Na jaře jsem doslova zhltal dva díly Černé sanitky – knížky o „zaručných zprávách“, fámách a moderních legendách, kterou sepsal folklorista Petr Janeček. U takových knížek se člověk musí ptát, jak to, že nevznikly už dávno. Vždyť ty poklady doslova ležely na ulici… Každý z nás se s tím znovu a znovu setkává. S pobavením jsem tu narazil na desítky příběhů, kterým jsem věřil a dokonce je jako skutečné události vyprávěl dál. Naskakovaly mi spousty asociací a souvislostí, překvapujících vzpomínek. A možná přibudou další, až v září vydá Petr Janeček třetí díl této sbírky.
Vůbec nejzajímavější jsou pro mě příběhy, které plíživě, ale jistě opřádají okolí těch úplně nejnovějších míst na mapě: hypermarketů, čínských restaurací a kebabů (vždyť už i v Pražské ulici v Liberci, už i v Moskevské ulici v Liberci se prý stalo, že…). A pak jsou tu fámy „pro pamětníky“, zakázané senzace šířené ústním podáním za vlády komunistů. Živě jsem je vnímal jako dítě a dodnes pro mě mají jedinečné kouzlo. Podělím se alespoň o tři z nich, které jsem „pod vlivem“ knížky Petra Janečka vyštrachal v paměti:
Prachovské skály
Na dětském táboře v roce 1980 nám v noci před usnutím jeden z kluků barvitě líčil, že jsou Prachovské skály skrznaskrz provrtané tajnou sítí chodeb, vojenských základen a radarů. V dutinách skal prý čekají na odpálení připravené ruské rakety s jadernými hlavicemi.
Ostřelovač
Ze školních let jsem si vybavil jednu typickou městskou fámu, která hýbala celou Novou Pakou, i když dnes si na to už sotva kdo vzpomene. Říkalo se, kdesi ve městě má svoji pozorovatelnu ostřelovač, který si zcela náhodně vybírá lidi a střílí po nich. Děti, ženské na zahradě… V jednu dobu nás i učitelé varovali, abychom šli ze školy nejkratší cestou domů a nikde se moc neukazovali. Ten ostřelovač byl snad uprchlý trestanec, nebo záškodník ze západu. Pak se o všem přestalo mluvit a zpětně se mi nepodařilo zjistit, jestli ta věc měla nějaké racionální jádro.
Stříhači v Hradci
Jako dlouhovlasého příznivce metalu dost vyděsilo na konci osmdesátých let vyprávění mého kamaráda. Zcela vážně mi tvrdil, že v Hradci Králové s tichou tolerancí policie působí skupinka mladíků, která na ulicích odchytává každého, komu jen trochu přerůstají vlasy, a násilím ho ostříhá. Prý to byli militantní „ochránci pořádku“, něco jako zdivočelí svazáci, které jsem si představoval v košilích a tesilových kalhotách. Vznik téhle fámy možná souvisí i s tím, že podle vzpomínek pamětníků Hradec a východní Čechy vůbec patřily k nejtvrdším svazáckým baštám, kde třeba rockové koncerty rychle končívaly zákazem činnosti pro celou kapelu. V 90. letech by se tahle pověst asi spíš přetransformovala na spor mezi skinheady a anarchisty, ale už jsem se s ní nesetkal.
Číst další moderní legendy na stránkách Černé sanitky.