Ten letopočet se bude studentům dobře pamatovat. Devadesát let.
A přece jakoby stálý nedostatek času. Vždycky mi připadalo trestuhodné, že bych měl Ludvíka Kunderu nějak vyrušovat, zdržovat ho od všech těch rozpracovaných překladů, antologií, studií, básnických sbírek, kreseb…
Tu a tam jsem mu alespoň napsal dopis a i za to se tiše styděl, protože Ludvík Kundera na dopisy většinou odepisoval. A tím zase o trochu času přicházel.
Včera, 17. srpna 2010, nás zastihla zpráva o jeho smrti.
Nechci ale sepisovat žádný nekrolog.
Před pár měsíci jsem spolu s mnoha jinými autory přispěl jednou básní do sborníku ke Kunderovým 90. narozeninám. To číslo mi připadalo neuvěřitelné. Poměrně dlouho jsem hledal text, který by mělo smysl s Ludvíkem spojovat. Nakonec mi padl do ruky zápis jednoho zážitku na pomezí snu a bdění. Váhal jsem, dokud jsem si nepovšiml, že dva hlavní obrazy začínají písmeny L a K.
Odteď tam už tu iniciálu budu psát jako dedikaci.
číst Ve znaku (L. K.)