“Vše by se dobře počítalo, jen kdyby se to dobře počítalo.”
Tak touhle větou mě před pár dny Ivan Acher ve snu tak rozchechtal, že jsem se až vytrhl ze spánku a začal jsem šátrat po tužce, abych si rychle zapsal, co se dá. Věta, odbourávající hlavně tou nezaměnitelnou acherovskou směsí zahořklého tónu a střelhbitého postřehu, byla vlastně komentářem k obrazu promítanému na přednášce. Ivan záběr po záběru dokazoval, že jakýsi klasik avantgardní malby se vlastně neproslavil ničím jiným než nesmyslně znásobenými výjevy, jak místo jedné skupiny poutníků jdou čtyři skupiny poutníků apod. A pak skončil u malby hustě přeplněné postavami od popředí až po obzor a řekl to.
(18. 10. 2015)
Rubriky