Archiv pro štítek: Nová Paka

Jan Opolský v krátké próze

„Jan Opolský has long been considered to be little more than an epigon of the Czech Decadence. By detailed analysis of his prose, this book aims to show that Opolsky is a master of sustained narrative irony and an accomplished writer in his own right.“ Tak začíná anotace na anglicky psanou monografii Petera Butlera Beyond […]

Definice

„Výbušnina je všechno, co má peří a lítá!“ To je jeden z mála zachovaných zlomků svérázného filozofického učení, které ke mně na gymnáziu přicházelo doslova z první ruky – totiž od spolužáka po levici. Dnes si vyčítám, že jsem si jeho výroky zaznamenával tak nedůsledně. Řekl bych, že i filozof sám by byl zpětně překvapen pronikavostí svých […]

Zívrův návyk na živly

(Fotografie v textu: Ondřej Polák.) Kosmický svár  „Ohnivý jazyk plá vysoko nad cihly komína, chtíc spálit cynicky se smějící Měsíc, ničící vše. Poezie hrobového ticha.“ Není divu, že tento podmanivý průvodní jev, který se váže k výpalu hrnčířského zboží, inspiroval Ladislava Zívra nedlouho před jeho osmnáctými narozeninami (deník 14. 5. 1927) k básnickému obrazu. Ale za […]

Zívrův Gross

Oválová koule s typickými štěrbinami očí Jak vznikal portrét Františka Grosse Na počátku léta 1977 se v dílně sochaře Ladislava Zívra začala rodit jedna  z posledních velkých plastik jeho života. Vysílený vleklými nemocemi i tíživou náladou husákovského režimu, nacházel Zívr v tomto čase už jen zřídka dost sil k tomu, aby pracoval s hlínou – spíše kreslil nebo dopisoval svoje Vzpomínky. […]

Josef K. Šlejhar

(14. 10. 1864 Stará Paka – 4. 10. 1914 Praha) „Toto ohromivé, prázdné nepohnutí, toto němé, zejivé utkvění, toto záhadno účinků, k nimž nebylo příčin…“ Říkám si, že není možné, aby čas Josefa K. Šlejhara ještě nepřišel. Podobně to ovšem už před skoro stoletím vnímal Josefa Svatopluk Machar: „Jeden z největších prozaiků naší literatury jest u […]

Kateřina Jirásková

Kateřina Jirásková a obrazy divů Obloha těžkne. Temní, houstne, sytí se mračny, a tak je těžší a těžší, až doslova doléhá k zemi. Tajíme dech, jak se to valí. Místy jako by už chybělo jen málo k tomu, aby země povolila tlaku a nechala se prostoupit, takže by se jejich temnoty smísily a rozdíl mezi […]

Ladislav Zívr

Sochař Ladislav Zívr (1909–1980) po celý svůj život udržel pozornost ke všem projevům života, hmoty a nevědomí, a snad proto dokázal neustrnout ve svém uměleckém vývoji. Prošel více proměnami, přirozeně ne bez výkyvů, ale přesto je jeho dílo soudržné a završené. Vstřebal obě nejzásadnější umělecké zkušenosti moderního umění, kubismus i surrealismus, a pomáhal jim dokonce […]

František Novák

Obrazový doprovod na této stránce vytvořil Vojtěch Jirásko. „Libomudrc“, „obzvláštník“, „literární šílenec“ či „inzitní badatel“, promovaný kartograf a dlouholetý ředitel muzea v Lomnici nad Popelkou František Novák (narodil se 2. 12. 1933) zatím mnoho nepublikoval, své texty šířil spíš v kopiích rukopisů, a pokud byl občas tištěn v místních novinách (Pojizerských listech nebo Týdnu v […]

Sochařovo tříštění

Kdyby chtěl spisovatel začít román, těžko by pro vstup do osudu sochaře Ladislava Zívra hledal lepší načasování než první dny roku 1943. Zívr si 4. ledna začíná psát deník a už pět dní nato, 9. ledna, čteme: „Dopis Grossův – pozdravuje venkovského barda. Vytvořili skupinu s jistým programem a mé sochy by musely mít souvislost […]

Sochař Ladislav Zívr

Sochař z kraje červené hlíny Když cesty zapadly sněhem, bývalo skoro nemožné se za Ladislavem Zívrem dostat. Těžko sjízdné zákruty uprostřed lesů musely přivádět řidiče k zoufalství. Jako by si sochař už nemohl vybrat odlehlejší a zapomenutější místo, než byl Ždírec u Staré Paky. Potřeboval snad najít úkryt? Jisté je, že toužil po samotě. V […]