(“Mezitím” proto, že to jsou všechno jen poznámky na okraj, které jsem během října každý týden z Wiesbadenu odesílal na blog Pražského literárního domu jako určitý druh “raportu” – průběžného hlášení.)
1. Umět si představit
Copak to není skandál, že se nejvnitřnější duševní pochody „dělají“ v různých řečech stejným mechanismem?
Že je to na jedno kopyto, jen obtisknuté do jiných hlásek?
číst celý text
2. Uslyšet šipku
Protože to je na tom nejvíc zarážející: šipky jsou zticha.
Kolik věcí, které vidíme, doprovází nějaký zvuk. Se šipkami by ovšem odpojení od světa zvuků by ani nepohnulo, dál by si směřovaly ve své říši čistého „tam“ a „tam“ a „tam“.
číst celý text
3. Událo se
Ovšem pokud jde o ten kámen v orchestřišti, to zas až takové překvapení nebylo.
číst celý text
4. Uhnout věží
Takového chlapa by opravdu mohlo napadnout leccos. Třeba dát si práci a jedné noci přelepit velkou šachovnici čtyřiašedesáti čtverci z černého a bílého igelitu, aby se to střídalo obráceně.
číst celý text
Všechny čtyři příspěvky byly otištěny v revui A2 č. 24/2010.
Související stránky: Pražský literární dům, A2.