http://www.typlt.cz/ RSS kanál aktualizací a zpráv webové prezentace Jaromíra Typlta cs http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot395 Únor je dobrý měsíc k tomu, setkat se s Texty v jiném skupenství: tak se jmenuje série večerů, které jsem připravil ve spolupráci s pražskou kavárnou Fra.Tomáš Vtípil – Viktor Kopasz – Ivan Palacký – Pavel Novotný. Proč "texty v jiném skupenství"?Rozhodně to nejsou jen hříčky, i když využití současných technologií může takové zdání vyvolávat. Pro slovo znamená spojení se zvukem a obrazem spíš návrat k původnímu stavu, vždyť na bílé stránky knih se poezie dostala až poměrně pozdě, po dlouhých obdobích, kdy především zněla nebo se vázala k různým výtvarným formám. Čtyři vybrané autory spojuje zájem právě o to, jak se chovají slova v jiném prostředí – v hudební improvizaci, ve filmu, na fotografii nebo ve zvukovém záznamu. Od 7. 2. do 28. 2. každé úterý od 19.30 v kavárně Fra. Související stránky: Fra – Tomáš Vtípil – Viktor Kopasz – Ivan Palacký – Pavel Novotný. Mon, 30 Jan 2012 17:11:13 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot395 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot393 V případě několika svých textů, které jsou rozvrženy zároveň jako grafická kompozice, jsem už dlouho uvažoval i o "zveřejnění" v podobě výstavy, protože je to zase jiný způsob setkání s nimi. Díky ochotě pražského Domu čtení jsou nyní až do konce srpna na stěnách oddělení poezie umístěny texty Clona (2002) a Kabinou vzhůru (2005), a to pod společným názvem Záhlaví. Jak zachycují i fotografie Terezy Fantlové na stránkách Městské knihovny, k zahájení výstavy jsem 10. 1. 2012 s velkým potěšením vyzval dva své přátele z oblasti hudební kompozice – Martina Smolku, který pronesl úvodní slovo, a Petra Cíglera, který prostředí knihovny zaplnil zvukem lesního rohu. Několik vstupů z této akce je ostatně zachyceno i díky televizním kamerám z pořadu Knižní svět (mezi časem 4:40 a 8:40). Texty jsem vysázel písmem John Sans Text z První střešovické písmolijmy Františka Štorma. Sazbu si můžete prohlédnout i na monitoru svého počítače – Clona i Kabinou vzhůru jsou tu uloženy ve formátu PDF. Druhý z textů si navíc "zahrál" i v krátkém filmu o knížce Stisk (režie Martin Langer, ČT 2). Dům čtení najdete na adrese Ruská 192/1455, Praha 10. Tato pobočka Městské knihovny je dobře dostupná ze stanice metra Strašnická a také tramvajemi číslo 22, 7, 6 a 24. Související stránky: Knižní svět 22. 1. 2011 – Tomáš Čada o výstavě – Písma Františka Štorma – Dům čtení – Martin Smolka – Petr Cígler.Foto z instalace Tomáš Čada, foto na plakátu Roman Machek. Mon, 30 Jan 2012 16:41:31 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot393 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot392 "Je-li historickou úlohou nastupující ge­­nerace toto činit, jak tvrdí můj zkušenější kolega, pak vidím jako nezbytné připomenout neméně důležitou historickou úlohu generace starší: vysmívat se tomu a překážet." Nejvýstižnější slova na adresu dnešní angažované poezie, která vůbec zazněla: celý text Je čas? od Boženy Správcové lze číst na webové stránce Tvaru. Mon, 30 Jan 2012 16:02:03 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot392 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot389 Na podzim vyšel v Revolver Revui č. 84 můj text nazvaný podle Hérakleitova zlomku B101. Jinou báseň, pokud se vůbec dá s takovými slovy ještě zacházet, jsem v roce 2011 nezveřejnil. Ale zato je to jedna z těch, ke kterým jsem se léta odhodlával. A to bez jakéhokoliv přehánění. Prozření, co jiného, jenom to ještě trochu pročistit. Protože před vším a skrze vše byl to přece smirkový papír, co rozetřelo vesmír do celé šíře, a otázka čištění zasahuje až do čistého skrznaskrz Zde je možné číst celý text. Popřípadě je kousek ke slyšení i na YouTube (z festivalu Antropotyátr v Ústí nad Labem, 20. 11. 2011). Tue, 27 Dec 2011 16:16:50 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot389 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot388 Dvacet šest minut jízdy z liberecké stanice Fügnerova do konečné stanice v Jablonci nad Nisou: dvacet šest minut nahrávky Pavla Novotného, která bude pod názvem Tramvestie premiérově odvysílána v noci z 30. na 31. 12., přesně v 00:05.A kdo nestihne vysílání, může si celou jízdu zažít na webové stránce Radiocustica."Zvuková kompozice se pokouší rekonstruovat obraz celé cesty, a to především střihem zvuků a získaných popisů. Promluvy, často montované do dialogu, však v žádném případě neproběhly současně, a mnohdy je od sebe dělí i několik let."V kompozici účinkují: Ivan Acher, Jan Měřička, Jana Vébrová, Jaromír Typlt, Helena Skalická, Slávek Lelek, Jan Merta, Roman Machek, Aneta Hausnerová, Katka Frouzová, Jakub Ouhrabka, Ema Ouhrabková, Pavel Novotný, Jana Venkrbcová, Sofie Novotná, Lenka Valevská, Michaela Červenková, Jakub Novák, Hynek Šála, Lenka Šálová, Béďa Klapal a další neznámí cestující. Roli řidiče tramvaje zvládl pan Zajíc. Související stránky: Tramvestie ve zvuku – Portál Radiocustica – Tramvestie na tramvaji. Tue, 27 Dec 2011 14:52:42 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot388 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot381 "...důvěru lidí takhle nezkouším, i když prvek citového vydírání v tom zřejmě je: podívejte se, v jaké nejistotě žiju. Zároveň ale právě to je moje mise, připomínat základní, opravdu nejistou nejistotu," odpověděl mi Vladimír Kokolia na jednu z nepříjemně dotěrných otázek, které jsem mu položil v souvislosti se dvěma aktuálními pražskými výstavami.Rozhovor jsme nakonec pojmenovali Opravdu nejistá nejistota a tiskem vyjde v lednu v Ateliéru. Už teď si ho ale můžete celý přečíst na Kokoliově blogu.Kokoliovu "misi" sleduji s napětím už od konce 80. let, kdy mě zaujal jako frontman nezapomenutelné skupiny E. První rozhovor jsme spolu vedli před skoro deseti lety a fotky připomínají naše setkání třeba při jeho výstavě v liberecké Malé výstavní síni (2002) nebo přednášce pro účastníky tábora Ars poetica letos v létě. Kdo ještě neviděl výstavu Převod síly ve Špálově galerii, zbývá mu na ni zřejmě posledních pár dní – výstava končí 31. prosince 2011. Související stránky: Špálova galerie – Galerie Havelka.Autoři fotografií jsou Karel Čtveráček a Zuzana Kuřidémová. Tue, 20 Dec 2011 22:39:45 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot381 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot379 Nepřestávám myslet na jedno místo z knižního rozhovoru, který s architektem Karlem Hubáčkem vedl Rostislav Švácha (1996): "Z Ještědu jsme například měli zkušenost s působením slunečního záření. Z jedné strany slunce plášť intenzivně otepluje, na druhé straně zůstává teplota minusová. Proto má plášť Ještědu šedesát čtyři spár pro vyrovnávání rozdílu v jejich namáhání." Zdánlivě zcela racionální, technická věc: ale proč číslo šedesát čtyři tak přesně odpovídá počtu obrazců, které vypovídají o všech možných podobách proměn mezi prvky horka a chladu, světla a tmy, yin a yang?Aby bylo jasno, že mi tu nejde jen o nějakou volnou asociaci, dodávám raději ihned překlad z čínštiny: yin znamená doslovně stinné místo (severní svah hory), yang slunečné místo (jižní svah hory). Od hory Ještěd jsem se tedy nevzdálil, i když jsem zamířil ke knize 64 hexagramů, známé po celém světě pod názvem Kniha proměn (Yi Jing).Jejím hlavním tématem je vyrovnávání světla a stínu a Hubáčkova architektura se zcela intuitivně, ale zřejmě podle nějaké nutnosti dotkla orákula, které prý bylo kdysi vyčteno ze želvího krunýře a dalo základ všem hlavním proudům tradičního čínského myšlení. Nevím, jestli tohle někdo někdy Karlu Hubáčkovi řekl. Při jediném osobním setkání s ním – došlo k němu v roce 2005 v liberecké Malé výstavní síni při zahájení výstavy fotografií Jiřího Jiroutka Fenomén Ještěd a připomíná mi ho černobílý snímek Karla Doška – jsem k tomu nesebral odvahu.Možná by mu to připadalo jen jako nesmyslné blouznění.Vůbec jsem mu tehdy asi nedokázal říct nic zvláštního. A dá se někomu sdělit, že vytvořil něco natolik mimořádného, že se to stalo jedním z hlavních úběžníků vašeho života?Během svých libereckých let jsem se na Ještěd díval každý den. Hledal jsem ho očima. Potřeboval jsem o něm vědět.Byl mou Knihou proměn... Karel Hubáček zemřel 23. listopadu 2011 ve věku 87 let. Související stránky: Fenomén Ješted – Yi Jing. Tue, 06 Dec 2011 01:29:34 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot379 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot376 Ozvaly se popuzené hlasy, že spor o "angažovanou literaturu" (potažmo pálení knih) by neměl být vydáván za spor generační. Přiznávám se, že já to jinak vidět nedokážu: Nazývám vás generací, protože jste v roce 1990 nezažili tu úlevu, když šla najednou k čertu všechna ta nadiktovaná „společenská zodpovědnost umění“ a bylo konečně možné nenechat se vyrušovat žádnými nesmyslnými obhajobami, proč si člověk čte a píše to, co sám chce. Slova jako „angažovanost“ se podobala hovnu, které dobrovolně berou do úst jenom koprofágové: viděli jsme všichni, jak to s tím slavným společenským zapojením literatury dopadlo – v lepším případě zkratovité intelektuálské strkání nosu do všeho na světě, čemu nerozumím (Sartre), v horším případě vychytralé přisluhování teroru (socialistický realismus). A dvacet let tu celkem nikoho nenapadlo vznášet na literaturu politické požadavky – dvacet let, jak odpovídá průměrnému poločasu rozpadu jedné generace. Jenže zčistajasna, kde se vzali, tu se vzali, když už by je nikdo ani nečekal, začíná nám tu viditelně houstnout hlouček teoretiků, kritiků a semtam i autorů, kteří tvrdí, že dokud sami neuvidí, tak neuvěří. A že se rádi budou mýlit „znovu, ale lépe“. Umění má prý nějaké úžasné mimoestetické funkce, kterými může napravit světové zlořády, a všichni čekají jen na to, až básník řekne, co je kde špatně… A z toho důvodu mluvím o generaci: většina vizionářů z tohoto hloučku chodila v roce 1990 tak nanejvýš do školky. Proto opakujte po mně, děti: Václav Hons, Josef Peterka, Karel Sýs. To jsou vpravdě angažovaní básníci, které si můžete vzít za vzor pro látání ód na Vítězný Únor. Tato odpověď byla napsána pro blog H_aluze 27. 11. 2011: ale protože mi začalo být podsouváno mnohé, k čemu se nehlásím, připojuji čerstvý dodatek: Vyčítám-li něco „nastupující generaci“, pak určitě ne to, že nezažila komunismus – ale že by si kdovíproč ráda ozkoušela, co tolika lidem prokazatelně zmršilo život. Dotýká se mě, samozřejmě, když se někdo tak vehementně dožaduje toho, aby se vrátily hnusy, jejichž hnusnost si sám neprožil. Tím myslím bolševické nadřazování „funkce apelativní“ nad „funkci estetickou“: dnes povinné protestování, povinné proklínání, zítra povinné velebení, pozítří povinné oslavy revolučních výročí… A co horšího, nejde o požadavek ze strany talentovaných básníků – zatím žádný Seifert ani Hora, ale ani ten nadarmo do huby braný Bondy a Vodseďálek, lituju! Zde jde o požadavek rázu úředního, tedy požadavek ze všech požadavků nejodpornější a nejnebezpečnější: požadavek vycucaný z prstu lidmi, kteří sami o tvorbě spíš někde slyšeli, než aby ji opravdu sami riskovali, ale zato by ji hrozně rádi „odborně“ usměrňovali a dirigovali. Jednou se nám možná z nějakého vlivného úřadu představí jménem Andrej Ždanov, Ladislav Štoll nebo Vítězslav Rzounek.(A proto opakujte po mně, děti...) Ilustrační foto: Jaromír Typlt v dobách největší slávy československé angažované literatury. Wed, 30 Nov 2011 21:55:18 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot376 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot373 "Z radikálně revoluční perspektivy (a to je moje herní pozice) je tvoje psané umění lartpourlartistní intelektuálství pro elity. Jako takové je jedním z pilířů stávajícího řádu a nezaslouží si než opovržení a být páleno na náměstích. ... Revoluce buď bude totální, nebo nebude vůbec, říká se. Revoluce tedy nutně obsahuje totalitní (totální) jednání, ne však nutně totalitní myšlení. Oním řešením, jak odlehčit revoluci, je pojímat ji jako hru. Doufám, že si hezky zahrajeme." Úryvek z tohoto e-mailu, který mi přišel 10. 11. 2011, tu byl dosud zveřejněn anonymně. Ale Jan Kubíček se ke svým názorům s hrdostí hlásí, takže nakonec si lze celou výměnu poznámek na téma "revoluce, která bude buď trapná, nebo nebude vůbec", přečíst na blogu časopisu H_aluze. Případně se tu lze pod prapor oné nevídané revoluce i přihlásit...Prý jde o nějakou hru, která by měla nakonec otřást kapitalistickým systémem. Po mém soudu by mohla prospět hlavně návratu aparátčíků, stranických funkcionářů a politicky angažovaných častuškářů. Zjevně se po tom stýská generaci narozené v osmdesátých letech. Vraťte jim jejich prvomájová mávátka! Jan Kubíček, Jaromír Typlt: soukromá emailová korespondence 8.-11. 11. 2011 Thu, 24 Nov 2011 21:30:38 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot373 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot369 "Jediné vhodné a relativně zvukově izolované místo bylo v nedokončené kavárenské sklepní galerii. Oba pánové tak výsledky společného snažení i svou vlastní tvorbu představili mezi holými zdmi, kde tou dobou ještě stálo kolečko, ležely pytle s cementem a kde byla pořádná zima a vlhko." (Z blogu Ondřeje Lipára) Ať už tu galerii nakonec pojmenují jakkoliv, pro mě už zůstane Galerií U kortouče. To je totiž jméno, pod kterým "kolečko" jezdí v mém rodném kraji. Průběh společného "autorského čtení mezi autorskými knihami", ke kterému jsme se sešli s Janem Měřičkou v café V lese 9. 11. 2011, přiblížil Ondřej Lipár na svém blogu slovem i obrazem. Mon, 14 Nov 2011 23:26:04 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot369 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot368 (místo nekrologu) „Jednou jsem narazil i na Magora Jirouse, bylo to v McDonaldu někdy kolem poledne, měl neuvěřitelnej barevnej kšilt, kterým dokonale zapadal do toho prostředí, a zrovna způsobně odkládal tácek. S přihlédnutím k jeho básnické tvorbě tomu přiznávám půvab." Tahle vzpomínka z počátku 90. let jako by zvláštním, nečekaným způsobem dokončila to, co se mi zdálo ve snu, který jsem popsal v próze Pole nade mnou (vyšla v roce 2006 ve sborníku 7edm). Uprostřed noci jsem se propadl do jakési rokle, kde žila proslulá undergroundová komunita, a div že jsem nebyl hned na místě zlikvidován jejich hlídkou, která ve mě viděla nežádoucího vetřelce. Ale přálo mi štěstí, nachomýtl se u toho zrovna jeden známý... To už znovu cituju z Pole nade mnou: „Luděk, básník, androš s hustým černým plnovousem. Už venku se o něm vědělo, že sem patří. Přimluvil se a hlídka mě nechala projít. Ale je to navěky! varoval. Když už jsem jednou mezi nima, není pro mě cesty zpět. Říkal to tvrdě, nesmlouvavě, jako ortel. Kdokoliv do týhle rokle vstoupil, navěky se po něm slehla zem. Prý jedině Magoru Jirousovi „s přihlédnutím k jeho básnické tvorbě" - to zdůvodnění znělo zcela oficiálně - povolili výjímku a směl od nich odejít.Se mnou se ale srát nebudou." Fri, 11 Nov 2011 23:51:53 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot368 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot354 Přesně před deseti lety, na podzim 2001, jsme s fotografem Viktorem Kopaszem dokončili bibliofilii Zajetí/Fógság, kterou vydala Galerie Maldoror v edici Střelec. Viktorovy snímky z cyklu Shadowplay mě tehdy inspirovaly k příběhu zrazujících "jedů".Část toho textu teď "prosákla" i na YouTube v krátkém filmu, který nově natočili Honza Šípek a Martin Vlček. Shodou okolností se k bibliofilii Zajetí/Fógság vrací i podzimní číslo Revolver Revue (84/2011), kde jsou otištěny reprodukce několika dvoustránek, které jsme s Viktorem společně vytvářeli se záměrem co nejvíce propojit text s obrazem."Nejsme na borůvkách," byla tehdy oblíbená Viktorova průpovídka. Připomínám, že na Zajetí/Fógság v roce 2002 přímo navázal i Viktorův film Shadow play, pro který jsem tehdy nahrál několik krátkých "soundtracků": Související stránky: Revolver Revue – Viktor Kopasz – Honza Šípek – Martin Vlček. Mon, 19 Sep 2011 14:51:33 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot354 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot349 Díky Martinu Vlčkovi a Honzovi Šípkovi vznikl konečně filmový záznam Podivných přátel, kteří zatím na YouTube byli k vidění pouze v "abstraktní" akustické verzi z roku 2006.Sotva jsem krátce před půlnocí ze 30. června na 1. července nový snímek umístil na YouTube, rozvinula se na sociální síti pozoruhodná debata. Jonáš: Jaromíre ty skoro vůbec nemrkáš. – Jan: V nestřežené chvíli si oči zvlhčí vyplazeným jazykem. – Martin: Jonáši, mrknul na 1.35 :-) – Jiří: Nejenže nemrká, on ani nedýchá! – Jan: Žije vůbec ještě? – Jonáš: To je úplně strašidelný. Související stránky: Podivní přátelé (2006) – Honza Šípek – Martin Vlček. Thu, 25 Aug 2011 15:58:52 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot349 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot345 "Já například miluji mladého Opolského, jeho Klekání, jeho Svět smutných, jeho Pod tíhou života," osal Jiří Orten 15. 7. 1940 v dopise Jindřichu Chalupeckému. "Tomu se asi smějete? Miluji ho právě tak jako třeba Pasternaka, ovšemže jinak, v jiné poloze." Podobných obdivovatelů Jana Opolského (1875–1942), básníka narozeného v Nové Pace, bylo v české poezii víc: patřil mezi ně Jakub Deml nebo Ivan Slavík, dnes třeba básník Petr Fabian nebo výtvarník Jan Hísek. A docela nedávno dovedl Václav Cílek do konečné podoby to, co naznačil už tím, že texty Jana Opolského uvedl na prvním místě v hypotetickém "českém oddělení" Borgesovy knihovny. V nakladatelství Malá Skála vydal svůj výbor z Opolského básní a próz pod názvem Staré lesy. Ač to zní neuvěřitelně, knihu si lze přes internet objednat za pouhých 89 Kč. Součástí knihy jsou i velmi poutavé vzpomínky a ohlasy souputníků a čtenářů Jana Opolského. Opolský patří do duchovního ovzduší přelomu století, ale v Nové Pace bylo cítit jeho vliv ještě ve 20. a 30. letech, kdy už tam dorůstala generace budoucích surrealistů a členů Skupiny 42: výše zmiňovaný Jindřich Chalupecký byl shodou okolností jejich teoretikem. Editor Tomáš Hylmar nám nyní umožnil vrátit se do této doby v prvním svazku Deníků Ladislava Zívra, které mapují období 1925–1932, a to i prostřednictvím více než dvou set dobových fotografií. Knihu vydala Národní galerie a je možné si ji za 400 Kč objednat třeba na e-mailu obchodni@ngprague.cz. Že se na vydání tohot dokumentu čekalo dlouho, může doložit i vzpomínka Josefa Kroutvora ze 70. let: "Během návštěvy položil před nás pan Zívr jakýsi popsaný sešit, skoro bych řekl skautskou kroniku budoucích moderních umělců z Nové Paky a jejího okolí. Zde byla zaznamenána setkání s malířem Františkem Grossem, fotografem Miroslavem Hákem, básníkem Josefem Kocourkem a dalšími kamarády. Text doprovázely Hákovy fotografie malého formátu, které na mě tehdy udělaly velký dojem. Na počátku pozdějších úspěchů byl tedy docela obyčejný klukovský romantismus: četba, procházky, toulky po krajině, společné debaty. Všechny kamarády spojovala touha po vyjádření vlastních pocitů, najít si vlastní cestu k modernímu umění". Související stránky: Nová Paka – Jan Opolský ve výboru Petra Fabiana – Ladislav Zívr. Fri, 22 Jul 2011 13:50:17 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot345 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot320 Stačí jeden stisk a kdo nestihl vysílání ČT2 v sobotu 5. března ve 13.05, může se na  Čtenářský deník o knížce Stisk (2007, Torst) podívat na internetovém vysílání České televize. S hudebníkem Ivanem Acherem, který se stal hlavním průvodcem dvanáctiminutového dokumentu, jsme mimo jiné probrali, jak se mají číst slova "neskutečná přítěž" a "přetěžknutí". Taky se ukázalo, že na obálce knížky Stisk vůbec nemuselo být žádné psané slovo. Možná tam měl být obraz zvukové vlny, která to slovo nese. Grafika vysloveného "stisku". Ivan Acher byl přítomen i hudbou, neboť do dokumentu vybral několik pasáží ze své skladby Pentagon živě provedené orchestrem Agon. Ve filmu se dále objevil fotograf Viktor Kopasz, který zalistoval původní knižní formou závěrečné části Stisku (Zajetí) a oživí obraz i několika ukázkami ze svého filmu Shadow play. Film ale za mnohé vděčí také Martinu Vlčkovi, který se před kamerou sice jenom mihl, ale zprostředkoval do něj možná ty nejdůležitější filmové záběry.Režie se ujal Martin Langer. Související stránky: Čtenářský deník – Ivan Acher – Viktor Kopasz – Shadow play – Kabinou vzhůru. Tue, 08 Mar 2011 21:54:20 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot320 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot316 Hned tři české revue zaměřené v různých kontextech na umění se v posledních číslech vracejí k dílu sochaře Ladislava Zívra (1909–1980), a to konkrétně na období první poloviny 40. let, které je doposud velmi málo známé a prozkoumané. Revolver Revue přináší v čísle 81 rozsáhlou ukázky z deníku, který si sochař psal v roce 1943. Je to dramatické čtení, srovnatelné s vrcholnými deníkovými díly české literatury. Zívr mimo jiné z velmi zajímavého úhlu zprostředkovává okolnosti vzniku Skupiny 42. Text obrazově doprovázejí snímky od Ondřeje Poláka, ale také dobové reprodukce Zívrových děl ze 40. let, z nichž velká část je dnes buď nedostupná, nebo zničená. Umění v čísle 2010/4 otisklo studii Tomáše Hylmara o málo známé první výstavě Skupiny 42 v aule reálky v Nové Pace (1943). Zívr intenzivně prožíval její přípravy, průběh i předčasné ukončení. Rozsáhlé citace z jeho deníku doplňují materiál zveřejněný v Revolver Revue. Logos přinesl ve dvojčísle 2010/1-2 studii o "zdvojených" postavách v Zívrově díle (Družičky, Vědci, Dvojice). Malý úryvek:"Odpuštění Věčnosti, zapomnění Života… Zívrovy Družičky opravdu představují krok zpátky od meziválečné avantgardní poezie kamsi k symbolistickému vnímání Života a Smrti, které tehdy už mělo v podstatě velmi konvenční charakter. Bezmála by to mohla být socha na zakázku. Když ji uviděl František Gross, přes všechny výhrady, které měl k jejímu námětu, vyjádřil své uznání slovy: „Sakra, to by byl náhrobek!“ (deník 15. 2. 1943)"Se svolením redakce Logosu byl text v úplném znění zveřejněn také na portále pro magické aspekty moderních dějin a soudobé kultury Okultura. Foto soukromá sbírka a Ondřej Polák (2010) Tue, 22 Feb 2011 21:59:32 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot316 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot307 Tue, 04 Jan 2011 23:49:59 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot307 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot295 Kritici píšící o industriální hudbě by se měli, zdá se, začíst do symbolistické prózy. Protože zvukové dění, které Josef K. Šlejhar (1864–1914) tak podrobně a sugestivně popisuje v románu Peklo z roku 1905, už není podáno jako pouhý sluchový dojem z továrny (v tomto případě cukrovaru), ale skutečně jako hudební zážitek. Šlejhar tu možná intuitivně předběhl svou dobu o několik desetiletí. Na okraj připomínám, že v létě 2008 vydal hudební časopis His Voice velice podařené tématické číslo Imaginární hudba (4/2008), ve kterém byly zmapovány světové i české literární texty s určitou vizí hudby. Šlejhar ovšem autorům čísla unikl. Snad v některém příštím? číst Šlejharův text Související stránky: Šlejhar na Wikipedii – His Voice 4/2008 – Industriál. Thu, 09 Dec 2010 18:51:03 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot295 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot288 V sobotu 13. 11. otiskly Lidové noviny v příloze Orientace máchovskou anketu, kterou obeslalo 30 autorů. Všechny odpovědi a variace na verše z Máje lze číst zde.S některými se ztotožňuji, s jinými ostře nesouhlasím. Sám za sebe jsem do ankety napsal toto: KHM aneb Každému Hned Milencem. Lidé přesně toho typu, kteří by ho za jeho života přesvědčovali, aby tu svoji přepjatou poetiku nějak zlidštil, zmírnil, zpřehlednil, se dnes v Máchovi vidí. Buď dojatě horují „Mácha je náš", nebo popuzeně syčí „Mácha je můj, můj, jenom můj!" Nejživější pozornost je ale nadále věnována doplňování všemožných detailů do Máchova životopisu, protože se předpokládá, že by tím mělo vyjít najevo nějaké neobyčejně důležité tajemství. Nebo alespoň nějaká dosud nevyznačená turistická trasa, aby se mohlo vykročit „po stopách Máchových". Jenže celý tenhle národní folklór má v sobě něco tragického: zatím skoro nikoho za českými hranicemi se nepodařilo přesvědčit, že by měl být Mácha jedním dechem jmenován mezi největšími evropskými básníky své doby. Aby navěky nezůstal jen jakýmsi lokálním romantikem, kolem kterého se pěstuje roztomilý lokální kult. Na důvod není těžké přijít: básníku Máchovi se stal vězením jeho jazyk. To pro všechna ta zoufale nepřeložitelná „ou", „ů", „á", „el", bez kterých si jeho poezii nejde ani představit. A o tento typ odsouzenců se Amnesty International bohužel zatím nezajímá. A teď krátce, co znamená Mácha pro vás osobně?Máchu vnímám jako příštího básníka. Protože to, co udělal s češtinou, se nestalo kdysi v minulosti. Děje se to pořád znovu a znovu „právě teď"- právě teď se něco mění v hloubi slov a vynořují se významy, o kterých nikdo předtím nic netušil. A budoucí čeští básníci to znovu pocítí, až se s jeho poezií setkají. Znovu si to prožijí, znovu je to nemine. Znovu zjistí, že právě teď chtěli napsat, co Mácha už dávno napsal. Mohl byste vybrat jeden verš z Máje a doplnit jej veršem vlastním?a přišed k pahorku, na němž byl tichý stándávno již obdržel -do dávna prohrnul Mon, 15 Nov 2010 22:55:59 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot288 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot286 "Milý a dobrý Mácho. Těch 7000 K, co jsem za Tebe dostal, za to, že jsem Tě udělal tak, jaks nevypadal, už nemám. Zčásti jsem Tě propil – projedl a prokouřil. Prosím Tě, nediv se!"Ladislav Zívr, deník 27. 1. 1943 Nepřipomenout si Máchu v listopadu. Nepřipomenout si ho dvě stě let od narození. Nepřipomenout si si ho právě tehdy, když je jeho jméno citováno příliš často a kýmkoliv. Nepřipomenout si ho navzdory tomu.To bych asi nedokázal. Tak to aspoň obcházím prostřednictvím jednoho svého staršího textu o tom, jak Máchu vyportrétoval sochař Ladislav Zívr. ZámlkaVe třech verších Mácha hned dvakrát zopakoval slovo „země", u kterého Zívr, hrnčířský synek od dětství přitahovaný hlínou a všemi jejími proměnami, musel zákonitě zpozornět, kdekoliv na něj narazil. Stačí připomenout, že i svou Konfesi z let 1966-67 uzavřel veršem Robinsona Jefferse „Je čas, abychom opět políbili zemi". Pokud tedy ze tří Máchových veršů vybral právě ten jediný, ve kterém slovo „země" výslovně nezaznívá, bylo to vědomé rozhodnutí nechat to nejpodstatnější jenom v náznaku. Vymknout se z doslovnosti a vepsat jen šifru.číst celý text Sochu Portrét Karla Hynka Máchy (1942) vyfotografoval Ondřej Polák. Tue, 02 Nov 2010 16:48:20 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot286 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot285 Webové stránky Jaromíra Typlta, jejichž autorem je Jaromír Typlt, podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported . Tue, 26 Oct 2010 00:17:35 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot285 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot284 13. září překladatel Oldřich Král oslavil osmdesátiny a neuběhly ani dva měsíce a příspěvek musí být aktualizován: 25. října mu byla udělena Státní cena za překladatelské dílo. Co se mě týče, málokterý překladatel mě tak poznamenal. Oldřich Král vstoupil do mé knihovny těmi možná vůbec nejdůležitějšími texty – překladem Knihy proměn (Yijing), Mistra Zhuanga, Brány bez dveří, Tribunové sútry šestého patriarchy, Snu v červeném domě, Třech nadání... A hlavně překladem Daodejingu od Laoziho. I když jsem se zájmem pročítal další překlady, a nejen české, moje představa o Cestě Dao stále zůstává ve znamení toho, jak nám text zprostředkoval právě Oldřich Král. Zkusil jsem to pojmenovat v delší studii Překlad přes cestu, která by měla vyjít jako doslov k bibliofilskému vydání Králova Laoziho s výtvarným doprovodem Jana Merty v Galerii Zdeněk Sklenář. Jako gratulaci Oldřichu Královi vkládám doslov i na tyto stránky. Žádné chlácholení. Ve srovnání s ostatními českými verzemi je Králův Laozi o poznání úsečnější, tvrdší, a hlavně neochotnější tvářit se tak úctyhodně, jak by se na tisíciletého mudrce slušelo. Svoje slova přísně prověřuje, aby se nezačala vydávat za něco víc, než doopravdy jsou – například za svatou pravdu. A nenechává si ani otevřená zadní vrátka, kudy by se dalo ustoupit, kdyby něco zaznělo příliš ukvapeně. Nebojí se nedorozumění. číst celý text Související stránky: Oldřich Král na Wikipedii – recenze na překlad Daodejingu v časopise Plav – rozhovor s Oldřichem Králem v České televizi. Na snímku Martina Vlčka Oldřich Král (vlevo) s Miroslavem Petříčkem. Mon, 25 Oct 2010 22:21:00 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot284 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot279 ("Mezitím" proto, že to jsou všechno jen poznámky na okraj, které jsem během října každý týden z Wiesbadenu odesílal na blog Pražského literárního domu jako určitý druh "raportu" – průběžného hlášení.) 1. Umět si představit Copak to není skandál, že se nejvnitřnější duševní pochody „dělají“ v různých řečech stejným mechanismem? Že je to na jedno kopyto, jen obtisknuté do jiných hlásek? číst celý text 2. Uslyšet šipku Protože to je na tom nejvíc zarážející: šipky jsou zticha. Kolik věcí, které vidíme, doprovází nějaký zvuk. Se šipkami by ovšem odpojení od světa zvuků by ani nepohnulo, dál by si směřovaly ve své říši čistého „tam“ a „tam“ a „tam“. číst celý text 3. Událo seOvšem pokud jde o ten kámen v orchestřišti, to zas až takové překvapení nebylo. číst celý text 4. Uhnout věžíTakového chlapa by opravdu mohlo napadnout leccos. Třeba dát si práci a jedné noci přelepit velkou šachovnici čtyřiašedesáti čtverci z černého a bílého igelitu, aby se to střídalo obráceně.číst celý text Všechny čtyři příspěvky byly otištěny v revui A2 č. 24/2010.Související stránky: Pražský literární dům, A2.   Wed, 13 Oct 2010 22:29:29 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot279 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot274 "Jaromír Typlt se vymezuje proti kolářovskému článku Petra Krále, jeho polemika připomíná kunderovsko-kafkovské dilema, zda je či není etické vydávat juvenilie a dosud nepublikovaná díla bez souhlasu či dokonce proti vůli jejich zesnulého autora."  Tolik z obsahu Tvaru 15/2010. A zde můj ohlas na studii Petra Krále Raný Kolář čili Mezi tvorbou a grafomanstvím z Tvaru 14/2010: Zaráží mě, že Petr Král jako kritik i jako básník úplně vynechal skutečnost, která je přitom v případě Rudého havrana zásadní: tato kniha přece nebyla zveřejněna z rozhodnutí Jiřího Koláře, ale z rozhodnutí editorů. Kolář sám o jejím vydání neuvažoval, dokonce by se mu možná i bránil. Očekával bych, že se tu básník postaví na stranu básníka a bude hájit jeho právo na to, aby nebyla posmrtně vydávána díla nezralá, okrajová a zpětně vyřazená, která mu chtě nechtě „kazí jméno“. Král ale naopak s chutí využil příležitosti vykrákat Jiřího Koláře za začátečnické chyby a rozcupovat ho v lektorském posudku opožděném asi o osmdesát let. Ospravedlnil se přitom tím, že i jako juvenilní rukopis je Rudý havran „cenným svědectvím stejně o Kolářově zjevu jako o básnické tvorbě obecně. I o její patologii.“. číst celé Tento text vyšel 23. 9. ve Tvaru č. 15/2010 Související stránky: Tvar. Wed, 22 Sep 2010 23:03:51 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot274 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot272 Téma devadesátých let nám nějak ožilo. Host zavedl pravidelnou rubriku, obhajují se diserzace, vycházejí knihy. A člověk se chtě nechtě musí smířit s tím, že se to všechno stalo "kdysi před dvaceti lety" a působí to asi stejně zaprášeně, jako když se v roce 1988 vzpomínalo na rok 1968. A to už jsem zažil! Tenkrát to bylo jako připomínat něco přes dobu ledovou. Dávno. Tak dávno... Rozhodl jsem se udělat si soukromou stránku Devadesátá a soustředit do ní třeba útržky z různých rozhovorů a anket, kde jsem odpovídal na otázky týkající se těch let. A kdo ví, co všechno ještě přibude... Nechat se do nějaký doby zavařit jako do kompotu, to může konvenovat tak leda regálům ve spižírně. Usvědčuje tě to, že jsi sdílel iluze času, do kterýho jsi shodou okolností vstoupil, ale nebyl jsi s to s nimi nic udělat. Když jsem se kvůli práci na diplomce prohrabával časopisama v archívech a měl najednou před očima, kolik takových mladých generací prošlo před námi – se všemi těmi „vizemi“, s totálním nadšením i totálním vyhasnutím... To pak vidíš, že oproti všem těm Studentským časopisům a Mladým archům jsme měli jenom tu nezaslouženou výhodu, že jsme si ztroskotali vlastním přičiněním, a nikoliv „s pomocí“ čerstvě nastolenejch režimů. (Z rozhovoru s Petrem Šrámkem, Souvislosti 3/2003) Přejít na stránku Devadesátá. Sat, 18 Sep 2010 11:58:19 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot272 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot269 25. září 2010 oslaví novopacké gymnázium sto let od svého založení. Inspirovalo mě to k vytvoření samostatné stránky, abych si trochu pročechral paměť. Co bylo Garryikkowoo industriální divadlo? Byl Dráža doopravdy školník? Kam se chodilo na hory? Měl Kocourek na reálce jenom Jirdu? Přejděte na stránku Století. Související stránky: gymnázium Nová Paka – výročí 100 let. Sat, 11 Sep 2010 23:07:24 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot269 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot267 Ten letopočet se bude studentům dobře pamatovat. Devadesát let. A přece jakoby stálý nedostatek času. Vždycky mi připadalo trestuhodné, že bych měl Ludvíka Kunderu nějak vyrušovat, zdržovat ho od všech těch rozpracovaných překladů, antologií, studií, básnických sbírek, kreseb... Tu a tam jsem mu alespoň napsal dopis a i za to se tiše styděl, protože Ludvík Kundera na dopisy většinou odepisoval. A tím zase o trochu času přicházel. Včera, 17. srpna 2010, nás zastihla zpráva o jeho smrti. Nechci ale sepisovat žádný nekrolog. Před pár měsíci jsem spolu s mnoha jinými autory přispěl jednou básní do sborníku ke Kunderovým 90. narozeninám. To číslo mi připadalo neuvěřitelné. Poměrně dlouho jsem hledal text, který by mělo smysl s Ludvíkem spojovat. Nakonec mi padl do ruky zápis jednoho zážitku na pomezí snu a bdění. Váhal jsem, dokud jsem si nepovšiml, že dva hlavní obrazy začínají písmeny L a K. Odteď tam už tu iniciálu budu psát jako dedikaci. číst Ve znaku (L. K.) Wed, 18 Aug 2010 23:51:38 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot267 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot266 To, co se proslýchá o připravovaných změnách v pojetí Expozice podkrkonošského spiritismu v Muzeu v Nové Pace, rozhodě není uklidňující. A tak připomínám pár řádků, které jsem loni na jaře zveřejnil v týdeníku A2, v čísle věnovaném tématu Art brut: Zapůjčit si medijní kresby z Nové Paky se už stalo samozřejmostí: do povědomí se zapsaly v rámci projektu Jitro kouzelníků ve Veletržním paláci (1996), často jsou vystavovány v kontextu art brut nebo okultních inspirací v umění. Aktuálně si kresby J. Tonna, F. Kováře a dalších médií našly místo na přehlídce „vizuální historie nevědomí“ Hypnos ve francouzském Lille. Expozice spiritismu se ovšem těší zájmu i přímo v Nové Pace, kde je možné ocenit propojení obrazů imaginárních krajin a vegetace z jiných planet s mineralogickými sbírkami zdejší Klenotnice. Jenže ředitel muzea Miloslav Bařina odchází do důchodu a jeho kolega Ivo Chocholáč, znechucen politickými tlaky, podal výpověď už před rokem a půl. Oba museli Expozici už od otevření v květnu 1997 hájit proti různým útokům, vedeným zvláště ze strany zdejších církví. Doufejme, že teď nepřichází jejich čas... Obrazový doprovod: medijní kresby F. Kováře Tue, 10 Aug 2010 22:21:06 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot266 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot257 Je červenec, probíhá Měsíc autorského čtení v Brně. Letos na něm nevystupuji, ale na výzvu časopisu Rozrazil jsem sepsal krátkou vzpomínku na svá dosavadní setkání s touto mimořádnou akcí. Samo od sebe by mě to asi nenapadlo. Oslavit si narozeniny vlastním autorským čtením, když člověku vycházejí na konec července? Tvrdím, že všude jinde než v Brně bych se díval do prázdných řad se dvěma třemi ztracenci, kteří mi ten letní večer obětovali spíš z útrpnosti. Když jsem si tedy poprvé z nabídky volných termínů vybral svoji pětadvacítku, vedl mě k tomu spíš pocit, že podobnou příležitost už nemusím nikdy dostat a že stojí za to užít si to třeba jen jako vtip. číst celý text zde číst text v časopise Rozrazil (PDF)   Sun, 11 Jul 2010 23:54:09 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot257 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot256 Už je to víc než deset let, kdy jsem Petra Marka požádal o to, aby natočil krátkou filmovou sekvenci pro inscenované čtení z mé hry Dříve než vzápětí (mimochodem, existuje k ní z té doby i hudba Petra Kofroně a scénografie Ivana Palackého...). Dal jsem mu jediné zadání – aby to byl děj probíhající pozpátku. Vznikl snímek, který dodnes stojí za vidění a můj text vlastně vůbec nepotřebuje: Wed, 09 Jun 2010 20:01:53 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot256 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot255 Na YouTube se právě objevil filmový záznam Zmije, jednoho z dvou textů, kterým jsem v posledních letech poměrně často atakoval návštěvníky svých autorských večerů. Natočil František Týmal v pražské Velrybě v lednu 2010. Tak kdo ji chce vidět – za okamžik stočenou? Na YouTube se ale objevil i nový záznam Ursonate (Ústí nad Labem 21. 4. 2010) a hudbou podmalovaná báseň pro Lou (Lukáš Weishaupl)... Wed, 09 Jun 2010 18:43:38 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot255 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot252 Cenu F. X. Šaldy "za mimořádný kritický, uměnovědný a ediční počin roku 2009" převzal dnes Jiří Brabec. Oceněna byla jeho kniha studií Panství ideologie a moc literatury. Laudatio v galerii Chemistry pronesl Tomáš Glanc a ukončil ho slovy: "Blahopřeji nám všem k Jiřímu Brabcovi a Jiřímu Brabcovi blahopřeji k ceně." Psal jsem před několika lety o Jiřím Brabcovi i na těchto stránkách (90. léta – Případ jednoho inkvizitora a blog 2. 2. 2008). Cítím se mu za mnohé zavázán, je to určitě jeden z nejdůležitějších učitelů, které jsem měl. "Když jsem se potřeboval vypovídat z nějakých svých teoretických zmatků, šel jsem s tím obvykle za Jiřím Brabcem. Rozvrh jsem si mnoho let organizoval tak, abych nepřišel o žádnou z jeho přednášek. Dodnes si je připomínám, vracejí se mi některé poznámky na okraj, ale i výstupy, které bych neváhal označit za herecké." (Z citovaného blogu.) Že mám dnes velkou radost, nemusím snad ani zdůrazňovat. Související stránky: Wikipedie o Jiřím Brabcovi – zprávy o udělení ceny. Wed, 19 May 2010 22:44:52 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot252 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot251 Návrat do pochybností a nejistoty. Znovuprožití obav, zda nepřijde opět nějaké neočekávané vyrušení z pracovního soustředění a dílo nebude opuštěno v půli, nepřesvědčivé a torzovité. Na tento rozměr autorské úzkosti by neměla zapomenout žádná retrospektiva tvorby sochaře Ladislava Zívra (1909–1980), třebaže je to těžko splnitelný úkol: jak nainstalovat výstavu, aby návštěvník s napětím očekával, jestli vůbec něco přijde dál? Zvlášť když je tu ten paradox, že se Zívrovo dílo při zpětném pohledu zdá zcela dovršené a vnitřně logické. Působí to málem samozřejmě, že si české moderní umění našlo sochaře, který překlenul celé půlstoletí tak rozmanitou a přitom nezaměnitelnou řadou plastik. Pocit samozřejmosti ale může uzavírat dílo aktuálnímu vnímání a měnit ho prostě jen v kapitoly z dějin. Jestli je tedy něco u Ladislava Zívra důležité připomínat, pak je to právě nesamozřejmost a neustálé riziko každého kroku v jeho uměleckém vývoji. Příležitost se nyní nabízela: v liberecké Oblastní galerii před nedávnem skončila výstava ze souboru Zívrových soch, který byl původně shromážděn loni v květnu k připomenutí stého výročí autorova narození. číst celý text Foto Roman Machek, 2010 Tue, 27 Apr 2010 22:46:57 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot251 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot244 V neděli 14. února byl na Českém rozhlasu 3 Vltava odvysílán pořad Setkávání, kam si tentokrát Petr Šrámek pozval mě coby "galeristu a spisovatele". Host mívá obvykle volnou ruku k výběru hudby, a to je opravdu lákavá příležitost pustit něco, co obvykle rozhlas nevysílá – nebo co dokonce ani nikdy oficiálně nevyšlo. V mém Setkávání se tak dostalo na hudbu Ivana Achera, Martina Smolky a Einstürzende Neubauten. Mezitím jsme si s Petrem Šrámkem povídali třeba o galeriích v Liberci, o art brut, o různých možnostech, jak se dá zacházet s literárním textem, anebo o otázkách, které vyrážejí dech. Pořad trval 75 minut a je možno si ho poslechnout ze záznamu na stránkách Českého rozhlasu 3-Vltava. Související stránky: neděle na Vltavě – Ivan Acher – Martin Smolka – Einstürzende Neubauten. Mon, 15 Feb 2010 17:54:12 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot244 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot239 Internetový deník Referendum se zpola ironicky a zpola vážně vrátil k dávné tradici nedělních chvilek poezie – každý týden se tu jeden autor pokouší před filmovou kamerou "obhájit" svůj text, což rozhodně není počínání bez rizika. Na neděli 31. ledna 2009, jako deváté pokračování uvedeného cyklu, byl nasazen krátký film s mým textem Zaživa z roku 2007. Režii, kameru a střih obstaral František Týmal, postprodukci Vít Janeček. Stopáž je 2:40 a zvláštní poděkování náleží pražské galerii Velryba. Film lze shlédnout také na stránkách deníku Referendum. Sun, 31 Jan 2010 23:37:53 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot239 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot238 Redaktor a fotograf Roman Dobeš z Libereckého deníku mi položil několik otázek v souvislosti s mým odchodem z Liberce a liberecké Galerie U Rytíře. Článek vyšel v pondělí 25. ledna a dostal název Život mi zase jednou poručil. Popiska k fotografii: "Jaromír Typlt byl během zahájení své poslední vernisáže, výstavy Ladislava Postupy v prostorách Galerie U Rytíře, odveden neznámým fantomem. Vzpomínáme." Křížíš i různé obory. Mezi jmény, o kterých jsi zatím mluvil, najdeme fotografy vedle spisovatelů, hudební skladatele vedle sochařů... Co je vlastně pojítkem mezi jednotlivými autory, kteří tě zajímají? Na to kdyby se dalo snadno odpovědět! Bojím se zobecňovat, protože to vždy dříve nebo později končí v banalitě. Jediné, na co se můžu odvolat, je intuice. (...) Intuicí jsem se řídil i jako kurátor, nikdy jsem neprosazoval určitou striktní názorovou linii. Snažil jsem se zároveň vycházet z toho, že vedu galerii v určitém konkrétním místě, a přitahovat sem umění, které by se zdejším prostředím mohlo souviset, komunikovat. Vždy jsem se ptal, co ta, či ona výstava může dát právě divákovi v Liberci. číst celý text Mon, 25 Jan 2010 16:56:54 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot238 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot235 Už se zdálo, že bude klid. Když jsem na jaře četl korektury svého rozhovoru se studenty FF UK z roku 2007, dost vážně jsem přemýšlel, že celou pasáž věnovanou panu Kopáčovi prostě vyškrtnu jako neaktuální. Jenže než knížka Pod cizím nebem bloudili jsme spolu stačila vyjít tiskem, rozšířila se po zemích českých zpráva, že už ho tu máme zase. A dokonce na ministerstvu. A dokonce na místě, kde se rozhoduje o osudu českých literárních časopisů. Rád bych byl špatným prorokem, ale řádky z roku 2007 teď už opět čtu jinýma očima. Studenti: A naopak kdo vám v současné době zcela nevyhovuje? JT: "Není to příliš návodná otázka? Radim Kopáč, samozřejmě. Bude-li dál pokračovat tempem z posledních let, doroste bezpochyby v jednoho z největších škůdců literatury. A tím myslím opravdu formát takového Ladislava Štolla. Jen s ním už bude moci být hrdě poměřován." Dá se to nějak verbalizovat? "Dá, stačí jen poukázat na to, jak zneužívá slov. Jak si vystačí s nálepkami – skoro v každém textu je něco označeno za „teigovské“, „nezvalovské“ nebo „heislerovské“. Přičemž je zajímavé, že se zásadně jedná o nálepky převzaté z avantgardní tradice. S nálepkou typu „zahradníčkovský“ nebo „reynkovský“ se u něj nesetkáte. Kopáč zůstává u zkratovitých formulací, protože mu to vyhovuje při různém třídění a škatulkování, určování směrů a přepisování dějin. Nepotřebuje textu doopravdy rozumět. Skutečným cílem celého jeho angažmá jsou totiž jenom manipulace a získávání výhodných pozic, ať to stojí, co to stojí. Je s podivem, že ještě nikdo všechny ty Kopáčovy doslovy a recenze nedal studentům k systematické analýze na nějakém semináři, vždyť jde o ukázkový materiál projevu defektního myšlení v defektních textech!" K tématu doporučuji projít si diskusi o osobě Radima Kopáče na stránkách A2. Wed, 20 Jan 2010 13:22:33 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot235 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot234 Kdo viděl pohromadě tři Apoleny? Jak pravděpodobný je to úkaz? A přece se 2. ledna 2010 se v Nové Pace v čajovně Šen-Nung setkaly. A k porušení vší pravděpodobnosti jsou navíc všechny tři rodově vázány právě k Nové Pace. Té nejstarší je dvanáct, té nejmladší osm. Příjmení: Jirásková, Kretschmerová, Typltová. Akce byla samozřejmě dokumentována, fotografie pořídili Šen-Nung (Stanislav Vlačiha) a Kateřina Jirásková. Wed, 20 Jan 2010 13:17:03 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot234 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot232 O spisovateli Josefu Kocourkovi je na těchto stránkách řeč poměrně často – už jen proto, že loni uplynulo 100 let od jeho narození. Editor Michal Jareš a nakladatelství Dauphin ovšem připravili na konec roku 2009 skutečné překvapení – první nezkreslené vydání deníků tohoto spisovatele, pojmenované výkřikem Marto Marto Marto. 544 stran "nekráceného a neupraveného vydání podle Šumperských archivů" přináší zásadní revizi proslulé knížky Extáze z roku 1971. Extáze se stala v 70. letech tajnou událostí, protože čtenáři v záznamech alkoholických tahů, erotických výbojů a vysilujících střetů s okolím našli nečekaně přiléhavý výraz svých vlastních pokusů o únik z tísnivé normalizační chandry. Prokletý básník Mikuláš Koukol, jehož jménem Kocourek v textu vystupoval, nejenže žil zničující život, ale navíc nic nezahlazoval. Jeho pocity se často i uprostřed jediného odstavce prudce lámaly z nadšení do stesku, z lásky do znechucení, z lyriky do cynismu – a zpět: „Jakou cenu má vlastně zmrzačený život? Ale nesmím zapomenout, že to bylo před týdnem, kdy jsem se válel v ječmeni s polonahou Žofií Hykšovou, hltaje její černé pohlaví, a kdy se nad naši orgii naklonila hlava a chechtala se. A nikdy potom jsem ji už neviděl.“ (21. srpna 1931) Přes všechnu svou autenticitu ale nebyla Extáze tak docela autentickou Kocourkovou knihou: editor Miloslav Jirda (1895–1970) ji záměrně komponoval jako strhující román, ale také se v původním textu nezdráhal škrtat a přepisovat, když mu něčeho připadalo „příliš“. Řídil se pocitem, že jako Kocourkův první literární rádce, kterým byl už od doby, kdy se na reálce v Nové Pace potkali jako učitel a žák, dobře rozumí silným i slabým stránkám autorova stylu, a to tím spíš, že k jeho formování významně přispěl i svými vlastními překlady z francouzštiny (Delteil, Giradoux). V průběhu 60. let připravil vydání téměř všech nejdůležitějších Kocourkových próz, a tak asi není úplně spravedlivé, že dnes bývá vnímán víc jako cenzor než jako editor. O rozsahu jeho škrtů v Kocourkových denících kolují ovšem celé legendy. Poprvé máme možnost konfrontovat je se skutečností. Další odkazy: vydání deníků v nakladatelství Dauphin – o Josefu Kocourkovi – heslo na Wikipedii. Portrét Josefa Kocourka: Vít Ondráček. Fri, 08 Jan 2010 17:00:39 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot232 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot229 Jako příloha nejnovějšího čísla hudebního časopisu HIS Voice (6/2009, téma Kazety) vyšlo v listopadu 2009 CD nazvané Znění z mezí. Vedle skladeb Tomáše Vtípila, Ivana Palackého, RUiNU a dalších tu byla (3 roky po svém vzniku) zveřejněna radiofonická kompozice Michala Rataje že ne zas až. Dialog je titulním textem knihy, která vyšla v roce 2003 v brněnském nakladatelství Host. více o CD Za dost podivných okolností tu spolu mluví dvě postavy (pojmenované pouze Z. a V.), jedna v roli jakéhosi učitele či zasvětitele, druhá v roli žáka či zasvěcovaného – rozhovor ovšem probíhá už ve fázi, kdy vlastně chtějí zjistit hlavně to, kdo se pro koho stal větší pastí. „Pasti“ – v doslovném i přeneseném smyslu – byly ostatně ústředním tématem celé knihy. Text má sice formu dialogu, ale ne v obvyklé dramatické formě – oba protihlasy se v mnoha místech prolínají a kříží, přecházejí do veršů, matoucích citací, „hříček“ a slovního šermování. Do rozhovoru navíc vstupujeme ve chvíli, kdy už delší čas probíhá, a v neurčitosti se rozplývá i závěr. Svou otevřeností tento text vybízí jak k další realizaci výtvarné (kterou v roce 2003 uskutečnil Jan Měřička nejen ve formě výše zmíněné publikace, ale i v několika exemplářích originální „autorské knihy“), tak k realizaci zvukové (Michal Rataj). Michal Rataj, 2006 V textu že ne zas až jsem objevil tvar, o němž jsem měl pocit, že je škoda, že není hudební... Po řadě debat s Jaromírem se ukázalo, že je naše smýšlení v mnoha parametrech kompatibilní a já byl rád, že mi tento text poskytl jako materiál k jeho potenciální "sonizaci". Ne každý autor by asi byl ochotný dát svůj text napospas digitálním kompozičním procesům. Jaromír to udělal a já mu za to děkuju - umožnil mi totiž pracovat na zvukovém tvaru, který jsem v abstraktní podobě nosil v hlavě dlouho před tím. Zvláštní textová i významová struktura že ne zas až mi začala otvírat jakési privátní sonické prostory, a tak jsem začal zkoušet, jak takové prostory zvukově zhmotnit, jak jim dát nový sonický tvar, jak je nechat rezonovat novými nosnými frekvencemi, jak je pootočit tak, aby v nově vytvořené kompoziční struktuře vrhaly alternativní významové stíny. Mediální prostor rozhlasu je k takovému zkoumání skvělý - aspoň tomu sám pořád věřím. Ty prostory...ty sonický pasti... Sat, 12 Dec 2009 14:11:13 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot229 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot226 Novopacko proslulo jako oblast s mimořádným množstvím nadaných rodáků a právě na ně se soustředí nová knížka Novopacko – Portrét paměti a srdce. Vypravuje nejen o historii místa, ale snaží se čtenářům přiblížit i jeho atmosféru. „Uvědomuji si, že duch nějakého místa není spojený pouze s lidmi, ale i s geologickými silami utvářejícími krajinu, s pohybem zvířat, se směry větru nebo s vůní půdy. O tom se ale těžko píše, proto jsem se rozhodl, že na to půjdu z druhé strany – že představím umělce a lidi, jejichž rody byly nebo jsou s Novopackem pevně spjaty. Věřím, že právě v jejich osudech a dílech se všechny tyhle síly odrážejí,“ říká její autor Jan Stejskal. V knížce jsou tak nejen kapitoly o víře nebo o řemeslech, ale i o významných rodech, jako byli sochaři Suchardové nebo lékárnická dynastie Geislerů. Stranou samozřejmě nezůstalo ani Novopacko jako centrum podkrkonošského spiritismu a významné naleziště drahých kamenů. Velký prostor je věnován umělcům – vždyť jich také z Nové Paky a jejího okolí pochází neuvěřitelné množství. V knížce je představen osud malíře Josefa Tulky, spisovatele Josefa Karla Šlejhara, básníka Jana Opolského, fotografa Miroslava Háka, sochaře Ladislava Zívra a mnoha dalších. Autor ale nenechal stranou ani zdejší zvláštnosti, a tak píše i o svérázných podhorských myslitelích, o tom, jak se v Pace jedlo psí masíčko anebo o bláznění, které se prý přenáší vodou z kašny na náměstí. Vlastní text, v němž nechybějí citace z historických kronik a pamětí, je zpestřen vyprávěním současníků a doprovází ho víc než sto dvacet obrázků – v naprosté většině kreseb a grafik. Knížka, která patří k tomu nejobsáhlejšímu, co o Novopacku vzniklo, se tak může stát nejen ozdobou knihoven místních lidí, ale potěší i čtenáře, kteří se zajímají o české umění a kulturu obecně. Jan Stejskal knížku vydal vlastním nákladem, proto se s objednávkami neváhejte obracet přímo na něj: Jan Stejskal, e-mail: jan.stejskal@ekolist.cz Telefon: 606 304 359 Doporučená maloobchodní cena činí 349 Kč, ovšem prodejcům v regionu Nové Paky a okolí autor nabízí vlastní distribuci a individuální obchodní podmínky. Napište mu, rád se s vámi domluví. Základním distribučním místem je knihkupectví Papír – Knihy na ulici Komenského v Nové Pace – tam by kniha měla být k dispozici kdykoli. Fri, 11 Dec 2009 11:35:13 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot226 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot215 S tím, že kdykoliv ve snu vyvstane nějaká erotická situace, stejně se mi nikdy nepodaří dosnít se až k tomu, aby do sebe těla opravdu pronikla – s tím jsem se už smířil. Ale s tím, že se ve snu dívám na druhý kanál České televize, protože v programu slibovali koncert Einstürzende Neubauten, a celou dobu musím místo Neubautenů sledovat vystoupení U2, s tím se prostě smířit nedokážu! (Na snímku Alexandr Hacke, Einstürzende Neubauten) Tue, 18 Aug 2009 15:29:59 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot215 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot213 V Reflexu č. 31/2009 právě vyšlo další pokračování ankety o nejvýznamnější osobnostech a počinech po roce 1989 u nás. Tentokrát je věnováno literatuře. V plném znění zveřejňuji všechny čtyři své odpovědi. 1. Kdo je nejvýznamnější osobností české literatury posledních dvou desetiletí? Daleko přede všemi Jan Šulc. Jmenovat tu editora místo autorů není žádná schválnost. Šulc jako spolupracovník Torstu (a externě i mnoha dalších nakladatelství) vykonal pro českou literaturu po roce 1989 tolik, že by mu měla být každý rok pravidelně udělována Státní cena za literaturu. Knihy, pod kterými bývá nenápadně podepsán vzadu v tiráži, platí za nejdůležitější literární události, vítězí v anketách a mění kulturní povědomí: deníky Jana Zábrany, básně Ivana Martina Jirouse, Josefa Topola, spisy Václava Havla... Mnoho projektů, na které by u nás jinak asi bylo vždycky „dost času“, si přímo vyvzdoroval – například první spolehlivé spisy Ladislava Klímy, které připravuje s Erikou Abrams, nebo soubor poezie Vratislava Effenbergera. V Šulcově vztahu k textům i k autorům je navíc tolik obětavosti a osobního vkladu, že o něj má člověk až strach. 2. Který počin v oblasti literatury v posledních dvou dekádách považujete za nejzásadnější? Všechny tři svazky antologie "zapomenutých, opomíjených a opovrhovaných" českých básníků, které uspořádal Ivan Wernisch – Zapadlo slunce za dnem, který nebyl + Píseň o nosu + Quodlibet. 3. Jaký je podle vašeho názoru stav české literatury? Česká literatura je nenápadně, ale systematicky umořovaný plevel. Viditelně ztrácí síly, vždyť už nemá kde brát, čeho se nadechnout. Posledních dvacet let byla nucena žít z podstaty. A naděje do budoucna žádná. 4. Můžete jmenovat jedno konkrétní dílo, které by sneslo srovnání se zahraničními knihami, za něž jejich autoři dostávají Pulitzerovu a jiné prestižní ceny? Při takto formulované otázce člověk okamžitě začne podceňovat všechno, co má rád – nic se najednou nezdá dost převratné a světoborné. Takže se zkusím přemoci a jeden tip napsat: prozaická prvotina Emila Hakla Konec světa a jiné povídky. Přejít na stránku Reflex – Osobnost XX. Thu, 30 Jul 2009 13:36:34 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot213 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot212 Na výstavu Monument transformace do pražské Městské knihovny jsem zašel hlavně kvůli tomu, že tu jsou na jedné ze stěn vystaveny obrazce Zdeňka Koška (v průvodním textu se mylně tvrdí, že těchto obrazců vzniklo na přelomu 80. a 90. let několik desítek – ve skutečnosti šly jejich počty do tisíců). Pro ten pseudoumělecký smog kolem se na ně ovšem nedá soustředit. Zajímalo by mě, jestli autoři výstavy – Vít Havránek a Zbyněk Baladrán – opravdu sami věří tomu, co se snaží namluvit divákům: že se totiž jejich projektem něco řeší, otevírají se důležitá témata, kladou otázky. Já jsem tam každopádně neviděl nic jiného než otravnou záplavu různých videí, která se ani při nejlepší snaze nedala dokoukat do konce, a přehršel naprosto bezradných textů, ze kterých se nikdo nemůže nic dozvědět. Textů, ve kterých se nemyslí, ale jenom se tápavě vypisují povrchní fráze a efektní slovíčka. Občas se to tváří jako "mentální mapy", občas jako psychologické diagramy, ale většinou je to naprosto neinspirovaná upachtěnost bez sebemenšího konkrétního zážitku. Literární i poznávací hodnota zcela nulová. Tisknout ani studovat by to nikdo nechtěl, ale v galerii se tím dají snadno zaplácat celé stěny. Připadalo mi to, jako kdyby se studenti nižších ročníků filozofické fakulty rozhodli udělat instalaci ze svých zápisků z přednášek: zmatených, heslovitých, nepozorně odposlouchaných. Takové zápisky nejsou nic víc než příslib toho, že by se jednou mohlo třeba začít něčemu rozumět. Dělat z nich dobrodružství myšlení je přinejmenším trapné. Tahle výstava prostě jen blafuje, nekažte si jí léto. Sat, 25 Jul 2009 00:35:31 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot212 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot209 Odpověď na anketní otázku v internetové revui Atempo Jak vnímáte jako autor region, ve kterém žijete (nebo jste dříve žil)? Do jaké míry ovlivňuje vaši tvorbu? Tuším, že mě teď Nová Paka sleduje podezřívavým pohledem. Budu zase znovu opakovat, co jsem o ní psal a říkal snad už tisíckrát? K opatrnosti je opravdu důvod, protože to místo má až příliš přitažlivou „image“. Kdekdo se rád pochlubí, že vlastně taky pochází z kraje spiritistů, trocha toho tajemna příjemně okoření životopis a novináři se stoprocentně chytí. Z pojmenování se nebezpečně rychle stávají reklamní slogany. V každém případě to i u mě byla ozvěna hlasů médií, co mělo vliv na to, že jsem svoje rodiště začal velmi brzo vnímat jako určující vepsání. Už někdy od patnácti či šestnácti let jsem se cítil být do Nové Paky vpletený jako do textu, který přede mnou psali „zapomenutí autoři“ Jan Opolský, Josef Karel Šlejhar nebo Josef Kocourek a ve kterém budou příští autoři pokračovat dál, až i já zmizím mezi zapomenutými. Možná je to jen chiméra, že by se daly vysledovat nějaké takové „strukturní“ spojnice, něco v hloubi vět, motivů a obrazů, čím se prosazuje společné rodiště, ale pro mě se novopacký text za ta léta stal realitou. Až tak, že ho někdy vidím přímo před očima jako rozevřenou knihu. Pozorně pročítám, co do ní po okrajích připisují moji současníci Václav Kahuda, Jiří Červenka, Božena Správcová nebo Petr Fabian, kterým Novopacko různými cestami vstoupilo do života. Existenci textu zdá se předpokládá i Václav Cílek, který nedávno připravil k vydání výbor z poezie Jana Opolského s jasně vysloveným záměrem, že chce tohoto autora vrátit jeho krajině. Ale pozor, mluvím-li o textu, neznamená to, že do něj nepatří sochy, obrazy, fotografie, hudební nástroje – a lesy, rokle, zbourané domy, průjezdy vlaků nebo komíny továren. Ten text se jen občas ukazuje jako psané slovo. Zásadnější kapitoly v něm ale tvoří třeba nečekané nálezy kmenů araukaritu – „jiskřivce“, zkamenělého stromu z prvohor –, devastace staré lékárny u paty schodiště ke klášternímu chrámu nebo každoroční rojení včel na levém rameni sochy Kováře, jež zdobí Suchardův dům. A když už psané slovo, tak třeba jen to stručné Foto Hák, které po celých čtyřicet let komunistické vlády dokázalo připomínat, kde provozoval svou živnost fotograf František Hák a kde se řemeslu vyučil i jeho mnohem slavnější syn Miroslav, člen Skupiny 42. Firma prodávající ledničky ovšem přehlédla, že je to něco víc než jenom firemní štít, a dala přednost čisté bílé fasádě. Schoval si někdo alespoň ta písmena? Napadá mě, jestli cokoliv, co kdy napíšu, může vynahradit tahle dvě zmizelá slova. číst celou anketu  Mon, 20 Jul 2009 16:46:29 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot209 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot205 Jonáš Hájek vypsal pro internetovou A tempo revui letní anketu, které dal nakonec název složený z odpovědí dvou jejích účastníků: My jsme to místo / opěvání nehrozí. Oslovení básníci se pokoušejí pojmenovat, která krajina se do nich vtiskla – a proč. V první části ankety se tak píše mj. o krajině Děčínska, Podřipska, Jižních Čech, Slezska a Moravy, Jindřichohradecka, Podkrkonoší... Odpověď týkající se Nové Paky samozřejmě nechybí: vyšla 18. července ve druhé části ankety. (Z Nové Paky – při pohledu od Desatera – pochází i snímek Kateřiny Jiráskové.) Fri, 17 Jul 2009 13:16:12 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot205 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot203 Nové číslo revue Souvislosti s hlavním tématem věnovaným "rádiovým uměním" (1/2009) je už sice na pultech více než dva měsíce, ale určitě stojí za to na něj ještě upozornit. Kohokoliv zajímá mluvené slovo a zvuková tvorba, najde tu důležité teoretické texty počínaje Marinettim a Masnatou a konče třeba aktuálními úvahami Lukáše Jiřičky. Součástí bloku je i anketa, na kterou odpovědělo 27 autorů, a také rozhovor se skladatelem, dramaturgem a producentem Michalem Ratajem. Souvislostem se tu kupodivu podařilo vystihnout, dokonce i předznamenat jednu významnou událost – rozhlasová inscenace Büchnerova Vojcka, na které se v režii Aleše Vrzáka Michal Rataj podílel jako autor hudby a zvukový designér, totiž na konci května 2009 získala 1. cenu na mezinárodní soutěži Prix Marulić. "Pro Český rozhlas jde o ocenění o to významnější, že naposledy byla takto vysoce ohodnocena jeho rozhlasová hra na Prix Italia v roce 1969, tedy před čtyřiceti lety, " připomnělo se v oficiální zprávě o udělení ceny. Další informace: Souvislosti – Michal Rataj – Prix Marulić. Sat, 04 Jul 2009 15:13:14 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot203 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot202 Pavel Ctibor píše: „Kéž lidé zůstanou loutkami. Loutky nemohou chytat ryby, to by jejich provázky musely směřovat dolů. Loutky jsou plachetnicemi, jen se svléknout.“ Vít Ondráček píše: „Nekazit lidem radost ze života, ale ani nepodpírat ten olbřímí, nestvůrný úsměv, houpající se gumově nad horizontem.“ D. Ž. Bor píše: „Napříště vyrostou ústa ze dvou koutků: pravý pozdvižený, výsměšný, levý pokleslý žalem: vprostřed se spojí v celistvý úsměv.“ Ty tři knihy se u mě potkaly ve stejném čase a zvláštně se mezi sebou propojují. Pavel Ctibor – Silentbloky (Dybbuk, Praha 2009), Vít Ondráček – Pootočené zrcadlo (Cherm, Praha 2009) a D. Ž. Bor – Plankty (Trigon, Praha 2009). číst celý text Sat, 04 Jul 2009 12:58:21 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot202 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot200 Anebo Stisk čtenáře? (vždyť užovka býčí – Pituophis catenifer sayi – ze stisků žije...) Na té fotografii je nejlepší, že je neinscenovaná. Had se prostě jen nechal přistihnout na svém oblíbeném místě – v domácí knihovně. Autorem snímku je Lukáš Hlubuček. Tue, 30 Jun 2009 18:53:00 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot200 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot199 Na jaře 2007 probíhal na katedře české literatury FF UK cyklus setkání studentů se současnými českými básníky. Z těch setkání byly pořízeny zápisy a zdá se, že budou na podzim letošního roku vydány i knižně. Zde je malá ukázka toho, jak jsem odpovídal studentům v učebně, kam kdysi také sám chodil na literární semináře: Pozor, mým záměrem není vymýšlet si nová a nová média, kde bych se ještě mohl realizovat! Já bych byl v podstatě velmi rád, kdybych došel k tomu, že by mému textu stačila klasická kniha. Nehledám způsob, jak slovo opustit. Snad se snažím o rozšíření hranic jeho vnímání. Ovšem přiznávám, že ve chvílích malomyslnosti mi útvar básnické sbírky přijde úplně absurdní. Nějakých padesát básní sebraných dohromady a je tu „nejnovější žeň“. Básník se posouvá od sbírky ke sbírce jako šnek od salátu k salátu a každého opravdu strašně zajímá, čím se jeho nová sbírka liší od sbírky předchozí... Není to jen dekor do knihovny? Mně prošly rukama stovky básnických knížek. Jenže už třeba po několika měsících v nich s překvapením čtu neznámé básně, jako bych je viděl poprvé! Pokud vím, Josef Hiršal měl geniální paměť na verše, prý jich znal z hlavy tisíce, ale to já nemám. Pro mě je báseň taková mlha, která se přese mě převalí a zanechá matný dojem, že jsem něčím prošel. Takže nás pár exotů produkuje jednou za pár let sbírku par a mlh. Ty se rychle rozplynou a v hlavě nezůstane nic. Proti tomu třeba text zpívaný, text nějaké písně, vám tady zarecituju celý. Jakmile je slovo spojeno s hudbou, vryje se mi do hlavy tak, že se ho leckdy nemůžu zbavit, ani když chci. Ale báseň, byť je sebekrásnější, neudržím ani jako stopu. Proto mě zajímá spolupráce s grafiky. Proto občas třeba stříhám radiofonické kompozice. Jsou to pokusy, aby se slovo zarylo víc pod kůži. Čili mým záměrem není nějaké vymýšlení pro vymýšlení, že bych si třeba pozval symfonický orchestr, připravil laserovou show a s výsledným Gesamtkunstwerkem skončil ve sportovní hale! Tue, 30 Jun 2009 18:51:52 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot199 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot194 Setkání s kterým rozhlasovým tvůrcem bylo pro vás kromobyčej inspirativní? Rozhodující pro mě bylo setkání s hudbou, která prolomila vězení "písně" a ukázala, že slovo se může se zvukem propojovat v úplně jiném skupenství. Einstürzende Neubauten, k jejichž nahrávkám jsem se dostal někdy kolem roku 1991, mě naučili poslouchat hučící větráky, řinčící šrot, ale i prudké švihnutí do ticha nebo škrábání tužky po papíře, a ještě to pozoruhodně propojovali s textem, často poskládaným z různých náhodně zaslechnutých útržků, šepotů, vzkazů na telefonním záznamníku, rytmizovaných slabik nebo babylonských změtenin. Velký podíl na "radiofonickém"rozměru jejich skladeb měl bezpochyby FM Einheit, který pokračoval tímto směrem ve svých vlastních projektech a kompozicích nahraných ve spolupráci s Adreasem Ammerem, jako bylo například Radio Inferno podle Dantova Pekla. V českém rozhlase mě stěží mohlo něco takhle upoutat, protože u nás je zakázáno takzvaně "znásilňovat text", a to dokonce i když po tom ten text přímo volá. Je pravda, že díky producentské aktivitě Michala Rataje se teď tu a tam v pátek po půlnoci začíná něco dít, ale i tak od sebe zatím ještě zůstávají dost odděleny experimenty v oblasti zvukových struktur a v oblasti mluveného slova. Nesetkal jsem se alespoň s tím, že by někdo s českým textem nakládal tak vynalézavě, mnohotvárně a přitom "rockově", jako to ve svých nahrávkách dělají skladatelé Heiner Goebbels (Die Befreiung des Prometheus, Verkommenes Ufer, ...ou bien le debarquement desastré) nebo Georges Aperghis (Avis de tempête). Jim v tuto chvíli určitě vděčím za největší inspiraci. Číst celou anketu, kterou pro téma "rádiová umění" v Souvislostech č. 1/2009 připravil Petr Šrámek. O zmíněných producentských aktivitách Michala Rataje více na portálu Radiocustica. Tue, 30 Jun 2009 18:14:52 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot194 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot193 Trochu jako být obětí zaklínače v zrcadlovém bludišti. (Ondřej Lipár) Společná improvizace s Michalem Ratajem v komunikačním prostoru Školská 28 byla zaznamenána a její podstatná část je k vidění na YouTube. Jako v každém záznamu živé akce, poněkud se stírá napětí místa a času – ta nejistota, co přijde v příštím okamžiku –, ale pro informaci, kudy to procházelo, video posloužit může. Takže: Škrábanici vidět i slyšet. Anebo o Škrábanici číst recenzi Ondřeje Lipára a Petra Štengla na internetové A tempo revui a blogu Lipár. Snímek pořídil Martin Vlček. Jiné fotky od Ondřeje Lipára zde. Thu, 18 Jun 2009 23:58:40 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot193 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot184 Ondra Toral, dvorní fotograf představení Ursonate v Liberci, si ve čtvrtek 2. dubna z Experimentálního studia zase odnesl slušnou dávku našich záchvatů nepříčetnosti a výběr nelenil zavěsit na svém blogu. Projít tam můžete tudy. Ale je to jen pro otrlé! Čtvrtá liberecká repríza Schwittersovy Ursonate proběhla v rámci mezinárodního studentského festivalu německojazyčných divadel Ab und Zu. Nový je také přibližně desetiminutový záznam na YouTube, obsahuje závěr Introdukce a začárek Larga, přidala ho tam Akheena a pohodlná cesta k němu vede tudy. Fri, 03 Apr 2009 23:11:06 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot184 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot179 Božena Správcová se rozhodla trochu mi pročechrat stylizace, sebeklamy a traumata, takže nedlouho po Atempu a A2 vychází 19. února další rozhovor – tentokrát na stránkách Tvaru (číslo 4/2009). Před třemi lety jsem tady napsal, že na svoje rozhovory by autor radši neměl příliš upozorňovat, protože dává na vědomí, že neměl na práci nic lepšího. Rozhovor ve Tvaru mi ovšem poskytl příležitost malinko se "anagažovat": vychází přesně načasován do sněhové kalamity v Liberci, s fotkou slavného sněhového děla na titulní stránce... (autorem snímku je Šimon Pikous). Jaromíre, prosím tě, co to tady celou dobu tak hučí? Já bych tě poopravil. Ono to spíš skučí nebo kvílí. Posloucháme to tady už několik týdnů, hlavně v noci, a v tom zvuku opravdu zaznívá taková zvláštní úpěnlivost a bolest. To pracují sněhová děla. Ta proslavená, co se o nich teď každou chvíli píše v novinách a na internetu. Hned za kopcem máš totiž závodiště pro mistrovství světa. Až vyjde tenhle rozhovor, budou tady po sobě šlapat tisíce lidí. Před tisíci lidí, co po sobě šlapou, jsi před časem uprchl z Prahy. Aspoň mi něco takového utkvělo... Neuniknul jsem, to máš pravdu. Když jsme se sem před deseti lety přistěhovali, Vesec byl naprosto neznámou lokalitou. Pár nezajímavejch uliček mezi městem a lesem. Kamarád fotograf, kterého jsem tehdy vedl na Špičák, pobaveně provolával jméno Caspara Davida Fridricha, protože to byl opravdu takový lehce přízračný romantický pahorek s několika stromy, ztracená varta pohanství. A teď se z toho najednou stala sci-fi. Jedeš kolem a vidíš návrší poseté monstry, jako by se tam slétl nějaký obludný hmyz, který kolem sebe kálí bílou hmotu. A když se za tmy vracíš domů, zní to úplně, jako by to tam někdo vysával obrovským luxem. Takže tohle je ještě o stupeň horší než ty davy lidí – odlidštěný mechanismus, který ty davy teprve vábí, svolává, umožňuje. Něco mnohem přízračnějšího, bližšího peklu? Na tom zvuku je mimo jiné zvláštní, že se vůbec neproměňuje. Ve dne v noci k tobě proniká to samé táhlé tříčárkované dé. Jednou jsem si ho pro porovnání brnknul na kytaře a zničehonic se mi vybavilo, jak mi kdysi v ušní laboratoři měřili tinnitus. Pouštěli mi do sluchátek tóny a já měl jejich sílu a vejšku porovnat s tím šumopískotem, co mi od narození zní v hlavě. Kdykoliv přijdu do ticha, slyším neexistující tenounký zvuk, vysílání vlastního mozku. A to, co se teď nese od těch sněhových děl, je vlastně to samé. Tinnitus vesecké krajiny. Vysílání veseckého mozku, hm. Který na horách vyrábí do zásoby sníh... Bezva sci-fi. Kolik by asi bylo za ty prachy knížek, filmů, učitelek, čehokoliv méně absurdního? Pojďme se raději bavit o čtení... Další témata: esoterní jádro – kontrola – naivita – nekontrolovanost – sebeklam – nadhled – čtenář – generace. Související stránky: Tvar – Božena Správcová – Šimon Pikous. Fri, 20 Feb 2009 20:48:16 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot179 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot170 "...červená tramvaj, která prořezává údolí / odváží jen něco nedořečeného", napsal Josef Straka ve sbírce Kostel v mlze (nakl. Cherm, Praha 2008). A protože jeho sbírka je věnována náladám Jablonce nad Nisou, není třeba příliš hádat, že onou červenou tramvají je míněna meziměstská spojka mezi Libercem a Jabloncem. Shodou okolností se nyní v nejnovějším čísle literární revue Pandora, věnovaném tématu Všednost, objevily dva materiály, které nezávisle na sobě přibližují atmosféru tohoto dopravně-kulturního úkazu: jednak záznamy promluv různých cestujících, které vyprovokoval, zachytil a upravil Pavel Novotný, a zároveň ukázky z grafického cyklu Výhybna od Jana Měřičky (na obrázku). 28. února v 19 hodin bude nové číslo Pandory (16–17/2008) uvedeno literárním večerem v kavárně Krásný ztráty (Praha 1, Náprstkova 10). V obsahu čísla se lze setkat například s texty Petra Halmaye, Petra Hrušky, Jana Zábrany, Martina Koláře nebo Martina Čecha. "...neunavuje tě to, všednosti?" zeptal se před lety Ivan Palacký v bookletu skupiny Sledě, živé sledě. A všednost teď odpověděla, že ne. Související stránky: Novotný a Nabídka dne – Novotný a Lžička – Jan Měřička. Thu, 12 Feb 2009 00:16:02 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot170