Kniha Ladislav Zívr: Deníky 1943–1944 je už na světě bezmála rok – vydala ji Národní galerie v Praze na sklonku roku 2012 v ediční přípravě Tomáše Hylmara –, a přece zatím nezaznamenala žádný ohlas. Po pravdě, vůbec se o ní neví. Jako by ani nebyla. Přitom je to kniha, kterou bych sám za sebe velmi rád napsal do ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 2013, kdybych ovšem nebyl jedním z jejích odborných recenzentů.
Vkládám sem alespoň text Sochařovo tříštění, který jsem o Zívrových denících napsal v roce 2010.
“A tak se tu na pozadí stísňujících protektorátních poměrů řeší nejzákladnější otázky Zívrova tvůrčího i osobního života a čtenář jen s napětím sleduje, jestli to všechno opravdu dopadne podle verze, která je známa z pozdějších životopisů. Tak otevřeně a nepředvídatelně se to všechno jeví v přímém podání, kterému navíc zrychlený spád dávají dobové události.”
číst celý text
Související stránky: Deníky 1943–1944.