Téma devadesátých let nám nějak ožilo. Host zavedl pravidelnou rubriku, obhajují se diserzace, vycházejí knihy. A člověk se chtě nechtě musí smířit s tím, že se to všechno stalo “kdysi před dvaceti lety” a působí to asi stejně zaprášeně, jako když se v roce 1988 vzpomínalo na rok 1968. A to už jsem zažil! Tenkrát to bylo jako připomínat něco přes dobu ledovou. Dávno. Tak dávno…
Rozhodl jsem se udělat si soukromou stránku Devadesátá a soustředit do ní třeba útržky z různých rozhovorů a anket, kde jsem odpovídal na otázky týkající se těch let. A kdo ví, co všechno ještě přibude…
Nechat se do nějaký doby zavařit jako do kompotu, to může konvenovat tak leda regálům ve spižírně. Usvědčuje tě to, že jsi sdílel iluze času, do kterýho jsi shodou okolností vstoupil, ale nebyl jsi s to s nimi nic udělat. Když jsem se kvůli práci na diplomce prohrabával časopisama v archívech a měl najednou před očima, kolik takových mladých generací prošlo před námi – se všemi těmi „vizemi“, s totálním nadšením i totálním vyhasnutím… To pak vidíš, že oproti všem těm Studentským časopisům a Mladým archům jsme měli jenom tu nezaslouženou výhodu, že jsme si ztroskotali vlastním přičiněním, a nikoliv „s pomocí“ čerstvě nastolenejch režimů.
(Z rozhovoru s Petrem Šrámkem, Souvislosti 3/2003)
Přejít na stránku Devadesátá.