Dnes by se dožila 69 let Hana Fousková. Připomínám ji krátkým textem, který jsem na jaře napsal pro liberecký Kalmanach. Svým snem k němu zásadně přispěl literární historik Petr Šrámek.
Když jsem si v duchu představoval film, který by se o Haně dal natočit, neukázala se v něm dřív, dokud se – v dlouhých záběrech a nejlépe za časné tmy podzimního večera – nevystoupalo po klikaté silnici uprostřed lesů a potom zase od návrší spoustou ostrých zatáček nesjelo až k té vsi, kde žila. Právě takové byly moje první cesty za ní do Hodek u Světlé pod Ještědem v listopadu 1997. A vzápětí náraz obrazů, kouře, pohozených knih a gramodesek, prasklin a větví, deníků, příběhů šílenství.
číst celý text
Posledním za života zveřejněným textem Hany Fouskové byl dopis redakci časopisu Analogon, ve kterém prudce odmítá to, abych byl vydavatelem a komentátorem jejích textů. Ve smyslu tohoto jejího – vskutku posledního – přání budu postupně přesouvat vše, co jsem od Hany Fouskové měl dosud na svých stránkách, na nějakou jinou internetovou adresu, která už nebude přímo spojena s mým jménem. Tady zůstanou pouze moje vlastní texty, které jsem jí věnoval.