Na výstavu Monument transformace do pražské Městské knihovny jsem zašel hlavně kvůli tomu, že tu jsou na jedné ze stěn vystaveny obrazce Zdeňka Koška (v průvodním textu se mylně tvrdí, že těchto obrazců vzniklo na přelomu 80. a 90. let několik desítek – ve skutečnosti šly jejich počty do tisíců). Pro ten pseudoumělecký smog kolem se na ně ovšem nedá soustředit.
Zajímalo by mě, jestli autoři výstavy – Vít Havránek a Zbyněk Baladrán – opravdu sami věří tomu, co se snaží namluvit divákům: že se totiž jejich projektem něco řeší, otevírají se důležitá témata, kladou otázky. Já jsem tam každopádně neviděl nic jiného než otravnou záplavu různých videí, která se ani při nejlepší snaze nedala dokoukat do konce, a přehršel naprosto bezradných textů, ze kterých se nikdo nemůže nic dozvědět. Textů, ve kterých se nemyslí, ale jenom se tápavě vypisují povrchní fráze a efektní slovíčka. Občas se to tváří jako “mentální mapy”, občas jako psychologické diagramy, ale většinou je to naprosto neinspirovaná upachtěnost bez sebemenšího konkrétního zážitku. Literární i poznávací hodnota zcela nulová. Tisknout ani studovat by to nikdo nechtěl, ale v galerii se tím dají snadno zaplácat celé stěny.
Připadalo mi to, jako kdyby se studenti nižších ročníků filozofické fakulty rozhodli udělat instalaci ze svých zápisků z přednášek: zmatených, heslovitých, nepozorně odposlouchaných. Takové zápisky nejsou nic víc než příslib toho, že by se jednou mohlo třeba začít něčemu rozumět. Dělat z nich dobrodružství myšlení je přinejmenším trapné.
Tahle výstava prostě jen blafuje, nekažte si jí léto.