Rubriky
Blog

Co s Máchou

Literární časopis Tvar se v čísle 19/2006, které vyšlo ve čtvrtek 16. listopadu, vrací ke Karlu Hynku Máchovi. Sto sedmdesát let od smrti básníka vybídlo redaktory k anketní otázce, co je z Máchy ještě dnes pro koho živé. Zde je přetisk mé odpovědi:

Sochař Ladislav Zívr v roce 1942 vytvořil z pálené hlíny Portrét Karla Hynka Máchy a do jejího podstavce vepsal větu-znamení: „Zagme – promění a w postawě giné“. Je to citát z Márinky: „ve své mě lůno zas země přivine, / zajme, promění a v postavě jiné / matka má, země, zas mě vydá. Ve třech verších hned dvakrát slovo „země“, které ale sochař zamlčel. Každá taková zámlka mě přitahuje. Kam až vede? V tomhle případě do žáru hrnčířské pece, kde se Máchovo slovo na hliněném střepu rozžhavilo do běla. Vepsaný a vypálený pohyb významů, které už byly předznamenány v textu. To je to, co mě zajímá. Má-li Karel Hynek Mácha tajemství, pak se děje v textu. Jenom a právě v textu. Divím se těm, kteří básníka potřebují pořád někde stopovat, odposlouchávat jeho soukromí, vidět jeho tvář. Jako by chtěli mermomocí najít nějaký ztracený rukopis, který je přitom dávno po ruce, neuvěřitelně nasycený barvami, významy, tvary a hlasy. Vlastně jediná životopisná okolnost, která mě udivuje, je ta, že už sedm let je Mácha mladší než já.

(A na konec přidávám ještě odkaz na svůj text o Pouti krkonošské na portálu Okultura.)