Hned tři české revue zaměřené v různých kontextech na umění se v posledních číslech vracejí k dílu sochaře Ladislava Zívra (1909–1980), a to konkrétně na období první poloviny 40. let, které je doposud velmi málo známé a prozkoumané.
Revolver Revue přináší v čísle 81 rozsáhlou ukázky z deníku, který si sochař psal v roce 1943. Je to dramatické čtení, srovnatelné s vrcholnými deníkovými díly české literatury. Zívr mimo jiné z velmi zajímavého úhlu zprostředkovává okolnosti vzniku Skupiny 42. Text obrazově doprovázejí snímky od Ondřeje Poláka, ale také dobové reprodukce Zívrových děl ze 40. let, z nichž velká část je dnes buď nedostupná, nebo zničená.
Umění v čísle 2010/4 otisklo studii Tomáše Hylmara o málo známé první výstavě Skupiny 42 v aule reálky v Nové Pace (1943). Zívr intenzivně prožíval její přípravy, průběh i předčasné ukončení. Rozsáhlé citace z jeho deníku doplňují materiál zveřejněný v Revolver Revue.
Logos přinesl ve dvojčísle 2010/1-2 studii o “zdvojených” postavách v Zívrově díle (Družičky, Vědci, Dvojice). Malý úryvek:
“Odpuštění Věčnosti, zapomnění Života… Zívrovy Družičky opravdu představují krok zpátky od meziválečné avantgardní poezie kamsi k symbolistickému vnímání Života a Smrti, které tehdy už mělo v podstatě velmi konvenční charakter. Bezmála by to mohla být socha na zakázku. Když ji uviděl František Gross, přes všechny výhrady, které měl k jejímu námětu, vyjádřil své uznání slovy: „Sakra, to by byl náhrobek!“ (deník 15. 2. 1943)”
Se svolením redakce Logosu byl text v úplném znění zveřejněn také na portále pro magické aspekty moderních dějin a soudobé kultury Okultura.
Foto Roman Machek, 2009