichu Královi k narozeninám – vkládám jen úryvek…
Žádné chlácholení. Ve srovnání s ostatními českými verzemi je Králův Laozi o poznání úsečnější, tvrdší, a hlavně neochotnější tvářit se tak úctyhodně, jak by se na tisíciletého mudrce slušelo.
Svoje slova přísně prověřuje, aby se nezačala vydávat za něco víc, než doopravdy jsou – například za svatou pravdu.
A nenechává si ani otevřená zadní vrátka, kudy by se dalo ustoupit, kdyby něco zaznělo příliš ukvapeně.
Nebojí se nedorozumění.
číst celý text
Související stránky: Oldřich Král na Wikipedii – rozhovor s Oldřichem Králem v České televizi.
Na snímku Martina Vlčka Oldřich Král (vlevo) s Miroslavem Petříčkem.