Asi nejlepší záznam z autorského čtení, jaký zatím mám, byl pořízen 29. listopadu 2016 v Liberci. Natočil ho a upravil Jan Myšák, kterému bych rád poděkoval za všechnu tu práci. Ale další poděkování si zaslouží Martin Fryč za to, že záznam objednal, a Josef Straka za úvod.
Ale také Zuzana Li za spoluautorství překladů Jidi Majia, ze kterých tam čtu (31:00–46:20), Swoon za film Ve znaku (16:50–21:45) a Viktor Kopasz za film Vinice (1:08:10–1:10:35).

Jidi Majia (吉狄马加, 1961) je básníkem píšícím čínsky, kulturně však vychází z osobitého světa, který se také díky geografické izolaci sinizaci po staletí úspěšně bránil. Jidi Majia je Nuosu, příslušník etnika, jejichž totemovým zvířetem je orel, etnika obývajícího rozsáhlé převážně horské území tzv. Chladných hor na jihozápadě Číny, oblast, jež sousedí na severovýchodě s chanskou Říší středu a na jihozápadě s Tibetem. Nuosuové mají dodnes vlastní jazyk a písmo, jsou hrdí na své mýty, víru i hrdinskou minulost nezávislých kmenů. Nositeli kultury jsou takzvaní bimové, vzdělaní šamani, znalci starého jazyka a klasických spisů, rádci ve všech důležitých záležitostech a hlavně v otázkách života a smrti.