Jedeme na Wolkrův Prostějov

V březnu jsme s Lodním deníkem vpluli na krajské kolo Wolkrova Prostějova a výsledkem byl postup do finále: v Prostějově budeme hrát ve čtvrtek 21. dubna v 16.15 v klubu Duha. Z Prostějova pak odjíždíme ještě do Hradce Králové, kde se budeme účastnit Open Air programu při XIII. ročníku festivalu Divadlo evropských regionů, a to v sobotu 23. dubna v 19 hodin.

Představení, které mělo premiéru 20. března 2007 v Experimentálním studiu v Liberci, jsme ovšem museli znovu přezkoušet, když z časových důvodů Lucii Dvořákovou zastoupila Iva Dvořáková. V novém obsazení jsme Lodní deník sehráli znovu v Experimentálním studiu v pátek 15. června.

Své dojmy z představení zaznamenal liberecký spisovatel a novinář Otto Hejnic:

 

Vzniklo jiskřivé představení nezvyklé chuti a vůně, plné energie a vtipu. Nemá jednotný děj, střípky reality jsou popřehazovány, vzniká koláž ze všeho možného, z banalit se stávají moudra a obráceně. Například recept na houbový guláš dostává existenciální rozměr. Jednotliví aktéři mají několik rolí, je to hraní ve smyslu hráti si.

Kniha Víta Kremličky Lodní deník vyšla v roce 1991, její text je mnohovrstevnatý, postavy mění identitu a převtělují se v různé literární hrdiny.

Myslím, že v místech, kde Kremlička asi pojmenoval svoje úzkosti, například ve scéně záchrany trosečníků, jeho divadelní upravovatel Jaromír Typlt situaci převedl do vtipu, protože generace jeho herců je v tom nádherném teenagerském věku, kdy věří, že žádnou záchranu potřebovat nikdy nebudou.

V Kremličkově složitě strukturovaném textu je řada apokryfů, přísloví, veršů a malých příběhů, Kremlička zkoumá možnosti jazyka, hledá nová spojení, tohle je ve hře zachyceno.

U většiny kvalitních básnických a prozaických děl se čtenář musí vracet, objevuje další významy. U klasického divadla poezie se recitovalo pomalu a pak se nechala chvíle ticha, aby posluchač text stačil domyslet. Někdy málem usnul, ale nikdy nedomyslel všechno, samotná slova na jevišti většinou nestačila. Typlt volí opačný postup.

Inscenace Lodní deník je postavena na pohybovém divadlu! Jediné rekvizity jsou pádlo, elektrifikované ukulele a spací pytle, kostýmy se během hry nemění. Záleží na tělesném kontaktu, dotycích, objetích, pěstní výměně názorů, hrají gesta i těch na kraji obrazu. Tvořící se skupinky představují chór, ale znázorňují také vlny.

Michaela Bernartová, Anna Losová, Iva Dvořáková, Jakub Petržílka, Kateřina Blažková, Vít Jakimiv, Petra Machková a Pavel Skála si převádějí o generaci starší Kremličkův text do svojí doby a do svých plus mínus devatenácti let. Nevytvářejí klasické postavy, spíše formou hry nacházejí sami sebe, své výrazové, pohybové a mimické možnosti. Představení má tempo, režisér Typlt dokázal ukočírovat elán aktérů a skloubit ho s Kremličkovým textem. Na vzniku představení se dále herecky podílela Lucie Dvořáková.

Byl jsem velice mile překvapen. Nepředpokládal jsem, že jde z tak různorodého textu udělat vtipnou jednolitou inscenaci.

Nemyslím, že hlavním hrdinou a hybatelem děje je jazyk, ale propojení artistního jazyka s nadšením party, která ví, že vytváří něco nového, odlišného, jedinečného. Poprvé!

(text recenze s fotografiemi vyšel v internetovém časopise Dobrá adresa)