V sobotu 13. 11. otiskly Lidové noviny v příloze Orientace máchovskou anketu, kterou obeslalo 30 autorů. Všechny odpovědi a variace na verše z Máje lze číst zde.
S některými se ztotožňuji, s jinými ostře nesouhlasím. Sám za sebe jsem do ankety napsal toto:
KHM aneb Každému Hned Milencem. Lidé přesně toho typu, kteří by ho za jeho života přesvědčovali, aby tu svoji přepjatou poetiku nějak zlidštil, zmírnil, zpřehlednil, se dnes v Máchovi vidí. Buď dojatě horují „Mácha je náš”, nebo popuzeně syčí „Mácha je můj, můj, jenom můj!” Nejživější pozornost je ale nadále věnována doplňování všemožných detailů do Máchova životopisu, protože se předpokládá, že by tím mělo vyjít najevo nějaké neobyčejně důležité tajemství. Nebo alespoň nějaká dosud nevyznačená turistická trasa, aby se mohlo vykročit „po stopách Máchových”. Jenže celý tenhle národní folklór má v sobě něco tragického: zatím skoro nikoho za českými hranicemi se nepodařilo přesvědčit, že by měl být Mácha jedním dechem jmenován mezi největšími evropskými básníky své doby. Aby navěky nezůstal jen jakýmsi lokálním romantikem, kolem kterého se pěstuje roztomilý lokální kult. Na důvod není těžké přijít: básníku Máchovi se stal vězením jeho jazyk. To pro všechna ta zoufale nepřeložitelná „ou”, „ů”, „á”, „el”, bez kterých si jeho poezii nejde ani představit. A o tento typ odsouzenců se Amnesty International bohužel zatím nezajímá.
A teď krátce, co znamená Mácha pro vás osobně?
Máchu vnímám jako příštího básníka. Protože to, co udělal s češtinou, se nestalo kdysi v minulosti. Děje se to pořád znovu a znovu „právě teď”- právě teď se něco mění v hloubi slov a vynořují se významy, o kterých nikdo předtím nic netušil. A budoucí čeští básníci to znovu pocítí, až se s jeho poezií setkají. Znovu si to prožijí, znovu je to nemine. Znovu zjistí, že právě teď chtěli napsat, co Mácha už dávno napsal.
Mohl byste vybrat jeden verš z Máje a doplnit jej veršem vlastním?
a přišed k pahorku, na němž byl tichý stán
dávno již obdržel –
do dávna prohrnul