http://www.typlt.cz/ RSS kanál aktualizací a zpráv webové prezentace Jaromíra Typlta cs http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot268 V sobotu 4. září v 17 hodin lze v Růžové zahradě zámku v Děčíně očekávat zvýšený výskyt dětí, ale taky chlápků v montérkách. Na festivalu Zarafest (nejen) dětem totiž proběhne generální oprava jazyka. "…fümmsböwötääzääUu pö… böwörötääzääUu pögö… rakete rinnzekete… rakete rinnzekete… Beeeee bö!" Představení Kurt Schwitters: Ursonate už zaznělo na svatbě, v kostele, na výstavách i na náměstích. Nyní si pozvolna otevírá cestu do mateřských školek! Související stránky: Zarafest (nejen) dětem – Ursonate. Foto Ondřej Toral (2009) Sat, 28 Aug 2010 16:46:57 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot268 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot267 Ten letopočet se bude studentům dobře pamatovat. Devadesát let. A přece jakoby stálý nedostatek času. Vždycky mi připadalo trestuhodné, že bych měl Ludvíka Kunderu nějak vyrušovat, zdržovat ho od všech těch rozpracovaných překladů, antologií, studií, básnických sbírek, kreseb... Tu a tam jsem mu alespoň napsal dopis a i za to se tiše styděl, protože Ludvík Kundera na dopisy většinou odepisoval. A tím zase o trochu času přicházel. Včera, 17. srpna 2010, nás zastihla zpráva o jeho smrti. Nechci ale sepisovat žádný nekrolog. Před pár měsíci jsem spolu s mnoha jinými autory přispěl jednou básní do sborníku ke Kunderovým 90. narozeninám. To číslo mi připadalo neuvěřitelné. Poměrně dlouho jsem hledal text, který by mělo smysl s Ludvíkem spojovat. Nakonec mi padl do ruky zápis jednoho zážitku na pomezí snu a bdění. Váhal jsem, dokud jsem si nepovšiml, že dva hlavní obrazy začínají písmeny L a K. Odteď tam už tu iniciálu budu psát jako dedikaci. číst Ve znaku (L. K.) Wed, 18 Aug 2010 23:51:38 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot267 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot266 To, co se proslýchá o připravovaných změnách v pojetí Expozice podkrkonošského spiritismu v Muzeu v Nové Pace, rozhodě není uklidňující. A tak připomínám pár řádků, které jsem loni na jaře zveřejnil v týdeníku A2, v čísle věnovaném tématu Art brut: Zapůjčit si medijní kresby z Nové Paky se už stalo samozřejmostí: do povědomí se zapsaly v rámci projektu Jitro kouzelníků ve Veletržním paláci (1996), často jsou vystavovány v kontextu art brut nebo okultních inspirací v umění. Aktuálně si kresby J. Tonna, F. Kováře a dalších médií našly místo na přehlídce „vizuální historie nevědomí“ Hypnos ve francouzském Lille. Expozice spiritismu se ovšem těší zájmu i přímo v Nové Pace, kde je možné ocenit propojení obrazů imaginárních krajin a vegetace z jiných planet s mineralogickými sbírkami zdejší Klenotnice. Jenže ředitel muzea Miloslav Bařina odchází do důchodu a jeho kolega Ivo Chocholáč, znechucen politickými tlaky, podal výpověď už před rokem a půl. Oba museli Expozici už od otevření v květnu 1997 hájit proti různým útokům, vedeným zvláště ze strany zdejších církví. Doufejme, že teď nepřichází jejich čas... Obrazový doprovod: medijní kresby F. Kováře Tue, 10 Aug 2010 22:21:06 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot266 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot265 Řekněme, že je to "letní kino": během posledních dnů jsem na YouTube umístil několik nových snímků – například krátký záznam ze čtení v Liberci v roce 2003 (Tepe mě) nebo obrazem doplněné nahrávky Podivní přátelé a Kůra. Abyste za rozkliknutím nemuseli příliš daleko, stačí v nabídce vlevo přejít na stránku Naživo a na stránku MP3 a vyhledat příslušný obrázek. Sun, 18 Jul 2010 16:35:32 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot265 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot264 Stýtisící návštěvník rozklikl tyto stránky 18. července 2010 v 10:41. Byl tu zřejmě poprvé. Neozval se, beze stopy se vytratil. Přesto předpokládám, že to byl smrtelník. Jemu v patách se na stránky přihlásil robot ze Seznamu. Sun, 18 Jul 2010 16:28:23 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot264 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot261 Galerie U Rytíře v Liberci hostí do 31. srpna výstavu Umělci čistého srdce, sestavenou ojedinělé sbírky art brut, naivního a lidového umění sběratele Pavla Konečného, který se této oblasti věnuje od začátku 70. let. Kromě obrazů výstava zahrnuje i sochy a objekty a součástí jsou také filmové dokumenty. Mezi dnes již známými jmény, jako jsou Anna Zemánková, Cecilie Marková, Zbyněk Semerák ad., je na výstavě zastoupena i liberecká Helena Skalická. Do září bude otevřena podobně laděná výstava i ve Sklepní galerii moderního umění na hradě Pecka. Jmenuje se Řezbáři našich hor a uvidíte na ní díla Štěpána Pěnky, Milana Brothánka, Filipa Langera, Lucie Svobodové a Krystyny Černé - Rataj. Související stránky: Galerie U Rytíře – Helena Skalická – Pecka. Fri, 16 Jul 2010 18:57:04 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot261 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot257 Je červenec, probíhá Měsíc autorského čtení v Brně. Letos na něm nevystupuji, ale na výzvu časopisu Rozrazil jsem sepsal krátkou vzpomínku na svá dosavadní setkání s touto mimořádnou akcí. Samo od sebe by mě to asi nenapadlo. Oslavit si narozeniny vlastním autorským čtením, když člověku vycházejí na konec července? Tvrdím, že všude jinde než v Brně bych se díval do prázdných řad se dvěma třemi ztracenci, kteří mi ten letní večer obětovali spíš z útrpnosti. Když jsem si tedy poprvé z nabídky volných termínů vybral svoji pětadvacítku, vedl mě k tomu spíš pocit, že podobnou příležitost už nemusím nikdy dostat a že stojí za to užít si to třeba jen jako vtip. číst celý text zde číst text v časopise Rozrazil (PDF)   Sun, 11 Jul 2010 23:54:09 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot257 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot256 Už je to víc než deset let, kdy jsem Petra Marka požádal o to, aby natočil krátkou filmovou sekvenci pro inscenované čtení z mé hry Dříve než vzápětí (mimochodem, existuje k ní z té doby i hudba Petra Kofroně a scénografie Ivana Palackého...). Dal jsem mu jediné zadání – aby to byl děj probíhající pozpátku. Vznikl snímek, který dodnes stojí za vidění a můj text vlastně vůbec nepotřebuje: Wed, 09 Jun 2010 20:01:53 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot256 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot255 Na YouTube se právě objevil filmový záznam Zmije, jednoho z dvou textů, kterým jsem v posledních letech poměrně často atakoval návštěvníky svých autorských večerů. Natočil František Týmal v pražské Velrybě v lednu 2010. Tak kdo ji chce vidět – za okamžik stočenou? Na YouTube se ale objevil i nový záznam Ursonate (Ústí nad Labem 21. 4. 2010) a hudbou podmalovaná báseň pro Lou (Lukáš Weishaupl)... Wed, 09 Jun 2010 18:43:38 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot255 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot252 Cenu F. X. Šaldy "za mimořádný kritický, uměnovědný a ediční počin roku 2009" převzal dnes Jiří Brabec. Oceněna byla jeho kniha studií Panství ideologie a moc literatury. Laudatio v galerii Chemistry pronesl Tomáš Glanc a ukončil ho slovy: "Blahopřeji nám všem k Jiřímu Brabcovi a Jiřímu Brabcovi blahopřeji k ceně." Psal jsem před několika lety o Jiřím Brabcovi i na těchto stránkách (90. léta – Případ jednoho inkvizitora a blog 2. 2. 2008). Cítím se mu za mnohé zavázán, je to určitě jeden z nejdůležitějších učitelů, které jsem měl. "Když jsem se potřeboval vypovídat z nějakých svých teoretických zmatků, šel jsem s tím obvykle za Jiřím Brabcem. Rozvrh jsem si mnoho let organizoval tak, abych nepřišel o žádnou z jeho přednášek. Dodnes si je připomínám, vracejí se mi některé poznámky na okraj, ale i výstupy, které bych neváhal označit za herecké." (Z citovaného blogu.) Že mám dnes velkou radost, nemusím snad ani zdůrazňovat. Související stránky: Wikipedie o Jiřím Brabcovi – zprávy o udělení ceny. Wed, 19 May 2010 22:44:52 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot252 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot251 Návrat do pochybností a nejistoty. Znovuprožití obav, zda nepřijde opět nějaké neočekávané vyrušení z pracovního soustředění a dílo nebude opuštěno v půli, nepřesvědčivé a torzovité. Na tento rozměr autorské úzkosti by neměla zapomenout žádná retrospektiva tvorby sochaře Ladislava Zívra (1909–1980), třebaže je to těžko splnitelný úkol: jak nainstalovat výstavu, aby návštěvník s napětím očekával, jestli vůbec něco přijde dál? Zvlášť když je tu ten paradox, že se Zívrovo dílo při zpětném pohledu zdá zcela dovršené a vnitřně logické. Působí to málem samozřejmě, že si české moderní umění našlo sochaře, který překlenul celé půlstoletí tak rozmanitou a přitom nezaměnitelnou řadou plastik. Pocit samozřejmosti ale může uzavírat dílo aktuálnímu vnímání a měnit ho prostě jen v kapitoly z dějin. Jestli je tedy něco u Ladislava Zívra důležité připomínat, pak je to právě nesamozřejmost a neustálé riziko každého kroku v jeho uměleckém vývoji. Příležitost se nyní nabízela: v liberecké Oblastní galerii před nedávnem skončila výstava ze souboru Zívrových soch, který byl původně shromážděn loni v květnu k připomenutí stého výročí autorova narození. číst celý text Foto Roman Machek, 2010 Tue, 27 Apr 2010 22:46:57 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot251 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot250 S potěšením upozorňuji na to, že tento týden na nás shlíží svým poťouchlým pohledem z obálky Týdeníku Rozhlas Petr Marek. "Ne, opravdu se po shlédnutí toho všeho nedá tahle tvář jen tak vytěsnit z paměti, proměnila se v rozpoznanou tvář dávného přítele, proslavenou tvář hvězdy, demaskovanou tvář zlosyna." To jsem psal o jeho videofilmech v roce 1996. Marek, to je Unarfilm, Muzikant Králíček, Divadlo Beruška, Rádio Ivo, Midi lidi. Mimo jiné. Filmový režisér, hitmaker, improvizátor. Pomalu rozpoznávaná Star. Titulní rozhovor Týdeníku Rozhlas číslo 18/2010 je možné číst i na internetu, stačí překliknout. Tue, 27 Apr 2010 22:21:36 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot250 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot248 Loni na podzim vyšla knížka rozhovorů s básníky 90. let Pod cizím nebem bloudili jsme spolu (připravil Petr Šrámek). S jistým časovým odstupem nyní zveřejňuji i na svých stránkách plnou verzi rozhovoru, který se mnou v roce 2007 vedli studenti FF UK. Témata: myšlení extrému – filozofická fakulta – Jan Štolba – Radim Kopáč – 90. léta v poezii atd. Zároveň připojuji upozornění, že na YouTube lze od minulého týdne shlédnout videofilm Viktora Kopasze Shadow play, k jehož soundtracku jsem v roce 2002 přispěl mluveným slovem... "Už to není tak vysoko / dole už rozeznáváš / jednotlivé jedy." Wed, 31 Mar 2010 20:02:38 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot248 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot244 V neděli 14. února byl na Českém rozhlasu 3 Vltava odvysílán pořad Setkávání, kam si tentokrát Petr Šrámek pozval mě coby "galeristu a spisovatele". Host mívá obvykle volnou ruku k výběru hudby, a to je opravdu lákavá příležitost pustit něco, co obvykle rozhlas nevysílá – nebo co dokonce ani nikdy oficiálně nevyšlo. V mém Setkávání se tak dostalo na hudbu Ivana Achera, Martina Smolky a Einstürzende Neubauten. Mezitím jsme si s Petrem Šrámkem povídali třeba o galeriích v Liberci, o art brut, o různých možnostech, jak se dá zacházet s literárním textem, anebo o otázkách, které vyrážejí dech. Pořad trval 75 minut a je možno si ho poslechnout ze záznamu na stránkách Českého rozhlasu 3-Vltava. Související stránky: neděle na Vltavě – Ivan Acher – Martin Smolka – Einstürzende Neubauten. Mon, 15 Feb 2010 17:54:12 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot244 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot243 Šimon Pikous vložil na YouTube jedno roztomilé video - trvá něco přes pět minut, ve druhé půli to začíná být čím dál zábavnější... zde. Mon, 15 Feb 2010 00:57:17 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot243 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot239 Internetový deník Referendum se zpola ironicky a zpola vážně vrátil k dávné tradici nedělních chvilek poezie – každý týden se tu jeden autor pokouší před filmovou kamerou "obhájit" svůj text, což rozhodně není počínání bez rizika. Na neděli 31. ledna 2009, jako deváté pokračování uvedeného cyklu, byl nasazen krátký film s mým textem Zaživa z roku 2007. Režii, kameru a střih obstaral František Týmal, postprodukci Vít Janeček. Stopáž je 2:40 a zvláštní poděkování náleží pražské galerii Velryba. Film lze shlédnout také na stránkách deníku Referendum. Sun, 31 Jan 2010 23:37:53 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot239 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot238 Redaktor a fotograf Roman Dobeš z Libereckého deníku mi položil několik otázek v souvislosti s mým odchodem z Liberce a liberecké Galerie U Rytíře. Článek vyšel v pondělí 25. ledna a dostal název Život mi zase jednou poručil. Popiska k fotografii: "Jaromír Typlt byl během zahájení své poslední vernisáže, výstavy Ladislava Postupy v prostorách Galerie U Rytíře, odveden neznámým fantomem. Vzpomínáme." Křížíš i různé obory. Mezi jmény, o kterých jsi zatím mluvil, najdeme fotografy vedle spisovatelů, hudební skladatele vedle sochařů... Co je vlastně pojítkem mezi jednotlivými autory, kteří tě zajímají? Na to kdyby se dalo snadno odpovědět! Bojím se zobecňovat, protože to vždy dříve nebo později končí v banalitě. Jediné, na co se můžu odvolat, je intuice. (...) Intuicí jsem se řídil i jako kurátor, nikdy jsem neprosazoval určitou striktní názorovou linii. Snažil jsem se zároveň vycházet z toho, že vedu galerii v určitém konkrétním místě, a přitahovat sem umění, které by se zdejším prostředím mohlo souviset, komunikovat. Vždy jsem se ptal, co ta, či ona výstava může dát právě divákovi v Liberci. číst celý text Mon, 25 Jan 2010 16:56:54 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot238 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot235 Už se zdálo, že bude klid. Když jsem na jaře četl korektury svého rozhovoru se studenty FF UK z roku 2007, dost vážně jsem přemýšlel, že celou pasáž věnovanou panu Kopáčovi prostě vyškrtnu jako neaktuální. Jenže než knížka Pod cizím nebem bloudili jsme spolu stačila vyjít tiskem, rozšířila se po zemích českých zpráva, že už ho tu máme zase. A dokonce na ministerstvu. A dokonce na místě, kde se rozhoduje o osudu českých literárních časopisů. Rád bych byl špatným prorokem, ale řádky z roku 2007 teď už opět čtu jinýma očima. Studenti: A naopak kdo vám v současné době zcela nevyhovuje? JT: "Není to příliš návodná otázka? Radim Kopáč, samozřejmě. Bude-li dál pokračovat tempem z posledních let, doroste bezpochyby v jednoho z největších škůdců literatury. A tím myslím opravdu formát takového Ladislava Štolla. Jen s ním už bude moci být hrdě poměřován." Dá se to nějak verbalizovat? "Dá, stačí jen poukázat na to, jak zneužívá slov. Jak si vystačí s nálepkami – skoro v každém textu je něco označeno za „teigovské“, „nezvalovské“ nebo „heislerovské“. Přičemž je zajímavé, že se zásadně jedná o nálepky převzaté z avantgardní tradice. S nálepkou typu „zahradníčkovský“ nebo „reynkovský“ se u něj nesetkáte. Kopáč zůstává u zkratovitých formulací, protože mu to vyhovuje při různém třídění a škatulkování, určování směrů a přepisování dějin. Nepotřebuje textu doopravdy rozumět. Skutečným cílem celého jeho angažmá jsou totiž jenom manipulace a získávání výhodných pozic, ať to stojí, co to stojí. Je s podivem, že ještě nikdo všechny ty Kopáčovy doslovy a recenze nedal studentům k systematické analýze na nějakém semináři, vždyť jde o ukázkový materiál projevu defektního myšlení v defektních textech!" K tématu doporučuji projít si diskusi o osobě Radima Kopáče na stránkách A2. Wed, 20 Jan 2010 13:22:33 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot235 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot234 Kdo viděl pohromadě tři Apoleny? Jak pravděpodobný je to úkaz? A přece se 2. ledna 2010 se v Nové Pace v čajovně Šen-Nung setkaly. A k porušení vší pravděpodobnosti jsou navíc všechny tři rodově vázány právě k Nové Pace. Té nejstarší je dvanáct, té nejmladší osm. Příjmení: Jirásková, Kretschmerová, Typltová. Akce byla samozřejmě dokumentována, fotografie pořídili Šen-Nung (Stanislav Vlačiha) a Kateřina Jirásková. Wed, 20 Jan 2010 13:17:03 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot234 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot232 O spisovateli Josefu Kocourkovi je na těchto stránkách řeč poměrně často – už jen proto, že loni uplynulo 100 let od jeho narození. Editor Michal Jareš a nakladatelství Dauphin ovšem připravili na konec roku 2009 skutečné překvapení – první nezkreslené vydání deníků tohoto spisovatele, pojmenované výkřikem Marto Marto Marto. 544 stran "nekráceného a neupraveného vydání podle Šumperských archivů" přináší zásadní revizi proslulé knížky Extáze z roku 1971. Extáze se stala v 70. letech tajnou událostí, protože čtenáři v záznamech alkoholických tahů, erotických výbojů a vysilujících střetů s okolím našli nečekaně přiléhavý výraz svých vlastních pokusů o únik z tísnivé normalizační chandry. Prokletý básník Mikuláš Koukol, jehož jménem Kocourek v textu vystupoval, nejenže žil zničující život, ale navíc nic nezahlazoval. Jeho pocity se často i uprostřed jediného odstavce prudce lámaly z nadšení do stesku, z lásky do znechucení, z lyriky do cynismu – a zpět: „Jakou cenu má vlastně zmrzačený život? Ale nesmím zapomenout, že to bylo před týdnem, kdy jsem se válel v ječmeni s polonahou Žofií Hykšovou, hltaje její černé pohlaví, a kdy se nad naši orgii naklonila hlava a chechtala se. A nikdy potom jsem ji už neviděl.“ (21. srpna 1931) Přes všechnu svou autenticitu ale nebyla Extáze tak docela autentickou Kocourkovou knihou: editor Miloslav Jirda (1895–1970) ji záměrně komponoval jako strhující román, ale také se v původním textu nezdráhal škrtat a přepisovat, když mu něčeho připadalo „příliš“. Řídil se pocitem, že jako Kocourkův první literární rádce, kterým byl už od doby, kdy se na reálce v Nové Pace potkali jako učitel a žák, dobře rozumí silným i slabým stránkám autorova stylu, a to tím spíš, že k jeho formování významně přispěl i svými vlastními překlady z francouzštiny (Delteil, Giradoux). V průběhu 60. let připravil vydání téměř všech nejdůležitějších Kocourkových próz, a tak asi není úplně spravedlivé, že dnes bývá vnímán víc jako cenzor než jako editor. O rozsahu jeho škrtů v Kocourkových denících kolují ovšem celé legendy. Poprvé máme možnost konfrontovat je se skutečností. Další odkazy: vydání deníků v nakladatelství Dauphin – o Josefu Kocourkovi – heslo na Wikipedii. Portrét Josefa Kocourka: Vít Ondráček. Fri, 08 Jan 2010 17:00:39 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot232 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot230 Kdo ještě neviděl naživo číst Pavla Novotného, mj. účastníka finále české Slam poetry v roce 2004 a oslav Art´s Birthday v roce 2009, může se podívat na čtvrthodinový záznam jeho vystoupení při křtu Psího vína v Karlíně 27. 12. 2009 – nejkratší cesta vede tudy. A jak vypadá "zachycení vesmíru do budovy S", o tom si bude možné udělat představu při poslechu Novotného nejčerstvější radiofonické kompozice nazvané Vesmír. Tento sourozenec a protějšek Lžičky zazní v premiéře v sobotu 30. ledna v pořadu Radiocustica na Českém rozhlase 3 – Vltava. Píšu-li v sobotu, nutno ale upozornit, že bude lépe se na poslech připravit už v pátek 29. ledna, protože Vesmír je nasazen na čas 00.05, pět minut po půlnoci. Na snímku: Pavel Novotný při provedení Ursonate Kurta Schwitterse (foto Ondřej Toral) Související stránky: Pavel Novotný – Lžička – Art´s Birthday 2009 –  Ursonate – Psí víno. Wed, 06 Jan 2010 12:01:04 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot230 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot229 Jako příloha nejnovějšího čísla hudebního časopisu HIS Voice (6/2009, téma Kazety) vyšlo v listopadu 2009 CD nazvané Znění z mezí. Vedle skladeb Tomáše Vtípila, Ivana Palackého, RUiNU a dalších tu byla (3 roky po svém vzniku) zveřejněna radiofonická kompozice Michala Rataje že ne zas až. Dialog je titulním textem knihy, která vyšla v roce 2003 v brněnském nakladatelství Host. Za dost podivných okolností tu spolu mluví dvě postavy (pojmenované pouze Z. a V.), jedna v roli jakéhosi učitele či zasvětitele, druhá v roli žáka či zasvěcovaného – rozhovor ovšem probíhá už ve fázi, kdy vlastně chtějí zjistit hlavně to, kdo se pro koho stal větší pastí. „Pasti“ – v doslovném i přeneseném smyslu – byly ostatně ústředním tématem celé knihy. Text má sice formu dialogu, ale ne v obvyklé dramatické formě – oba protihlasy se v mnoha místech prolínají a kříží, přecházejí do veršů, matoucích citací, „hříček“ a slovního šermování. Do rozhovoru navíc vstupujeme ve chvíli, kdy už delší čas probíhá, a v neurčitosti se rozplývá i závěr. Svou otevřeností tento text vybízí jak k další realizaci výtvarné (kterou v roce 2003 uskutečnil Jan Měřička nejen ve formě výše zmíněné publikace, ale i v několika exemplářích originální „autorské knihy“), tak k realizaci zvukové (Michal Rataj). Michal Rataj, 2006 V textu že ne zas až jsem objevil tvar, o němž jsem měl pocit, že je škoda, že není hudební... Po řadě debat s Jaromírem se ukázalo, že je naše smýšlení v mnoha parametrech kompatibilní a já byl rád, že mi tento text poskytl jako materiál k jeho potenciální "sonizaci". Ne každý autor by asi byl ochotný dát svůj text napospas digitálním kompozičním procesům. Jaromír to udělal a já mu za to děkuju - umožnil mi totiž pracovat na zvukovém tvaru, který jsem v abstraktní podobě nosil v hlavě dlouho před tím. Zvláštní textová i významová struktura že ne zas až mi začala otvírat jakési privátní sonické prostory, a tak jsem začal zkoušet, jak takové prostory zvukově zhmotnit, jak jim dát nový sonický tvar, jak je nechat rezonovat novými nosnými frekvencemi, jak je pootočit tak, aby v nově vytvořené kompoziční struktuře vrhaly alternativní významové stíny. Mediální prostor rozhlasu je k takovému zkoumání skvělý - aspoň tomu sám pořád věřím. Ty prostory...ty sonický pasti... Sat, 12 Dec 2009 14:11:13 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot229 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot228 Ve čtvrtek 10. prosince byla v Oblastní galerii v Liberci zahájena výstava soch a kreseb Ladislava Zívra. Jde o rozšířené pokračování výstavy, kterou loni ke 100. výročí Zívrova narození připravila Galerie moderního umění v Hradci Králové a od ní převzala i galerie v Novém Městě na Moravě. Autor Jan Červinka doplnil původní výběr dalšími výpůjčkami z galerií i od soukromých vlastníků, takže v souboru více než padesáti plastik jsou zde zastoupena díla ze všech Zívrových tvůrčích období – od konce 20. do konce 70. let. Nechybí slavné surrealistické Srdce incognito nebo Hlava s lasturou, rozsáhlý soubor plastik na téma "člověk-stroj" z období Skupiny 42, portréty přátel (František Hudeček, Maska básníka Kocourka, František Gross, Hold fotografu Hákovi) a samozřejmě ani sochy ze "ždíreckého období" (Opilý koráb, Mandrepora, Bios, Ante portas, Anděl smrti). Výstava potrvá do 28. března 2010, otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek do 19 hodin. Další informace: kurátorský text k výstavě v Liberci – studie o Ladislavu Zívrovi. Sat, 12 Dec 2009 12:56:37 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot228 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot227 V pátek 11. prosince v 19.30 byla v Café Fra uvedena kniha "rozprav s básníky 90. let" Pod cizím nebem bloudili jsme spolu. Kniha rozhovorů s českými básníky devadesátých let 20. století je výsledkem stejnojmenného cyklu, který se uskutečnil na jaře 2007 na FF UK v Praze. Nešlo však o obvyklá autorská čtení s besedou: univerzitní prostředí předpokládalo čtenáře v nejlepším slova smyslu zainteresovaného, poučeného a soustředěného. „Rozpravy“ připravoval studentský kolektiv pod vedením pedagoga a editora Petra Šrámka. Rozpravy s básníky nabízejí jakýsi kolektivní portrét, v jehož hlavní roli jako by vystupovala sama „devadesátá léta“. Každému setkání byl přítomen fotograf Michael Čtveráček (resp. Hubert Hesoun), a tak knihu doprovází unikátní série fotografií. Vydala Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Zastoupení autoři: Vít Kremlička, Petr Halmay, Petr Borkovec, Božena Správcová, Pavel Kolmačka, Bogdan Trojak, Jaromír Typlt, Štěpán Nosek, Miloš Doležal, Petr Hruška. Další informace: Fra – ediční oddělení FF UK. Fri, 11 Dec 2009 11:39:53 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot227 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot226 Novopacko proslulo jako oblast s mimořádným množstvím nadaných rodáků a právě na ně se soustředí nová knížka Novopacko – Portrét paměti a srdce. Vypravuje nejen o historii místa, ale snaží se čtenářům přiblížit i jeho atmosféru. „Uvědomuji si, že duch nějakého místa není spojený pouze s lidmi, ale i s geologickými silami utvářejícími krajinu, s pohybem zvířat, se směry větru nebo s vůní půdy. O tom se ale těžko píše, proto jsem se rozhodl, že na to půjdu z druhé strany – že představím umělce a lidi, jejichž rody byly nebo jsou s Novopackem pevně spjaty. Věřím, že právě v jejich osudech a dílech se všechny tyhle síly odrážejí,“ říká její autor Jan Stejskal. V knížce jsou tak nejen kapitoly o víře nebo o řemeslech, ale i o významných rodech, jako byli sochaři Suchardové nebo lékárnická dynastie Geislerů. Stranou samozřejmě nezůstalo ani Novopacko jako centrum podkrkonošského spiritismu a významné naleziště drahých kamenů. Velký prostor je věnován umělcům – vždyť jich také z Nové Paky a jejího okolí pochází neuvěřitelné množství. V knížce je představen osud malíře Josefa Tulky, spisovatele Josefa Karla Šlejhara, básníka Jana Opolského, fotografa Miroslava Háka, sochaře Ladislava Zívra a mnoha dalších. Autor ale nenechal stranou ani zdejší zvláštnosti, a tak píše i o svérázných podhorských myslitelích, o tom, jak se v Pace jedlo psí masíčko anebo o bláznění, které se prý přenáší vodou z kašny na náměstí. Vlastní text, v němž nechybějí citace z historických kronik a pamětí, je zpestřen vyprávěním současníků a doprovází ho víc než sto dvacet obrázků – v naprosté většině kreseb a grafik. Knížka, která patří k tomu nejobsáhlejšímu, co o Novopacku vzniklo, se tak může stát nejen ozdobou knihoven místních lidí, ale potěší i čtenáře, kteří se zajímají o české umění a kulturu obecně. Jan Stejskal knížku vydal vlastním nákladem, proto se s objednávkami neváhejte obracet přímo na něj: Jan Stejskal, e-mail: jan.stejskal@ekolist.cz Telefon: 606 304 359 Doporučená maloobchodní cena činí 349 Kč, ovšem prodejcům v regionu Nové Paky a okolí autor nabízí vlastní distribuci a individuální obchodní podmínky. Napište mu, rád se s vámi domluví. Základním distribučním místem je knihkupectví Papír – Knihy na ulici Komenského v Nové Pace – tam by kniha měla být k dispozici kdykoli. Fri, 11 Dec 2009 11:35:13 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot226 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot223 3. listopadu 2009 ve Dvoře Králové nad Labem zemřela žena sochaře Ladislava Zívra. Letos v srpnu ještě v záviděníhodné energii oslavila 85. narozeniny. Byla to žena, jaké jsou v tomto světě vzácností. Stačí si jen připomenout, ke kolika kresbám a sochám Zívr připojil její jméno, aby jí vyjádřil svou vděčnost za to, že ho provázela nejtěžšími obdobími jeho života a že s ním bezvýhradně sdílela i jeho hlavní sen. „Své ženě Jituš, v níž jsem nalezl smysl svého života a potřebnou sílu k vytvoření díla,“ vepsal v roce 1977 do záhlaví svých Vzpomínek. Není tajemstvím, že na většině jeho soch od 40. let je tak či onak přítomen také dotyk „kouzelných rukou“, jak své ženě přezdíval na začátku jejich vztahu: Jitka Zívrová se podílela na přípravách hlíny, střežila bezpečný průběh výpalu soch, nanášela barevnou patinu, restaurovala poškozené části, ale po léta zařizovala i organizaci výstav. U všech uměleckých přátel si tím získala neobyčejný respekt. Zívrovi byla ovšem i modelkou k portrétům a aktům, trvalou inspirací i kritickým hlasem, který sochař uměl vyslechnout. „Mnoho mi prospívá v mém boji o výraz a má velké, ne-li všechny zásluhy o moje dosavadní úspěchy i prohloubení a vnitřní zbohatění,“ poznamenal si Zívr už v listopadu 1947, kdy se ohlížel za prvními dvěma lety svého manželství. „Lituji jen, že jsem tak chudý a nemohu ji odměnit všelikými radostmi, jak bych si přál. Doufám však, že ta, jež si nežádá nic než lásku, bude mít jednou i všechny jiné blaženosti toho světa, tak jak si zaslouží.“ Wed, 04 Nov 2009 11:21:06 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot223 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot218 „Ať ještě mluví! Ať ještě chvilku mluví!“ To se mi vrací vzpomínka na jeden večer v roce 2000. Místnost plná lidí, divadelníků a fotografů, kteří do Liberce přijeli z Moravy, aby zahájili výstavu ve fotogalerii. Bylo už po vernisáži, večer se pomalu „rozkládal“, když tu se najednou ve dveřích objevila – a ve dveřích také celou dobu zůstala – nápadně krásná dívka. Zjevení. Pokud to bylo přesně tak, jak si vzpomínám, přišla ve velké čepici, která jí dodávala vzhled pařížského výrostka. Znal jsem ji zatím jen málo: byla čerstvě jmenovanou ředitelkou liberecké Alliance française, rozkoukávala se v neznámém prostředí, všechno ji zajímalo, ale nedalo se příliš odhadnout, co zdejší frankofonní komunitě opravdu přinese. Její francouzština byla ovšem podmanivá, jiskřivá a živá, takže v tu chvíli zněla spíš jako z filmu než ze skutečnosti. Zatímco já jsem se pokoušel lámaně konverzovat, někteří z mých přátel úplně utichli a zaposlouchali se. Slovo nerozuměli, ale stačilo jim užívat si tu melodii, nechávat se jí unášet, a když pak začal náš rozhovor pomalu váznout, jeden z nich polohlasem zaprosil, ať to nekončí. „Ať ještě mluví, ať ještě chvilku mluví...!“ Mon très cher petit Lou…/Předrahá malá Lou… 6:53 Připomínám, že už je to pět let od chvíle, kdy Diana Fournier, ředitelka Alliance française, odjela z Liberce... číst celý text Mon, 07 Sep 2009 12:20:04 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot218 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot215 S tím, že kdykoliv ve snu vyvstane nějaká erotická situace, stejně se mi nikdy nepodaří dosnít se až k tomu, aby do sebe těla opravdu pronikla – s tím jsem se už smířil. Ale s tím, že se ve snu dívám na druhý kanál České televize, protože v programu slibovali koncert Einstürzende Neubauten, a celou dobu musím místo Neubautenů sledovat vystoupení U2, s tím se prostě smířit nedokážu! (Na snímku Alexandr Hacke, Einstürzende Neubauten) Tue, 18 Aug 2009 15:29:59 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot215 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot213 V Reflexu č. 31/2009 právě vyšlo další pokračování ankety o nejvýznamnější osobnostech a počinech po roce 1989 u nás. Tentokrát je věnováno literatuře. V plném znění zveřejňuji všechny čtyři své odpovědi. 1. Kdo je nejvýznamnější osobností české literatury posledních dvou desetiletí? Daleko přede všemi Jan Šulc. Jmenovat tu editora místo autorů není žádná schválnost. Šulc jako spolupracovník Torstu (a externě i mnoha dalších nakladatelství) vykonal pro českou literaturu po roce 1989 tolik, že by mu měla být každý rok pravidelně udělována Státní cena za literaturu. Knihy, pod kterými bývá nenápadně podepsán vzadu v tiráži, platí za nejdůležitější literární události, vítězí v anketách a mění kulturní povědomí: deníky Jana Zábrany, básně Ivana Martina Jirouse, Josefa Topola, spisy Václava Havla... Mnoho projektů, na které by u nás jinak asi bylo vždycky „dost času“, si přímo vyvzdoroval – například první spolehlivé spisy Ladislava Klímy, které připravuje s Erikou Abrams, nebo soubor poezie Vratislava Effenbergera. V Šulcově vztahu k textům i k autorům je navíc tolik obětavosti a osobního vkladu, že o něj má člověk až strach. 2. Který počin v oblasti literatury v posledních dvou dekádách považujete za nejzásadnější? Všechny tři svazky antologie "zapomenutých, opomíjených a opovrhovaných" českých básníků, které uspořádal Ivan Wernisch – Zapadlo slunce za dnem, který nebyl + Píseň o nosu + Quodlibet. 3. Jaký je podle vašeho názoru stav české literatury? Česká literatura je nenápadně, ale systematicky umořovaný plevel. Viditelně ztrácí síly, vždyť už nemá kde brát, čeho se nadechnout. Posledních dvacet let byla nucena žít z podstaty. A naděje do budoucna žádná. 4. Můžete jmenovat jedno konkrétní dílo, které by sneslo srovnání se zahraničními knihami, za něž jejich autoři dostávají Pulitzerovu a jiné prestižní ceny? Při takto formulované otázce člověk okamžitě začne podceňovat všechno, co má rád – nic se najednou nezdá dost převratné a světoborné. Takže se zkusím přemoci a jeden tip napsat: prozaická prvotina Emila Hakla Konec světa a jiné povídky. Přejít na stránku Reflex – Osobnost XX. Thu, 30 Jul 2009 13:36:34 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot213 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot212 Na výstavu Monument transformace do pražské Městské knihovny jsem zašel hlavně kvůli tomu, že tu jsou na jedné ze stěn vystaveny obrazce Zdeňka Koška (v průvodním textu se mylně tvrdí, že těchto obrazců vzniklo na přelomu 80. a 90. let několik desítek – ve skutečnosti šly jejich počty do tisíců). Pro ten pseudoumělecký smog kolem se na ně ovšem nedá soustředit. Zajímalo by mě, jestli autoři výstavy – Vít Havránek a Zbyněk Baladrán – opravdu sami věří tomu, co se snaží namluvit divákům: že se totiž jejich projektem něco řeší, otevírají se důležitá témata, kladou otázky. Já jsem tam každopádně neviděl nic jiného než otravnou záplavu různých videí, která se ani při nejlepší snaze nedala dokoukat do konce, a přehršel naprosto bezradných textů, ze kterých se nikdo nemůže nic dozvědět. Textů, ve kterých se nemyslí, ale jenom se tápavě vypisují povrchní fráze a efektní slovíčka. Občas se to tváří jako "mentální mapy", občas jako psychologické diagramy, ale většinou je to naprosto neinspirovaná upachtěnost bez sebemenšího konkrétního zážitku. Literární i poznávací hodnota zcela nulová. Tisknout ani studovat by to nikdo nechtěl, ale v galerii se tím dají snadno zaplácat celé stěny. Připadalo mi to, jako kdyby se studenti nižších ročníků filozofické fakulty rozhodli udělat instalaci ze svých zápisků z přednášek: zmatených, heslovitých, nepozorně odposlouchaných. Takové zápisky nejsou nic víc než příslib toho, že by se jednou mohlo třeba začít něčemu rozumět. Dělat z nich dobrodružství myšlení je přinejmenším trapné. Tahle výstava prostě jen blafuje, nekažte si jí léto. Sat, 25 Jul 2009 00:35:31 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot212 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot209 Odpověď na anketní otázku v internetové revui Atempo Jak vnímáte jako autor region, ve kterém žijete (nebo jste dříve žil)? Do jaké míry ovlivňuje vaši tvorbu? Tuším, že mě teď Nová Paka sleduje podezřívavým pohledem. Budu zase znovu opakovat, co jsem o ní psal a říkal snad už tisíckrát? K opatrnosti je opravdu důvod, protože to místo má až příliš přitažlivou „image“. Kdekdo se rád pochlubí, že vlastně taky pochází z kraje spiritistů, trocha toho tajemna příjemně okoření životopis a novináři se stoprocentně chytí. Z pojmenování se nebezpečně rychle stávají reklamní slogany. V každém případě to i u mě byla ozvěna hlasů médií, co mělo vliv na to, že jsem svoje rodiště začal velmi brzo vnímat jako určující vepsání. Už někdy od patnácti či šestnácti let jsem se cítil být do Nové Paky vpletený jako do textu, který přede mnou psali „zapomenutí autoři“ Jan Opolský, Josef Karel Šlejhar nebo Josef Kocourek a ve kterém budou příští autoři pokračovat dál, až i já zmizím mezi zapomenutými. Možná je to jen chiméra, že by se daly vysledovat nějaké takové „strukturní“ spojnice, něco v hloubi vět, motivů a obrazů, čím se prosazuje společné rodiště, ale pro mě se novopacký text za ta léta stal realitou. Až tak, že ho někdy vidím přímo před očima jako rozevřenou knihu. Pozorně pročítám, co do ní po okrajích připisují moji současníci Václav Kahuda, Jiří Červenka, Božena Správcová nebo Petr Fabian, kterým Novopacko různými cestami vstoupilo do života. Existenci textu zdá se předpokládá i Václav Cílek, který nedávno připravil k vydání výbor z poezie Jana Opolského s jasně vysloveným záměrem, že chce tohoto autora vrátit jeho krajině. Ale pozor, mluvím-li o textu, neznamená to, že do něj nepatří sochy, obrazy, fotografie, hudební nástroje – a lesy, rokle, zbourané domy, průjezdy vlaků nebo komíny továren. Ten text se jen občas ukazuje jako psané slovo. Zásadnější kapitoly v něm ale tvoří třeba nečekané nálezy kmenů araukaritu – „jiskřivce“, zkamenělého stromu z prvohor –, devastace staré lékárny u paty schodiště ke klášternímu chrámu nebo každoroční rojení včel na levém rameni sochy Kováře, jež zdobí Suchardův dům. A když už psané slovo, tak třeba jen to stručné Foto Hák, které po celých čtyřicet let komunistické vlády dokázalo připomínat, kde provozoval svou živnost fotograf František Hák a kde se řemeslu vyučil i jeho mnohem slavnější syn Miroslav, člen Skupiny 42. Firma prodávající ledničky ovšem přehlédla, že je to něco víc než jenom firemní štít, a dala přednost čisté bílé fasádě. Schoval si někdo alespoň ta písmena? Napadá mě, jestli cokoliv, co kdy napíšu, může vynahradit tahle dvě zmizelá slova. číst celou anketu  Mon, 20 Jul 2009 16:46:29 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot209 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot205 Jonáš Hájek vypsal pro internetovou A tempo revui letní anketu, které dal nakonec název složený z odpovědí dvou jejích účastníků: My jsme to místo / opěvání nehrozí. Oslovení básníci se pokoušejí pojmenovat, která krajina se do nich vtiskla – a proč. V první části ankety se tak píše mj. o krajině Děčínska, Podřipska, Jižních Čech, Slezska a Moravy, Jindřichohradecka, Podkrkonoší... Odpověď týkající se Nové Paky samozřejmě nechybí: vyšla 18. července ve druhé části ankety. (Z Nové Paky – při pohledu od Desatera – pochází i snímek Kateřiny Jiráskové.) Fri, 17 Jul 2009 13:16:12 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot205 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot203 Nové číslo revue Souvislosti s hlavním tématem věnovaným "rádiovým uměním" (1/2009) je už sice na pultech více než dva měsíce, ale určitě stojí za to na něj ještě upozornit. Kohokoliv zajímá mluvené slovo a zvuková tvorba, najde tu důležité teoretické texty počínaje Marinettim a Masnatou a konče třeba aktuálními úvahami Lukáše Jiřičky. Součástí bloku je i anketa, na kterou odpovědělo 27 autorů, a také rozhovor se skladatelem, dramaturgem a producentem Michalem Ratajem. Souvislostem se tu kupodivu podařilo vystihnout, dokonce i předznamenat jednu významnou událost – rozhlasová inscenace Büchnerova Vojcka, na které se v režii Aleše Vrzáka Michal Rataj podílel jako autor hudby a zvukový designér, totiž na konci května 2009 získala 1. cenu na mezinárodní soutěži Prix Marulić. "Pro Český rozhlas jde o ocenění o to významnější, že naposledy byla takto vysoce ohodnocena jeho rozhlasová hra na Prix Italia v roce 1969, tedy před čtyřiceti lety, " připomnělo se v oficiální zprávě o udělení ceny. Další informace: Souvislosti – Michal Rataj – Prix Marulić. Sat, 04 Jul 2009 15:13:14 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot203 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot202 Pavel Ctibor píše: „Kéž lidé zůstanou loutkami. Loutky nemohou chytat ryby, to by jejich provázky musely směřovat dolů. Loutky jsou plachetnicemi, jen se svléknout.“ Vít Ondráček píše: „Nekazit lidem radost ze života, ale ani nepodpírat ten olbřímí, nestvůrný úsměv, houpající se gumově nad horizontem.“ D. Ž. Bor píše: „Napříště vyrostou ústa ze dvou koutků: pravý pozdvižený, výsměšný, levý pokleslý žalem: vprostřed se spojí v celistvý úsměv.“ Ty tři knihy se u mě potkaly ve stejném čase a zvláštně se mezi sebou propojují. Pavel Ctibor – Silentbloky (Dybbuk, Praha 2009), Vít Ondráček – Pootočené zrcadlo (Cherm, Praha 2009) a D. Ž. Bor – Plankty (Trigon, Praha 2009). číst celý text Sat, 04 Jul 2009 12:58:21 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot202 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot201 Nové číslo Revolver Revue, které je už 75. v pořadí a vyšlo na začátku června 2009, přináší mimo jiné i průřez malířskou tvorbou Hany Fouskové od 90. let až do současnosti. Část obrazů je sice známa z malých reprodukcí ve sbírkách Jizvy (1998) a Psice (2008), ale s ohledem na rozsah i tiskovou kvalitu obrazů v Revolver Revui lze říci, že až teď je to první zásadnější uvedení do výtvarného světa autorky, která byla dosud známa hlavně díky svým básním a prózám. O svém malování Hana Fousková promlouvá i v rozhovoru Když přestává tvořit, začíná ničit. Související stránky: galerie obrazů Hany Fouskové – Revolver Revue. Tue, 30 Jun 2009 19:29:41 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot201 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot200 Anebo Stisk čtenáře? (vždyť užovka býčí – Pituophis catenifer sayi – ze stisků žije...) Na té fotografii je nejlepší, že je neinscenovaná. Had se prostě jen nechal přistihnout na svém oblíbeném místě – v domácí knihovně. Autorem snímku je Lukáš Hlubuček. Tue, 30 Jun 2009 18:53:00 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot200 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot199 Na jaře 2007 probíhal na katedře české literatury FF UK cyklus setkání studentů se současnými českými básníky. Z těch setkání byly pořízeny zápisy a zdá se, že budou na podzim letošního roku vydány i knižně. Zde je malá ukázka toho, jak jsem odpovídal studentům v učebně, kam kdysi také sám chodil na literární semináře: Pozor, mým záměrem není vymýšlet si nová a nová média, kde bych se ještě mohl realizovat! Já bych byl v podstatě velmi rád, kdybych došel k tomu, že by mému textu stačila klasická kniha. Nehledám způsob, jak slovo opustit. Snad se snažím o rozšíření hranic jeho vnímání. Ovšem přiznávám, že ve chvílích malomyslnosti mi útvar básnické sbírky přijde úplně absurdní. Nějakých padesát básní sebraných dohromady a je tu „nejnovější žeň“. Básník se posouvá od sbírky ke sbírce jako šnek od salátu k salátu a každého opravdu strašně zajímá, čím se jeho nová sbírka liší od sbírky předchozí... Není to jen dekor do knihovny? Mně prošly rukama stovky básnických knížek. Jenže už třeba po několika měsících v nich s překvapením čtu neznámé básně, jako bych je viděl poprvé! Pokud vím, Josef Hiršal měl geniální paměť na verše, prý jich znal z hlavy tisíce, ale to já nemám. Pro mě je báseň taková mlha, která se přese mě převalí a zanechá matný dojem, že jsem něčím prošel. Takže nás pár exotů produkuje jednou za pár let sbírku par a mlh. Ty se rychle rozplynou a v hlavě nezůstane nic. Proti tomu třeba text zpívaný, text nějaké písně, vám tady zarecituju celý. Jakmile je slovo spojeno s hudbou, vryje se mi do hlavy tak, že se ho leckdy nemůžu zbavit, ani když chci. Ale báseň, byť je sebekrásnější, neudržím ani jako stopu. Proto mě zajímá spolupráce s grafiky. Proto občas třeba stříhám radiofonické kompozice. Jsou to pokusy, aby se slovo zarylo víc pod kůži. Čili mým záměrem není nějaké vymýšlení pro vymýšlení, že bych si třeba pozval symfonický orchestr, připravil laserovou show a s výsledným Gesamtkunstwerkem skončil ve sportovní hale! Tue, 30 Jun 2009 18:51:52 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot199 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot194 Setkání s kterým rozhlasovým tvůrcem bylo pro vás kromobyčej inspirativní? Rozhodující pro mě bylo setkání s hudbou, která prolomila vězení "písně" a ukázala, že slovo se může se zvukem propojovat v úplně jiném skupenství. Einstürzende Neubauten, k jejichž nahrávkám jsem se dostal někdy kolem roku 1991, mě naučili poslouchat hučící větráky, řinčící šrot, ale i prudké švihnutí do ticha nebo škrábání tužky po papíře, a ještě to pozoruhodně propojovali s textem, často poskládaným z různých náhodně zaslechnutých útržků, šepotů, vzkazů na telefonním záznamníku, rytmizovaných slabik nebo babylonských změtenin. Velký podíl na "radiofonickém"rozměru jejich skladeb měl bezpochyby FM Einheit, který pokračoval tímto směrem ve svých vlastních projektech a kompozicích nahraných ve spolupráci s Adreasem Ammerem, jako bylo například Radio Inferno podle Dantova Pekla. V českém rozhlase mě stěží mohlo něco takhle upoutat, protože u nás je zakázáno takzvaně "znásilňovat text", a to dokonce i když po tom ten text přímo volá. Je pravda, že díky producentské aktivitě Michala Rataje se teď tu a tam v pátek po půlnoci začíná něco dít, ale i tak od sebe zatím ještě zůstávají dost odděleny experimenty v oblasti zvukových struktur a v oblasti mluveného slova. Nesetkal jsem se alespoň s tím, že by někdo s českým textem nakládal tak vynalézavě, mnohotvárně a přitom "rockově", jako to ve svých nahrávkách dělají skladatelé Heiner Goebbels (Die Befreiung des Prometheus, Verkommenes Ufer, ...ou bien le debarquement desastré) nebo Georges Aperghis (Avis de tempête). Jim v tuto chvíli určitě vděčím za největší inspiraci. Číst celou anketu, kterou pro téma "rádiová umění" v Souvislostech č. 1/2009 připravil Petr Šrámek. O zmíněných producentských aktivitách Michala Rataje více na portálu Radiocustica. Tue, 30 Jun 2009 18:14:52 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot194 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot193 Trochu jako být obětí zaklínače v zrcadlovém bludišti. (Ondřej Lipár) Společná improvizace s Michalem Ratajem v komunikačním prostoru Školská 28 byla zaznamenána a její podstatná část je k vidění na YouTube. Jako v každém záznamu živé akce, poněkud se stírá napětí místa a času – ta nejistota, co přijde v příštím okamžiku –, ale pro informaci, kudy to procházelo, video posloužit může. Takže: Škrábanici vidět i slyšet. Anebo o Škrábanici číst recenzi Ondřeje Lipára a Petra Štengla na internetové A tempo revui a blogu Lipár. Snímek pořídil Martin Vlček. Jiné fotky od Ondřeje Lipára zde. Thu, 18 Jun 2009 23:58:40 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot193 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot186 Přišel s ním malíř Jiří Pikous – a jmenuje se Výletník (2003, kombinovaná technika). Vlastně mě už dlouho nic tak nerozesmálo. Naposledy Asterix na Korsice. Sat, 11 Apr 2009 13:01:39 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot186 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot184 Ondra Toral, dvorní fotograf představení Ursonate v Liberci, si ve čtvrtek 2. dubna z Experimentálního studia zase odnesl slušnou dávku našich záchvatů nepříčetnosti a výběr nelenil zavěsit na svém blogu. Projít tam můžete tudy. Ale je to jen pro otrlé! Čtvrtá liberecká repríza Schwittersovy Ursonate proběhla v rámci mezinárodního studentského festivalu německojazyčných divadel Ab und Zu. Nový je také přibližně desetiminutový záznam na YouTube, obsahuje závěr Introdukce a začárek Larga, přidala ho tam Akheena a pohodlná cesta k němu vede tudy. Fri, 03 Apr 2009 23:11:06 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot184 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot179 Božena Správcová se rozhodla trochu mi pročechrat stylizace, sebeklamy a traumata, takže nedlouho po Atempu a A2 vychází 19. února další rozhovor – tentokrát na stránkách Tvaru (číslo 4/2009). Před třemi lety jsem tady napsal, že na svoje rozhovory by autor radši neměl příliš upozorňovat, protože dává na vědomí, že neměl na práci nic lepšího. Rozhovor ve Tvaru mi ovšem poskytl příležitost malinko se "anagažovat": vychází přesně načasován do sněhové kalamity v Liberci, s fotkou slavného sněhového děla na titulní stránce... (autorem snímku je Šimon Pikous). Jaromíre, prosím tě, co to tady celou dobu tak hučí? Já bych tě poopravil. Ono to spíš skučí nebo kvílí. Posloucháme to tady už několik týdnů, hlavně v noci, a v tom zvuku opravdu zaznívá taková zvláštní úpěnlivost a bolest. To pracují sněhová děla. Ta proslavená, co se o nich teď každou chvíli píše v novinách a na internetu. Hned za kopcem máš totiž závodiště pro mistrovství světa. Až vyjde tenhle rozhovor, budou tady po sobě šlapat tisíce lidí. Před tisíci lidí, co po sobě šlapou, jsi před časem uprchl z Prahy. Aspoň mi něco takového utkvělo... Neuniknul jsem, to máš pravdu. Když jsme se sem před deseti lety přistěhovali, Vesec byl naprosto neznámou lokalitou. Pár nezajímavejch uliček mezi městem a lesem. Kamarád fotograf, kterého jsem tehdy vedl na Špičák, pobaveně provolával jméno Caspara Davida Fridricha, protože to byl opravdu takový lehce přízračný romantický pahorek s několika stromy, ztracená varta pohanství. A teď se z toho najednou stala sci-fi. Jedeš kolem a vidíš návrší poseté monstry, jako by se tam slétl nějaký obludný hmyz, který kolem sebe kálí bílou hmotu. A když se za tmy vracíš domů, zní to úplně, jako by to tam někdo vysával obrovským luxem. Takže tohle je ještě o stupeň horší než ty davy lidí – odlidštěný mechanismus, který ty davy teprve vábí, svolává, umožňuje. Něco mnohem přízračnějšího, bližšího peklu? Na tom zvuku je mimo jiné zvláštní, že se vůbec neproměňuje. Ve dne v noci k tobě proniká to samé táhlé tříčárkované dé. Jednou jsem si ho pro porovnání brnknul na kytaře a zničehonic se mi vybavilo, jak mi kdysi v ušní laboratoři měřili tinnitus. Pouštěli mi do sluchátek tóny a já měl jejich sílu a vejšku porovnat s tím šumopískotem, co mi od narození zní v hlavě. Kdykoliv přijdu do ticha, slyším neexistující tenounký zvuk, vysílání vlastního mozku. A to, co se teď nese od těch sněhových děl, je vlastně to samé. Tinnitus vesecké krajiny. Vysílání veseckého mozku, hm. Který na horách vyrábí do zásoby sníh... Bezva sci-fi. Kolik by asi bylo za ty prachy knížek, filmů, učitelek, čehokoliv méně absurdního? Pojďme se raději bavit o čtení... Další témata: esoterní jádro – kontrola – naivita – nekontrolovanost – sebeklam – nadhled – čtenář – generace. Související stránky: Tvar – Božena Správcová – Šimon Pikous. Fri, 20 Feb 2009 20:48:16 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot179 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot177 Aneb "přečetli jsme za Vás": Když jsme byli decentními fašisty // Typlt se rozhodně narodil v Nové Pace! // Intuitivní nápad vyšel a všichni se dobře bavili // Balaštík, šéf Hosta, dříve skinhead // Zemře Šiktanc včas? // Typlt a mnoho zábavy // Typltovo "waiders lže jako když právo tiskne" // Tak dlouho chtěl odhalit Bakič pravdu o Tomáši Hráchovi, až se mi to podařilo // Vynikající účast malého Čtenáře a "vždyť jsem to už mikroblognul!"// vedle sedící právě se rozcházející pár a výroky o růžových brýlích, brečící chlapec, zato žádné výtky ohledně sexu // Typlt a Terezka aneb příběhy co teprve budou dohrány // představit Antonína Troupa Martinu Machovcovi // Zdeněk Pinc sedící, spící Převzato z Waidersova blogu, příspěvek ze 4. února 2009, nazvaný Vlastně jsem byl zas šašek, nevycválaný mladík se spoustu řečí, co ani bombu v tašce nemá: popravdě, zajímalo by mě, jak si tohle může přebrat někdo, kdo s námi nebyl 3. února večer v dejvické kavárně Potrvá. Usuzoval bych na nějaké spiknutí. Nebo výroční sraz pěstitelů kapusty. Něco málo víc možná napoví příspěvek téhož Waiderse po Ursonate. Možná. A to je tu ještě blog Malého čtenáře! A dokonce i jeho mikroblog neboli twitter!!! (Alespoň to se vysvětluje. To "mikroblognul"... A to "právo" mělo být "Rudé právo".) Thu, 19 Feb 2009 15:17:22 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot177 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot170 "...červená tramvaj, která prořezává údolí / odváží jen něco nedořečeného", napsal Josef Straka ve sbírce Kostel v mlze (nakl. Cherm, Praha 2008). A protože jeho sbírka je věnována náladám Jablonce nad Nisou, není třeba příliš hádat, že onou červenou tramvají je míněna meziměstská spojka mezi Libercem a Jabloncem. Shodou okolností se nyní v nejnovějším čísle literární revue Pandora, věnovaném tématu Všednost, objevily dva materiály, které nezávisle na sobě přibližují atmosféru tohoto dopravně-kulturního úkazu: jednak záznamy promluv různých cestujících, které vyprovokoval, zachytil a upravil Pavel Novotný, a zároveň ukázky z grafického cyklu Výhybna od Jana Měřičky (na obrázku). 28. února v 19 hodin bude nové číslo Pandory (16–17/2008) uvedeno literárním večerem v kavárně Krásný ztráty (Praha 1, Náprstkova 10). V obsahu čísla se lze setkat například s texty Petra Halmaye, Petra Hrušky, Jana Zábrany, Martina Koláře nebo Martina Čecha. "...neunavuje tě to, všednosti?" zeptal se před lety Ivan Palacký v bookletu skupiny Sledě, živé sledě. A všednost teď odpověděla, že ne. Související stránky: Novotný a Nabídka dne – Novotný a Lžička – Jan Měřička. Thu, 12 Feb 2009 00:16:02 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot170 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot159 Výroční ankety upřímně nemám rád, ale letos si o to tři knihy přímo řekly. Zveřejňuji svou anketní odpověď, která vyšla dnes (18. 12.) v Lidových novinách, spolu s dodatkem "mimo soutěž", bohužel vyškrtnutým. Tipy na Knihu roku 2008 1. Vladimír Kokolia: Slovník Grafiky 2 (Akademie výtvarných umění): Kokolia umí několika přesnými větami člověku způsobit „vyšinutí z běžné vazby“ a od základu změnit pohled na věc. 2. Bohumil Doležal: Netrpěná literatura (Torst): Česká poezie se snad nikdy nesetkala s nemilosrdnějším kritickým hlasem. Aktuální je i vynikající doslov editora Petra Šrámka. 3. Jakub Řehák: Světla mezi prkny (Fra): Poutavá a přiléhavá poezie, která tříbí pozornost. A mimo soutěž ještě třísvazkový soubor současných pověstí Černá sanitka (Plot). V televizi je to otrava, ale předloha od folkloristy Petra Janečka se pro mě stala nejnapínavější letošní četbou. Za zmínku stojí, že dvěma hlasy (Miloše Urbana a Tomáše Weisse) byla v anketě oceněna sbírka Psice od Hany Fouskové. Více na stránkách Lidových novin. Mon, 29 Dec 2008 00:54:44 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot159 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot158 Trochu se to protáhlo. Původně jsme s Jonášem Hájkem předpokládali, že druhá část rozhovoru v internetové revui A tempo bude následovat nedlouho po zveřejněné části první, ale nakonec z toho "nedlouho" vyšly dva měsíce. Zdržení ovšem padá na moji hlavu. Od čtvrtka 11. prosince si tedy lze konečně přečíst dokončení našich rozmluv – o fascinaci slovem, o tzv. konkrétní hudbě, o intonaci a "zmutovaných autorských čteních", o hudebních skladatelích Michalu Ratajovi, Martinu Smolkovi a Petru Kofroňovi, o hledání autority a o mizérii české. Nabízím odsud přímé přepojení nebo drobnou ochutnávku z toho, co se nakonec do rozhovoru nevešlo: Kde zůstává vědomí, když ho nejvíc potřebujeme? Určitě se ti taky stalo, žes někde udělal chybu a pak nedokázal uvěřit, že jsi to opravdu byl ty, kdo něco tak pitomého mohl udělat. Myslím teď opravdu na takové banální chyby, kdy kontrola vědomí najednou vynechá a ty nevidíš, neslyšíš, nerozpoznáváš. Skoro bys řekl, že to na tebe v tu chvíli někdo nastrojil. Zlomyslně tě vypnul. Jo, třeba když jsem něco rozšlápl, brýle nebo skleničku. Nebo horší věci. Ale zatím moc nevím, kam tím míříš. K tomu, co se nedá předvídat. Ať jsi, kdo jsi, něco v tobě tu a tam vynechává. A často přímo osudně. Můžeš tomu moderně říkat krize individuality, ale jako základní vnitřní nejistota se to s člověkem táhne odpradávna. Setkáš se s ní už v těch nejstarších příbězích. Gilgameš se neubrání dřímotě, zrovna když mu má být sděleno tajemství nesmrtelnosti. Bojovníku Karnovi ve zlomovém okamžiku války v Mahábháratě nepomůže ani nejmocnější zbraň světa, protože mu vynechá paměť a on si nedokáže vybavit spouštěcí zaklínadlo. Takové mimořádné, nadlidské postavy, a přece se nedokázaly vyhnout lidskému selhání. Na určité hranici člověk zjistí, že celá jeho slavná individualita je vlastně podfuk. číst předchozí rozhovory Mon, 29 Dec 2008 00:49:06 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot158 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot155 Pražská literární kavárna Fra oslavuje v těchto dnech šesté výročí svého vzniku. Posílám jim následujícím textem malou gratulaci (ilustrační foto pořídil Martin Vlček). Večery ve Fra V kavárně Fra se čte nablízko. Slova míří k sousedním stolům, takže autor se potýká s nepřirozeností své role. Za koho tu je? Jakým právem přiměl všechny okolo, aby ztichli a sledovali ho? Nakonec přijde potlesk, který jako by snímal všechny viny: potleskem se obvykle uzavírají divadelní představení, takže autor může udělat tečku za svým výstupem, přestat hrát sám sebe a vrátit se ke stolu, kde původně seděl, jako by se nic nestalo. Zábava je brzy v plném proudu. To předtím, zdá se, byla jen jakási podívaná. Divná podívaná, při které měla velká část přítomných sklopenou hlavu a oči zabodnuté do země. Z výrazů se nedalo rozpoznat skoro nic. Pouze jakési soustředění. Nemělo by se to tedy brát spíš za veřejný poslech? číst celý text Thu, 18 Dec 2008 13:52:31 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot155 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot147 Člověka, který nemá soudnost, je nejlepší sledovat jako komickou figuru. Propadá se to sice na úroveň studentského humoru, kdy se tajně dělají čárky, kolikrát se potrhlý profesor zase zapomněl a převyprávěl tisíckrát slyšenou historku, ale někdy jiný způsob psychické sebeobrany prostě nezbývá. Stačí jen konstatovat: Jiří Trávníček se opět vrátil na stránky Hostu se svými zápisky o románu. A opět s pocitem, že se nám málo navtloukal do hlavy tu svou jedinou pravdu, kterou o románu hlásá. Hned v prvním pokračování jsme se samozřejmě dočkali nového upřesnění, v čem spočíval osudný omyl Joyceova Odyssea. Stranou zatím zůstává Robert Musil, proti kterému Trávníček jeden čas vděčně sbíral střelivo jakéhokoliv druhu, i kdyby to byly výroky Musilova zubaře. A copak asi nečekaného zase přijde o Proustovi? Zdá se ovšem, že statistiku si budeme moci začít vést i na poli české literatury, neboť Trávníček pro nás konečně vyhmátl vhodný příklad domácího škůdce. Už v minulém čísle Hosta jen tak jakoby na okraj poznamenal, že „psát ve stylu šedesátých let (například jako Věra Linhartová), je dnes možná větší „zpátečnictví“, než psát ve stylu Karla Poláčka“. Číslo nejnovější pak už přináší celý odstavec, ve kterém se o Věře Linhartové dozvíme, že její prózy jsou snad omluvitelné literárně rozkladnou atmosférou šesté dekády, ale jinak že je autorčin postoj – „dáma promine“ – arogantní a že si měla počkat do chvíle, než ke svému exkluzivnímu prozaickému psaní „nalezne vypravěčsko-příběhový klíč“. Konec parafráze, která bohužel není ani v nejmenším přehnaná. Stačí už jen domyslet, kam taková logika neodvratně směřuje: občanskou povinností autora, který se žádného „vypravěčsko-příběhového klíče“ zatím nedočkal nebo ve své pošetilosti snad dokonce ani dočkat nechtěl, by mělo být mlčení. číst celý text K tomuto příspěvku byly přidány tři komentáře v rubrice Vzkazy (Parus, Karolína Jirkalová, Waiders). Tiskem vyšlo ve Tvaru č. 20/2008, odpověď Jiřího Trávníčka ve Tvaru č. 21/2008. Zůstane z mé strany už bez další odezvy. Nevím, proč bych panu profesorovi dával příležitost k novému replikování jeho nudných názorů, ve kterých žádný vývoj už zjevně není možný. Související stránky: Věra Linhartová – Tvar – Host. Thu, 23 Oct 2008 09:40:29 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot147 http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot134 Koupím Slovník divadelní antropologie (O skrytém umění herců, autoři Eugenio Barba a Nicola Savarese), který vydalo Nakladatelství Lidové noviny s Divadelním ústavem v roce 2000. Potřeboval bych teď tuhle mimořádnou knihu mít pořád po ruce, a budu proto vděčný za jakýkoliv tip, kde by se dala sehnat. Sat, 27 Sep 2008 13:15:41 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=oznameni#spot134 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot130 (tip na knížku) Bohumil Doležal bere čtenářům poezie půdu pod nohama. Pro mě osobně znamenaly jeho kritiky iniciační zážitek, na který sotva kdy můžu zapomenout. Stačilo pár čísel Tváře v pravou chvíli, v čase mých prvních středoškolských závratí nad nejhlubinnějšími hlubinami holanovského slova, a tu najednou k mému zděšení z těch hlubin povstala jakási temná stvůra, v nich zrozená, a zničujícím útokem proměnila ty úžasné básně v Nic. Ale ne z nenávisti, spíš z jakési podivné, přehnané věrnosti, které mě od té doby nepřestala fascinovat. Je to už skoro čtyřicet let, co se Bohumil Doležal přestal poezií zabývat: jeho literární biblografie se (až na pár drobností) uzavírá zánikem Tváře v roce 1969. Za sebou ovšem nechal hotové spáleniště – velké otazníky nad básnickým dílem Holanovým, Halasovým, Kolářovým nebo Zahradníčkovým, a nezapomenutelné jízlivé pošklebky adresované veškerému básnickému kýči ztělesňovanému Skácelem, Závadou, Hanzlíkem, nemluvě ani o většině autorů ze 60. let. Nebylo mu to zapomenuto. A nejraději by se mu oplatilo úplným zapomenutím. Editor Petr Šrámek v doslovu k výboru Netrpěná literatura, který právě vyšel v nakladatelství Torst, uvádí řadu příkladů takového „vytěsňování“. V zásadě je to jeden a týž zažitý předsudek v mnoha podobách – Tvář údajně programově poštvala jednoho kritika na prózu a jednoho na poezii, a jenom ten kritik na prózu, Jan Lopatka, měl cit pro věc a stojí dodnes za připomenutí. Snad to z mé strany není jenom šprajc proti tomuto předsudku, že mám dodnes potřebu připomínat si spíš Doležala. A jsem rád, že Petr Šrámek pojmenoval svůj výbor z Doležalových kritik právě podle jednoho z mála textů, které nestojí na odsudku. Byl napsán v roce 1968, ale je možná jedním z nejpronikavějších předznamenání situace, ve které se ocitla česká poezie na počátku 90. let. Její okrajovosti, nekomunikativnosti, nelíbivosti, autistické zapouzdřenosti do sebe samé jako dani za neochotu sloužit jakékoliv další „společenské objednávce“. Doležal popsal tyto jevy na textech Milana Nápravníka, Jiřího Kuběny a Andreje Stankoviče. Stojí za úvahu, proč by v těchto souvislostech nikdy neuvedl třeba jméno Petra Kabeše. Doležala samozřejmě nemá smysl číst z toho důvodu, aby mu člověk dával za pravdu. Je to spíš kvůli té zkušenosti, kterou jsem zmínil na začátku: jak se i ta nejlepší poezie může obrátit v nic. Protože nejvlastnějším určením básně je možná právě pohyb na pokraji ničeho. A každá poezie by asi měla předpokládat zlý, nepřátelský hlas, který jí nic nedaruje a má k tomu dokonce plné oprávnění. Vždyť zničení, kterým básni hrozí, je hlavně připomínkou, odkud vzešla. A tedy ne hrozbou. Sat, 13 Sep 2008 22:42:29 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot130 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot129 Několikrát se mi na ten dopis v posledních měsících vybavil, ale hledat jsem ho nešel. Až se mi teď sám připletl do ruky, když jsem se pustil do starých papírů za úplně jinou vzpomínkou. „Vážený soudruhu, děkujeme za příspěvky, které jste zaslal k posouzení. K otištění je bohužel nevyužijeme. Námět povídky je sice zajímavý, špatný není ani způsob zpracování – vše ale v konečné podobě vyznívá velmi nepravděpodobně, až téměř s levným efektem.“ Datum 14. 8. 1986, podepsán vedoucí magazínu a kultury východočeského krajského týdeníku Pochodeň. Viditelně netušil, že „váženému soudruhovi“, jehož povídku odmítl, bylo v té době třináct. Slátanina to musela být vskutku příšerná. Doteď mi z ní zůstal pocit něčeho až perverzního, a s tím spojená trapnost, při čem jsem se to v těch třinácti nechal přistihnout. Jak jsem mohl vymyslet a dokonce někam nabízet takový příběh? Copak by nějaký otec z neznámých důvodů držel několik let v temném sklepě svého vlastního syna, bránil mu vstupu na denní světlo a úspěšně tajil všem sousedům jeho existenci? Skutečnost se ovšem nestydí brát nám i poslední zbytky soudnosti. „Velmi nepravděpodobně, až téměř s levným efektem“. Po případech Kampuschová a Fritzl by si dnes asi rakouská policie podobný literární výtvor zajela pro jistotu přešetřit. Sat, 13 Sep 2008 22:37:21 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot129 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot123 (tip na knížku) Jiří Červenka byl první básník, kterého jsem v životě potkal. Zjevil se mi ovšem incognito, maskován za kastelána. Jako student gymnázia jsem u něj dvakrát o prázdninách průvodcoval na hradě Pecka. O pauzách Červenka s potutelným úsměvem poslouchal moje fantazírování o umění a literatuře, sem tam utrousil nějakou lehce ironickou poznámku, pak se zavřel do kanceláře a bylo slyšet jen klapající psací stroj. Léta 1989–1990. Měl důvod nikomu se nesvěřovat, co tam vlastně píše. Sbírka Uvidět Znojmo, která Červenkovi letos vyšla v nakladatelství Opus, mimo jiné obsahuje i zápisky a básně z Pecky. Dotýká se ale i mnoha dalších míst a krajin, hospod a nádraží, aby nakonec jako ke svému cíli došla k „titulnímu“ Znojmu. V krátké ukázce, kterou jsem z knížky vybral, se ovšem přidržím těch výhledů do podhůří, při kterých jsme se tenkrát několik měsíců setkávali: 17. března Dar hradu. Doupě, nebo past? Zvlněná pole. Valy. Zvičina. Milá Staňkova. Promarněn? Ztracen? Nedat se zmást. Jedno se končí, druhé začíná. Kdysi a kdesi. Domov? Nebo jen zdání domova? Tajemné lesy. Červená hlína. Nic už se tady nezmění. A nikdo si na nic nevzpomíná. Přejít na stránky: nakladatelství Opus – hrad Pecka – básně Jiřího Červenky na internetu Sun, 17 Aug 2008 14:43:49 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot123 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot119 Na jaře jsem doslova zhltal dva díly Černé sanitky – knížky o „zaručných zprávách“, fámách a moderních legendách, kterou sepsal folklorista Petr Janeček. U takových knížek se člověk musí ptát, jak to, že nevznikly už dávno. Vždyť ty poklady doslova ležely na ulici… Každý z nás se s tím znovu a znovu setkává. S pobavením jsem tu narazil na desítky příběhů, kterým jsem věřil a dokonce je jako skutečné události vyprávěl dál. Naskakovaly mi spousty asociací a souvislostí, překvapujících vzpomínek. A možná přibudou další, až v září vydá Petr Janeček třetí díl této sbírky. Vůbec nejzajímavější jsou pro mě příběhy, které plíživě, ale jistě opřádají okolí těch úplně nejnovějších míst na mapě: hypermarketů, čínských restaurací a kebabů (vždyť už i v Pražské ulici v Liberci, už i v Moskevské ulici v Liberci se prý stalo, že…). A pak jsou tu fámy „pro pamětníky“, zakázané senzace šířené ústním podáním za vlády komunistů. Živě jsem je vnímal jako dítě a dodnes pro mě mají jedinečné kouzlo. Podělím se alespoň o tři z nich, které jsem „pod vlivem“ knížky Petra Janečka vyštrachal v paměti: Prachovské skály Na dětském táboře v roce 1980 nám v noci před usnutím jeden z kluků barvitě líčil, že jsou Prachovské skály skrznaskrz provrtané tajnou sítí chodeb, vojenských základen a radarů. V dutinách skal prý čekají na odpálení připravené ruské rakety s jadernými hlavicemi. Ostřelovač Ze školních let jsem si vybavil jednu typickou městskou fámu, která hýbala celou Novou Pakou, i když dnes si na to už sotva kdo vzpomene. Říkalo se, kdesi ve městě má svoji pozorovatelnu ostřelovač, který si zcela náhodně vybírá lidi a střílí po nich. Děti, ženské na zahradě... V jednu dobu nás i učitelé varovali, abychom šli ze školy nejkratší cestou domů a nikde se moc neukazovali. Ten ostřelovač byl snad uprchlý trestanec, nebo záškodník ze západu. Pak se o všem přestalo mluvit a zpětně se mi nepodařilo zjistit, jestli ta věc měla nějaké racionální jádro. Stříhači v Hradci Jako dlouhovlasého příznivce metalu dost vyděsilo na konci osmdesátých let vyprávění mého kamaráda. Zcela vážně mi tvrdil, že v Hradci Králové s tichou tolerancí policie působí skupinka mladíků, která na ulicích odchytává každého, komu jen trochu přerůstají vlasy, a násilím ho ostříhá. Prý to byli militantní „ochránci pořádku“, něco jako zdivočelí svazáci, které jsem si představoval v košilích a tesilových kalhotách. Vznik téhle fámy možná souvisí i s tím, že podle vzpomínek pamětníků Hradec a východní Čechy vůbec patřily k nejtvrdším svazáckým baštám, kde třeba rockové koncerty rychle končívaly zákazem činnosti pro celou kapelu. V 90. letech by se tahle pověst asi spíš přetransformovala na spor mezi skinheady a anarchisty, ale už jsem se s ní nesetkal. Číst další moderní legendy na stránkách Černé sanitky. Fri, 01 Aug 2008 14:51:27 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot119 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot118 Dnes vyšel v Reflexu (28/08) – na str. 56, věnované výtvarnému umění – krátký "profesní" rozhovůrek v rubrice Jak se má. A jak se tedy mám? V těchto dnech se musím pomalu loučit s opravdu mimořádnou výstavou – retrospektivou fotografa Viktora Koláře, kterou jsme uspořádali v nově založené liberecké Galerii U Rytíře. Kdekdo nám říká, že jsme si pro začátek nasadili laťku hodně vysoko. Po koncentrované úvodní výstavě experimentálních fotografických „krajin“ Karla Doška nyní Viktor Kolář ukázal, jak i v té nejobyčejnější každodennosti lidé hrají úplně jinou hru, než si sami myslí. Co vás nejvíce zaujalo ve vašem oboru? Moji dlouholetou slabost pro art brut nasytila v dubnu cesta do sbírek v Heidelbergu a Lausanne, určitě to byl nejsilnější zážitek z oboru, jaký jsem za poslední roky měl. Nakoplo mě to i k nové práci s literární a výtvarnou tvorbou „outsiderky“ Hany Fouskové ze Světlé pod Ještědem, jejíž třetí básnická knížka Psice je teď už v korekturách. Máte i nějaký výraznější mimoumělecký zážitek? Překvapilo mě, jak rychle vyrazila nová ratolest na malém stromku jinanu dvoulaločného, který jsem si před pár týdny zasadil za plotem v Nové Pace. Doufám, že si někdy budu číst v jeho stínu. Rubriku Jak se má připravuje Petr Volf. Fotografie: Viktor Kolář, Ostrava 1968. Přejít: stránky Reflexu – Viktor Kolář – galerie art brut v Lausanne – Hana Fousková Thu, 10 Jul 2008 16:18:24 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot118 http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot110 Ve dnech 25.–29. května jsem nechal svoje webové stránky "stávkovat" na podporu Kulturních dnů neklidu, které vyvolala protikulturní politika hlavního města Prahy. Jde ale o víc: o vztah celé české společnosti k vlastní kultuře. Myslím, že je zcela otřesný. Jako tvůrčí člověk se v této zemi opravdu necítím dobře. Samozřejmě se mě osobně dotýká skutečnost, že nedovzdělaní, kulturou nedotčení politici pražské ODS s povýšeným bolševickým úsměvem na tváři hodlají zlikvidovat právě ta divadla, do kterých rád chodím právě proto, že svou tvorbu nechápou jako pouhý "zábavní průmysl" – Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Archa, Divadlo Alfred ve dvoře a další. Postoje mocných k umění už opravdu začínají připomínat dobu před listopadem 1989. Rozhodujícím měřítkem má být opět masovost, jakákoliv menšinová tvorba se opět dostává do podezření, že jde jen o ukájení nějakých výlučných choutek. Devastace pražské divadelní scény je ale pouze nejviditelnějším projevem vztahu, který tento režim ke kultuře má. Nejsem sám, kdo už přestává vidět jakékoliv východisko. Kdekoliv člověk ještě mohl brát sílu, setkává se teď už jenom s únavou, uštvaností a marností, protože z tvůrčích lidí si už jen málokdo může dovolit dělat to, co by měl. Buď bojuje o základní přežití a nesmyslně na to vydává poslední zbytky své energie, nebo už všechno vzdal a prodává se v komerci a reklamě. Stojí za připomenutí, že listopad 1989 se z velké části odehrál na divadelních scénách. Letos to bude devatenáct let. A je to smutná bilance: jestli se něčemu otevřely dveře dokořán, tak především bezostyšné zlodějině. Chytráci, kteří v tom umějí chodit, si z celé země udělali podivnou tombolu, ze které si domů jakoby náhodou odnášejí hlavní ceny. Kultura si ale vytáhla špatný los. Její někdejší revoluční angažmá se jí pouze vymstilo: dostala sice svobodu projevu, ale k tomu takzvané tržní podmínky. A ty patří v evropském měřítku téměř jistě k těm nejhorším – stačí vzpomenout na to ubohé půlprocento určené na kulturu ze státního rozpočtu, na daňový systém naprosto odrazující možné sponzory a mecenáše, na chatrnou strukturu nadací a grantů, na zatížení knih vysokou daní z přidané hodnoty atd. A přitom je nám pořád vtloukán do hlavy ten nový marxismus-leninismus, že bychom si na sebe měli vydělat. Aparátčíkům na pražském magistrátu je asi v tuto chvíli už jasné, že s těmi divadly poněkud přestřelili. Zbytečně upoutali přílišnou pozornost na něco, co se jim jinak daří celkem bez potíží prosazovat pomalu a v skrytosti. Příště budou jistě opatrnější a z volí méně nápadnou cestu. A tak těžko říct, jestli se kulturní dny neklidu nezastaví jen na pražské divadelní kauze a dokážou přerůst v to, čím by měly být: v soustředěný protest proti celkové mizérii, ve které je česká kultura nucena přežívat už skoro dvě desetiletí. číst výzvu ke Dnům neklidu – kdo podpořil Dny neklidu – jak proběhly Dny neklidu Thu, 29 May 2008 20:36:54 GMT http://www.typlt.cz/index.php?content=blog#spot110