Rozhodujícím předpokladem pro otištění v A2 se zjevně stala schopnost poslat pod jakoukoliv záminkou plivanec na správnou stranu: “hruškovsko-borkovcovská linie nadělala z poezie nivelizovanou oběť nafrněných grafomanů s magisterskými tituly,” oznamuje se nám v novém čísle hned na úvod textu Návrat básníka od pseudonymního autora S.d.Ch. (Miloslava Vojtíška). A po přemnoha tisících znaků s mezerami, ve kterých se rozplizle a nekonkrétně útočí na všechny politicko-ekonomicko-náboženské světové strany, pro jistotu znovu tentýž literární plivanec, abychom náhodou nezapomněli, kdo že nás to vlastně drží ve lži a klamu: “Ke všemu ještě nám hruškovsko-borkovcovská poetická linie i přes svou úctyhodnou svrchovanou trendovost pravděpodobně žádné východisko nenabídne.”
Zvykl jsem si už nacházet výpady proti Petru Hruškovi, Petru Borkovcovi, Milanu Děžinskému a dalším básnickým provinilcům na stránkách Psího vína – tam se z toho stal bezmála redakční závazek: ani jedno číslo bez zásadní generační popravy! Ale dejme tomu, má to ještě nějakou logiku. Jakýmsi mladým autorům překážejí jacísi starší autoři, a tak kdo chce v Psím víně psa bít, hůl si vždycky najde.
To ví přece každé dítě, že za úpadek literatury nesou odjakživa největší vinu ti, kdo psali a vydávali v předchozích dvaceti letech. Určitá literárněhistorická schémata nebudou nikdy dost obnošená a trapná. Proto takový Petr Hruška musí být bezpodmínečně označen za představitele poezie, která trpí slepotou k dnešním společenským rozporům, i kdyby každá druhá jeho báseň byla prokazatelným důkazem opaku. Divit se tomu nesmyslu začnou zase až příští generace.
Ale redakce A2 podle všeho postoupila ještě dál. Průhledný boj básníků dosud neuznávaných proti těm už uznávaným promítá na plátno utopického zápasu o něco tak nového, že si to zatím nikdo nedokáže ani přesně představit. Autoři jako S.d.Ch. proto dostávají právo plácat cokoliv – třeba vynášet odsudky ve jménu ještě nenapsané poezie, která by měla nabídnout spásné východisko z dnešního nesrozumitelného světa. Nic menšího ať si už nikdo nedovolí ani zkusit!
Při vyhlašování úkolů tak svatých je samozřejmě žádoucí si umět pořádně plivnout. Ony ty plivance totiž nakonec nejlíp plní svůj účel. Cíle se nikdy nenaplní, ale plivance zůstanou. Hlavně nepropásnout těch svých dvacet let, kdy se nejlíp tvoří sliny!