20. září 2008 zemřel bratr mé babičky Vladimír Šturm (narozen 22. 5. 1923). Většinu života prožil na Pecce, na dohled od Harantova hradu. Znal ho tedy velmi dobře i hradní kastelán Jiří Červenka, ke kterému mě strýc Vláďa ostatně kdysi osobně dovedl:
“Byl to rozený vypravěč. Jeden z posledních v Pecce. Navždy jsem si zapamatoval jeho přirovnání: Bílá jako nevěsta. Myslím, že by se žádná nevěsta nemusela stydět, kdyby byla tak bílá jako ta kvetoucí třešeň, o níž pan Šturm mluvil.”
Asi před čtyřmi lety pro mě strýc Vláďa vlastní rukou sepsal třináctistránkové vzpomínky na historii šturmovského rodu. Na závěr připojil stručný dovětek, k němuž se vždycky vracím a v úžasu si ho pročítám. Působí na mě skoro jako náhrobní nápis, o to působivější, že byl dodán jakoby jen pro doplnění a to nejpodstatnější zůstává skryto mezi řádky:
Prvního koně jsem koupil s tatínkem, když mně bylo čtrnáct a půl roku. Byla to kobylka, červený bělouš, tříletá, od Josefa Slavíka ze Svatojánského Újezda. Hřívu a ocas měla tmavorezavý, jako ten odstín, co nosí ženy dnes.
A poslední byla kobyla, tmavá ryzka s hvězdou, z Dolní Kalné od Václava Maška. Opět si vzal otec mě s sebou, a nikoliv Pepíka, nejstaršího bratra. Kobylka byla moravský chladnokrevník. Pocházela z Bzence.