Den, kdy vznikl název Mimo patro

Na jaře 2006 jsme se jednou sešli a místo obvyklých hereckých cvičení jsme celý čas věnovali slovním hrám a asociacím. Po vzoru surrealistů jsme si zahráli i proslulou hru na dokončování vět: jeden z nás napsal první část věty a předal ji dalšímu, který musel navázat, přičemž mu nebylo z obsahu prozrazeno nic víc než úvodní spojka (až, zatímco, pokud …). Výsledek nás většinou zaskočil:

„Až spadneme do nejhlubší propasti světa – tak započne nový začátek.“

„Zatímco on ležel na dně moře – můj mozek se rozpouštěl po zdi.“

„Pokud budeme aktivní a kreativní – bude se mi žít líp.“

„Než přeteče pohár mé trpělivosti – musím si důkladně vypláchnout ústa.“

„Protože nic nevíme – nakonec všichni skončíme v pekle.“

„Když se začnu smát – večer kráčel vážnými kroky.“

Z atmosféry toho odpoledne se zrodil i název divadla Mimo patro.