Odpověď na anketní otázku v internetové revui Atempo
Jak vnímáte jako autor region, ve kterém žijete (nebo jste dříve žil)? Do jaké míry ovlivňuje vaši tvorbu?
Tuším, že mě teď Nová Paka sleduje podezřívavým pohledem. Budu zase znovu opakovat, co jsem o ní psal a říkal snad už tisíckrát? K opatrnosti je opravdu důvod, protože to místo má až příliš přitažlivou „image“. Kdekdo se rád pochlubí, že vlastně taky pochází z kraje spiritistů, trocha toho tajemna příjemně okoření životopis a novináři se stoprocentně chytí. Z pojmenování se nebezpečně rychle stávají reklamní slogany.
V každém případě to i u mě byla ozvěna hlasů médií, co mělo vliv na to, že jsem svoje rodiště začal velmi brzo vnímat jako určující vepsání. Už někdy od patnácti či šestnácti let jsem se cítil být do Nové Paky vpletený jako do textu, který přede mnou psali „zapomenutí autoři“ Jan Opolský, Josef Karel Šlejhar nebo Josef Kocourek a ve kterém budou příští autoři pokračovat dál, až i já zmizím mezi zapomenutými. Možná je to jen chiméra, že by se daly vysledovat nějaké takové „strukturní“ spojnice, něco v hloubi vět, motivů a obrazů, čím se prosazuje společné rodiště, ale pro mě se novopacký text za ta léta stal realitou. Až tak, že ho někdy vidím přímo před očima jako rozevřenou knihu. Pozorně pročítám, co do ní po okrajích připisují moji současníci Václav Kahuda, Jiří Červenka, Božena Správcová nebo Petr Fabian, kterým Novopacko různými cestami vstoupilo do života. Existenci textu zdá se předpokládá i Václav Cílek, který nedávno připravil k vydání výbor z poezie Jana Opolského s jasně vysloveným záměrem, že chce tohoto autora vrátit jeho krajině.
Ale pozor, mluvím-li o textu, neznamená to, že do něj nepatří sochy, obrazy, fotografie, hudební nástroje – a lesy, rokle, zbourané domy, průjezdy vlaků nebo komíny továren. Ten text se jen občas ukazuje jako psané slovo. Zásadnější kapitoly v něm ale tvoří třeba nečekané nálezy kmenů araukaritu – „jiskřivce“, zkamenělého stromu z prvohor –, devastace staré lékárny u paty schodiště ke klášternímu chrámu nebo každoroční rojení včel na levém rameni sochy Kováře, jež zdobí Suchardův dům. A když už psané slovo, tak třeba jen to stručné Foto Hák, které po celých čtyřicet let komunistické vlády dokázalo připomínat, kde provozoval svou živnost fotograf František Hák a kde se řemeslu vyučil i jeho mnohem slavnější syn Miroslav, člen Skupiny 42. Firma prodávající ledničky ovšem přehlédla, že je to něco víc než jenom firemní štít, a dala přednost čisté bílé fasádě. Schoval si někdo alespoň ta písmena? Napadá mě, jestli cokoliv, co kdy napíšu, může vynahradit tahle dvě zmizelá slova.