Libomudrc

„Libomudrc“, „obzvláštník“, „literární šílenec“ či „inzitní badatel“, promovaný kartograf a dlouholetý ředitel muzea v Lomnici nad Popelkou František Novák (1932) zatím mnoho nepublikoval, své texty šířil spíš v kopiích rukopisů, a pokud byl občas tištěn v místních novinách (Pojizerských listech nebo Týdnu v Českém ráji), zůstává otázkou motivace jejich redakcí:

„Když jsem viděl, že v Týdnu v Českém ráji publikují tři grafomani ve stále rostoucím rozsahu, neotištění mého článku se mi stalo záminkou, že jsem tam přestal psát. Potom se mi (bylo to nejspíše v roce 2000) stala příhoda, která mě pěkně pobavila. Když jsem se v Semilech zeptal jednoho trafikanta, zda má na prodej Týden v Českém ráji, řekl mi, že poslední číslo vyšlo někdy koncem května, a dodal, že od té doby, co tam několik jeho stálých zákazníků postrádalo články, které tam psal nějaký blbec z Lomnice nad Popelkou, stal se mu z toho ležák. Ti lidé se prý nejdříve podívali do toho plátku a když tam uviděli můj článek, tak si to koupili, když tam nebyl, tak to nekoupili.“ (dopis z 24. 4. 2002)

Není divu: Novákovy články musely uprostřed běžných novinových zpráv působit jako nebývalé osvěžení. Geniální pitomosti, sebejistá tvrzení s ohromujícím nezájmem o jakýkoliv obvyklý důkaz, velkorysé přepsání dějin pouze na základě osobní fantazie – nebo přesněji „čichověchuťové duševní podstaty“, jak to František Novák sám definuje –, jedním slovem průlom v nudě očekávatelných sdělení.

Dva roky před svým odchodem do důchodu stihl ještě v lomnickém muzeu vydat – oficiálně k 500. výročí objevení Ameriky – zásadní spis Lomnice nad Popelkou, zakladatelské sídlotvorné středisko českého života (1992). Užaslý čtenář se z něj dozvěděl, že Lomnice nad Popelkou byla v dávných dobách vlastně hlavní protiváhou Prahy a že většina českých sídel je svým původem napojena právě na toto nenápadné městečko. K podobně zásadním poznatkům ale František Novák dospěl i ve svém bádání o někdejším významu podkrkonošských obcí Semily, Libštát, Řeheč, Kacákova Lhota, Nová Paka… Pokud by snad čtenář zatoužil zvědět o tomto tématu více, lze ho odkázat na obsáhlou rekapitulaci Novákových hlavních myšlenek, kterou pod názvem Rozčechrané protovědomí aneb Mašíbl mašíblů uveřejnil kulturolog Vladimír Borecký v magazínu Uni (6/2000).