Setkání s kterým rozhlasovým tvůrcem bylo pro vás kromobyčej inspirativní?
Rozhodující pro mě bylo setkání s hudbou, která prolomila vězení “písně” a ukázala, že slovo se může se zvukem propojovat v úplně jiném skupenství. Einstürzende Neubauten, k jejichž nahrávkám jsem se dostal někdy kolem roku 1991, mě naučili poslouchat hučící větráky, řinčící šrot, ale i prudké švihnutí do ticha nebo škrábání tužky po papíře, a ještě to pozoruhodně propojovali s textem, často poskládaným z různých náhodně zaslechnutých útržků, šepotů, vzkazů na telefonním záznamníku, rytmizovaných slabik nebo babylonských změtenin.
Velký podíl na “radiofonickém”rozměru jejich skladeb měl bezpochyby FM Einheit, který pokračoval tímto směrem ve svých vlastních projektech a kompozicích nahraných ve spolupráci s Adreasem Ammerem, jako bylo například Radio Inferno podle Dantova Pekla. V českém rozhlase mě stěží mohlo něco takhle upoutat, protože u nás je zakázáno takzvaně “znásilňovat text”, a to dokonce i když po tom ten text přímo volá. Je pravda, že díky producentské aktivitě Michala Rataje se teď tu a tam v pátek po půlnoci začíná něco dít, ale i tak od sebe zatím ještě zůstávají dost odděleny experimenty v oblasti zvukových struktur a v oblasti mluveného slova. Nesetkal jsem se alespoň s tím, že by někdo s českým textem nakládal tak vynalézavě, mnohotvárně a přitom “rockově”, jako to ve svých nahrávkách dělají skladatelé Heiner Goebbels (Die Befreiung des Prometheus, Verkommenes Ufer, …ou bien le debarquement desastré) nebo Georges Aperghis (Avis de tempête). Jim v tuto chvíli určitě vděčím za největší inspiraci.
Číst celou anketu, kterou pro téma “rádiová umění” v Souvislostech č. 1/2009 připravil Petr Šrámek.
O zmíněných producentských aktivitách Michala Rataje více na portálu Radiocustica.