Přichází čas konečně se veřejně doznat, na čem už několik měsíců pracujeme: je to představení Lodní deník, které vychází ze stejnojmenné prózy Víta Kremličky.
Připravujeme ho v hereckém složení: Michaela Bernartová, Kateřina Blažková, Lucie Dvořáková, Vít Jakimiv, Anna Losová, Petra Machková, Jakub Petržílka, Pavel Skála.
Režie: Jaromír Typlt.
Nejstručnějším vyjádřením ústřední myšlenky by mohla být Kremličkova věta:
„Snad chápeš. Mysli si alespoň, že chápeš. Domnívej se alespoň, že si myslíš, že chápeš.“
Oproti loňskému představení na motivy textů Jeana-Arthura Rimbauda je letošní hra dramaturgickým obratem k současné literatuře – Vít Kremlička se narodil v roce 1962 – ale oběma projektům je společné to, že hlavním hrdinou a hybatelem děje je jazyk. Vít Kremlička je vedle Jáchyma Topola, Jiřího H. Krchovského a Petra Placáka jedním z nejznámějších autorů českého undergroundu 80. let. Kromě sbírek básní vydal i několik próz, z nichž největší ohlas si získal právě Lodní deník, který vyšel v roce 1991 (edice Revolver Revue) a svému autorovi přinesl Cenu Jiřího Ortena.
Kremlička doprovodil knihu následujícím prohlášením:
„Lodní deník mi diktovala úzkost v rozmezí let 1984–1990. Do textu jsou včleněny i slabiky, slova, věty a odstavce, pocházející z jiných knih nebo vzpomínek na ně (výzva všem hnidopichům!). Laskavé čtenáře ubezpečuji, že při případném příště bude ve výběru slov ostražitější.“
Text Lodního deníku je opravdu mnohovrstevnatý, prozaické vyprávění střídá s básněmi, říkadly a příslovími, a děj se neustále láme do nových a nových prostředí. Postavy nevyzpytatelně mění svoji identitu a dokonce i pohlaví, nabírají podobu různých hrdinů z dobrodružné četby, bez varování přecházejí jedna v druhou.
Zmatek, který z toho čtenář má, je záměrný, ale zároveň i velmi zábavný.
O podobný dojem usiluje i představení divadla Mimo patro.