Jako příloha nejnovějšího čísla hudebního časopisu HIS Voice (6/2009, téma Kazety) vyšlo v listopadu 2009 CD nazvané Znění z mezí.
Vedle skladeb Tomáše Vtípila, Ivana Palackého, RUiNU a dalších tu byla (3 roky po svém vzniku) zveřejněna radiofonická kompozice Michala Rataje že ne zas až.
Dialog je titulním textem knihy, která vyšla v roce 2003 v brněnském nakladatelství Host.
více o CD
Za dost podivných okolností tu spolu mluví dvě postavy (pojmenované pouze Z. a V.), jedna v roli jakéhosi učitele či zasvětitele, druhá v roli žáka či zasvěcovaného – rozhovor ovšem probíhá už ve fázi, kdy vlastně chtějí zjistit hlavně to, kdo se pro koho stal větší pastí. „Pasti“ – v doslovném i přeneseném smyslu – byly ostatně ústředním tématem celé knihy. Text má sice formu dialogu, ale ne v obvyklé dramatické formě – oba protihlasy se v mnoha místech prolínají a kříží, přecházejí do veršů, matoucích citací, „hříček“ a slovního šermování. Do rozhovoru navíc vstupujeme ve chvíli, kdy už delší čas probíhá, a v neurčitosti se rozplývá i závěr. Svou otevřeností tento text vybízí jak k další realizaci výtvarné (kterou v roce 2003 uskutečnil Jan Měřička nejen ve formě výše zmíněné publikace, ale i v několika exemplářích originální „autorské knihy“), tak k realizaci zvukové (Michal Rataj).
Michal Rataj, 2006
V textu že ne zas až jsem objevil tvar, o němž jsem měl pocit, že je škoda, že není hudební… Po řadě debat s Jaromírem se ukázalo, že je naše smýšlení v mnoha parametrech kompatibilní a já byl rád, že mi tento text poskytl jako materiál k jeho potenciální “sonizaci”. Ne každý autor by asi byl ochotný dát svůj text napospas digitálním kompozičním procesům. Jaromír to udělal a já mu za to děkuju – umožnil mi totiž pracovat na zvukovém tvaru, který jsem
v abstraktní podobě nosil v hlavě dlouho před tím.
Zvláštní textová i významová struktura že ne zas až mi začala otvírat jakési privátní sonické prostory, a tak jsem začal zkoušet, jak takové prostory zvukově zhmotnit, jak jim dát nový sonický tvar, jak je nechat rezonovat novými nosnými frekvencemi, jak je pootočit tak, aby v nově vytvořené kompoziční struktuře vrhaly alternativní významové stíny. Mediální prostor rozhlasu je k takovému zkoumání skvělý – aspoň tomu sám pořád věřím. Ty prostory…ty sonický pasti…